foto: EEHE/Bennie Railplane
George Bennie zasvětil celý život myšlence vyvýšeného vlaku, který měl spojit volnost letadel s efektivitou železnice a zásadně proměnit osobní dopravu. Jeho „Railplane“ fungoval, sliboval rekordní jízdní časy, ale zůstal jen vizí, kterou definitivně pohřbila ekonomická realita 30. let.
O Bennieho soukromém životě je známo jen málo. Narodil se v srpnu 1892 poblíž skotského Glasgow. Jeho otec John Bennie byl spoluvlastníkem strojírenské společnosti Star Engine, zaměřené především na výrobu výtahových systémů. George takA vyrůstal v relativně dobře situované rodině, což mu zajistilo i kvalitní vzdělání. Na počátku první světové války narukoval do armády a na základně ve Francii měl na starosti nákup a výcvik koní. Později byl převelen k britským vzdušným silám Royal Flying Corps (později Royal Air Force), kde působil jako mechanik specializovaný na letecké motory. Právě tehdy se mu začala formovat myšlenka na zásadní proměnu dopravy.
Myšlenka na spojení vlaku a letadla ho napadla během první světové války
Bennie hledal způsob, jak skloubit výhody letadel a vlaků a vytvořit tak nový druh dopravního prostředku pro běžné cestující. Kritizoval konvenční železnici za to, že osobní vlaky jsou neustále zpomalovány nákladními. Letecká doprava naopak nabízela volnost, kterou podle něj bylo možné přenést i na koleje. Jeho idea proto směřovala k vyvýšenému vlaku ve vzduchu s prvky letadla, který by eliminoval zdržení, kolize se zvířaty či lidmi a zároveň by méně zasahoval do krajiny.
Už v roce 1921 podal patent na svůj koncept, nazvaný Bennie Railplane (volně přeloženo jako „letadlo na kolejích“, dále jen jako Railplane). Šlo o lehký dopravní prostředek zavěšený na horní kolejnici, nesený ocelovými portálovými konstrukcemi umístěnými nad běžnou železnicí. Portály vyžadovaly jen minimální betonové základy, což výrazně snižovalo potřebu výkupu pozemků. Vedení podél stávající tratě navíc umožňovalo sdílení stanic a infrastruktury. Bennie byl přesvědčen, že jeho řešení bude nejen rychlejší, ale i levnější než klasická železnice. Patent mu byl udělen v roce 1923, a nic mu tak nebránilo začít pracovat na plnohodnotném modelu.
Trasu Londýn-Paříž měl stroj zvládnout rychleji než současné vlaky
Model Railplane dokončil v roce 1928. Získal pozornost odborníků, ale investory nepřesvědčil. Ti sice nezpochybňovali technickou proveditelnost, ale považovali projekt za příliš vizionářský na dobu, která na takový nápad nebyla technicky ani ekonomicky připravena. Bennie se však svého snu nechtěl vzdát a rozhodl se financovat stavbu prototypu sám. Věřil, že funkční ukázka systém posune do fáze, ve které už investory získá.
Prototypová trať o délce 130 metrů byla dokončena v roce 1930 nad nepoužívanou vlečkou vedoucí k závodu Burnbrae Dyeworks v Milngavie u Glasgow. Zkušební jízdy ale začaly už o rok dříve. Railplane poháněly dvě vrtule umístěné na přední a zadní straně vozidla. O stabilitu se staraly dva horní podvozky, tzv. trucky, uchycené k nosné kolejnici. Pohon zajišťovala soustava elektrických motorů a brzdění probíhalo obrácením tahu vrtulí, díky čemuž vozidlo plynule zastavilo.
Interiér Railplane připomínal kabinu vzducholodě. Bennie jej vybavil měkkými koberci a pohodlnými křesly. Podle Bennieho nešlo o okázalost, on považoval komfort cestujících za klíčovou součást budoucí dopravy. Výpočty navíc slibovaly vysokou rychlost. Bennie uváděl, že cesta mezi Glasgow a Edinburghem by mohla trvat necelých dvacet minut. To by byl pozoruhodný čas i dnes, kdy moderní vlak jede trasu padesát minut. Stejně působivé zrychlení by se dostavilo i na trati Londýn-Paříž, místo současných 5 a půl hodin by cesta trvala necelé 4 hodiny.
Vynálezce Bennie zemřel v chudobě a osamocen
Přestože odborná veřejnost reagovala na prototyp pozitivně, projekt zastihla hospodářská krize 30. let. Náklady na údržbu masivních ocelových konstrukcí působily investorům jako zásadní riziko, a Bennie tak nezískal potřebný kapitál. Na začátku roku 1937 prodal svůj podíl ve společnosti, která Railplane rozvíjela, a brzy poté byl nucen vyhlásit bankrot. Jeho nezajištěné dluhy přesahovaly 5 000 liber a podmíněné závazky stouply na více než 22 000. Zkušební provoz Railplane sice ještě krátce pokračoval, ale bez Bennieho vedení už projekt nedokázal postoupit dál. Systém nikdy nepřepravoval platící cestující a prototyp byl po letech chátrání uprostřed pole v roce 1956 sešrotován.
Bennie se své myšlenky na dokončení celoživotního díla, kvůli kterému se nikdy neoženil ani nezaložil rodinu, nevzdal ani poté a opakovaně hledal nové investory. Neúspěšně. Zbytek života strávil v chudobě v různých sdílených domech v Glasgow. Podle některých nepodložených zpráv si měl na sklonku života otevřít malý obchůdek s bylinkami. Rok po sešrotování jeho díla osamocen zemřel.
Tak skončil příběh muže, který své vizi obětoval vše. Muže, jenž přišel s nápadem fascinujícím, ale nedotaženým, který v mnoha ohledech předběhl dobu. A můžeme se jen domnívat, zda by svět dopravy vypadal jinak, kdyby Bennie Railplane nevstoupil do historie dopravy právě v době hospodářské krize.
Zdroj: University of Glasgow, EEHE