foto: Tom Patterson, Nathaniel Vaughn Kelso / wikimedia commons/ public domain/Mapa všech tratí Transsibiřské magistrály
Některé koleje spojují města, jiné rozpoutávají světové konflikty. Transmandžuská magistrála je devět tisíc kilometrů dlouhý magnet na katastrofy, o který se rvalo carské Rusko, císařské Japonsko i komunistická Čína.
Transmandžuská magistrála: Legendární spojnice Moskvy a Pekingu, která psala krvavé dějiny
Železniční tratě na území Ruska patří k těm nejdelším na světě. Jednou z nejvýznamnějších tepen je Transmandžuská železnice, která se napojuje na slavnou Transsibiřskou magistrálu a umožňuje cestujícím dojet z Ruska až do čínského Pekingu. Její historie se začala psát v roce 1901, ovšem k plnému zprovoznění došlo až o dva roky později. Krátce předtím inženýři dokončili technicky mimořádně náročný a složitý Bajkalský obchvat, který byl pro celý projekt klíčový. Koleje Transmandžuské dráhy vedou přes čínskou oblast Mandžuska, kudy vlaky směřují hluboko do nitra asijského kontinentu.
Díky této trase je možné objet území Mongolska. Legendární přímý vlak Vostok, který spojuje Moskvu a Peking bez nutnosti přestupu, projíždí městem Charbin a celkem urazí trasu dlouhou přibližně 9 050 kilometrů. Během cesty musí lokomotiva překonat sedm časových pásem.
Psali jsme
Linky, které jezdí dokola, ale nikam vás nedovezou, koleje, co jsou „o fous“ vedle, a stanice, které museli inženýři schovávat před vlastním…
Impozantní železnice jako důvod válečných konfliktů
Výstavba této strategické tratě byla jedním z faktorů, které přispěly k vypuknutí rusko-japonské války v roce 1904. Rusko sice získalo povolení stavět na mandžuském území, ale Japonci se obávali ruské okupace a monopolního postavení v regionu. To vyvolalo napětí i v Číně a USA. Když spory vyvrcholily válečným konfliktem, bojovalo se právě o Mandžusko a strategický poloostrov Liaodong. Rusové své pozice neudrželi a po skončení bojů přešla správa nad poloostrovem do rukou Japonců. Rusko tehdy ztratilo kontrolu nad úsekem mezi Čchang-čchunem a Lüshunem, ze kterého se stala Jihomandžurská železnice.
Psali jsme
Situace, kterou zažil snad každý: dobíháte spoj, v telefonu pípne potvrzení o SMS jízdence a vy s klidem nastupujete. Jenže co když…
Transmandžuská magistrála: Terč neutichajících sporů
Železnice vyvolala další ozbrojený střet v roce 1929, tentokrát šlo o čínsko-sovětský konflikt. Příčinou bylo obsazení tratě čínskou armádou, což vyvolalo sovětskou vojenskou reakci. Situace v regionu využilo Japonsko, které následně Mandžusko okupovalo. Sovětský svaz se nakonec rozhodl prodat svou část železnice (tehdy nazývané Čínská východní dráha) Japonsku za 140 milionů jenů. Čína byla z prodeje vynechána, což de facto znamenalo uznání japonské vlády nad Mandžuskem. Po skončení druhé světové války v roce 1945 získal Sovětský svaz v oblasti opět vliv a správa železnice přešla pod společnou sovětsko-čínskou kontrolu.
Kde se trasa dělí
Hlavní trať vede z Moskvy až do města Čita, kde se Transmandžuská větev odděluje od hlavní trasy směřující do Vladivostoku. Ruská hraniční kontrola probíhá ve stanici Zabajkalsk, která je od Moskvy vzdálená 6 661 kilometrů. V sousední stanici Man-čou-li pak cestovní doklady kontrolují čínští úředníci a dochází zde k technicky náročné výměně podvozků kvůli odlišnému rozchodu kolejí. Vlak pak pokračuje přes Charbin a Šen-jang až do cílové stanice v Pekingu.