Skandál v metru: Měla prý lístek, revizor jí přesto vysolil pokutu a „osekal“ o tisícovku

Situace, kterou zažil snad každý: dobíháte spoj, v telefonu pípne potvrzení o SMS jízdence a vy s klidem nastupujete. Jenže co když ani údajně platný lístek nestačí? Narazili jsme na příběh cestující, který přesně ilustruje, proč vzniká úřad Ombudsmana cestujících.

Nedávno RAILTARGET informoval o vzniku nové funkce – ombudsmana cestujících ve veřejné dopravě. My jsme se proto vydali do ulic zjistit, s čím se lidé v hromadné dopravě skutečně potýkají. A hned první oslovená cestující nabídla příběh, který ukazuje, proč tato role možná vznikla právě včas.

Mladá žena, která se pohybuje po Praze denně a pravidla MHD zná, se nám svěřila s velmi nepříjemnou zkušeností z linky metra A. „Posílám si SMS jízdenku vždycky s předstihem, když mě skončí lítačka a než si koupím novou, ještě před vstupem do metra. Vím, že musí být platná dřív, než člověk sjede dolů,“ vysvětluje hned na úvod.

Když platný lístek nestačí

Tentokrát do celé situace vstoupila okolnost, kterou nešlo odložit. „Ještě před eskalátorech mi volal lékař. Čekala jsem na ten hovor dva dny, byl opravdu důležitý. Musela jsem ho vzít,“ popisuje. V tu chvíli už měla potvrzení o přijetí SMS jízdenky v telefonu – zapípala ještě před vstupem do vestibulu. Když dorazila dolů na nástupiště, stál tam revizor. „Slušně jsem na něj kývla a pošeptala, že jen chvilku, že dovolám. Přikývl. Stál ode několik desítek centimetrů a celou dobu mě upřeně pozoroval,“ vzpomíná žena. Všimla si přitom přesných hodin nad nástupištěm – i ten detail si dodnes pamatuje.

Po ukončení hovoru revizorovi bez problémů ukázala SMS jízdenku. „Prohlížel si ji, v telefonu byla platná. Nic nenamítal. Pak si ji zadal do systému, znovu viděl, že lístek platí. O čase nepadlo ani slovo,“ popisuje.

V tu chvíli byla klidná. To se rychle změnilo

Z usměvavé a vstřícné cestující se během několika vteřin stala viditelně rozčilená žena, a to i teď, když na událost jen s odstupem času vzpomíná.„Najednou mi řekl, že jsem vlastně přišla dřív. Že jsem u něj byla ještě před platností jízdenky,“ říká. „Dvakrát si ověřil, že je lístek platný, a pak to otočil.  Vypadalo to, že prostě hledá, jak mě nachytat.“

Její reakce byla prý okamžitá. „To snad nemyslíte vážně,“ opakovala nevěřícně. Věděla přesně, kdy SMS přišla, věděla, kdy stála u revizora – a přesto následovala pokuta, kterou považuje za zcela neoprávněnou. „V tu chvíli to bylo jen tvrzení proti tvrzení,“ pokračuje cestující. „Navrhovala jsem, ať se jdeme podívat na kamerové záznamy. Ty by přesně ukázaly, kdy jsem do metra vstoupila,“ říká. Podle svých slov si byla jistá – a právě to považuje za klíčové. „Kdybych si nebyla stoprocentně jistá, možná by mě revizor dokázal zviklat. Jenže já přesně vím, kdy jsem ten hovor přijala. Mám to uložené v telefonu ve výpisu hovorů a vím, že jsem hovor zahajovala nad eskalátory.“

 Revizor ale trval na jiné verzi. „Tvrdil, že mě potkal v době, kdy jsem prý byla dole pod eskalatory. To by ale znamenalo, že jsem byla současně na dvou místech – venku v parku několik minut od metra i pod eskalátory v metru zároveň,“ říká s patrným rozhořčením, které na její tváři je vidět i s odstupem několika týdnů. „A to je prostě nesmysl. Cítila jsem se bezbranně, nemohla jsem se bránit, nemohla jsem nic."

Někdo by mohl namítnout, že revizoři pracují v rámci přísných pravidel a často pod tlakem velkého počtu cestujících. Sporné či chybně udělené pokuty přitom nemusejí být nutně výsledkem zlého úmyslu dopravců. Často mohou pramenit z nepřehledných pravidel, složité administrativy nebo systému. Ale je to opravdu tak? Nabízí se totiž i další otázka: nehraje v některých případech roli způsob odměňování revizorů? V Praze totiž za každý záchyt inkasují finanční bonus. A právě tam se může lámat hranice mezi důslednou kontrolou a tlakem na výkon, kdy jde morální rovina stranou ve prospěch osobního zájmu.

Narazili jsme ale i na příběhy, které naopak s metrem a kontrolou revizorů neměly problém. Někteří cestující ocenili vstřícný přístup kontrolorů, kteří dokázali pružně reagovat na neočekávané situace. 

Nicméně s tím, jak se má takový cestující bránit, může pomoci role Ombudsmana pro veřejnou dopravu, která zdá se přichází právě včas. Je nutné si uvědomit, že česká veřejná doprava se často tváří jako nečitelný hlavolam. Zpožděný vlak, ujetý přípoj nebo pokuta navzdory platné jízdence. To jsou situace, kdy se cestující stává rukojmím nepřehledného systému. Většina lidí se nakonec spokojí s odpovědí: „Napište si jinam, toto my neřešíme,“ a rezignovaně mávne rukou. Přesně tomuto tichu, které udržuje systém v neefektivním stavu, se rozhodl postavit Ombudsman cestujících ve veřejné dopravě v ČR.

Ombudsman cestujících ve veřejné dopravě v ČR

Za novou, nezávislou službou stojí Miroslav Vyka, prezident Svazu cestujících ve veřejné dopravě, který oficiálně spustil projekt dnes ve 12:12 hodin. „Veřejná doprava v ČR vypadá jako složitá skládačka, ke které zapomněli do krabice přiložit návod,“ říká Vyka.

Ombudsman vznikl s jasným cílem: pomoci cestujícím zorientovat se v labyrintu tarifů, přepravních podmínek a mimořádných událostí. Nejde přitom o lacinou právní radu. Ombudsman cestujícímu srozumitelně a bez právnického žargonu vysvětlí jeho práva, realisticky posoudí šance na úspěch a hlavně – připraví návrh profesionální reklamace, stížnosti či námitky. Cílem je, aby dopis od cestujícího neskončil v koši, ale aby jej dopravce či úřad musel brát vážně, uvádí tisková zpráva společnosti. „Mlčet se často vyplatí dopravcům a úřadům. Ozvat se vyplatí Vám, cestujícím. Když už máte v ruce jízdenku, máte mít také respekt k Vaši cestě – nejen získat razítko na frustraci, že nic nejde změnit,“ uzavírá Miroslav Vyka v tiskové zprávě.