„Rozbitá okna, varna pervitinu!“ Jak Fikáček zachraňoval vraky před šrotem

Dnes je z něj zachránce jindřichohradecké úzkokolejky, jeho železniční začátky ale připomínaly spíše divoké krimi. Majitel společnosti Gepard Express Albert Fikáček promluvil i o tom, jak objížděl republiku a křísil vraky určené k likvidaci.

Když se řekne obnova železnice, málokdo si představí příběh, který začíná vyklízením pervitinové varny. Pro Alberta Fikáčka, majitele dopravní společnosti Gepard Express, je však železnice vášní a životním posláním. Původně provozoval cestovní kancelář, ale láska ke kolejím ho dovedla až k rozhodnutí zachránit legendární jindřichohradeckou úzkokolejku, jejíž provoz se po  úpadku předchozího majitele zastavil na podzim roku 2022. O své neobyčejné cestě se Fikáček rozpovídal v rozhovoru pro portál Podnikatel.cz.

Od varny pervitinu k vlastnímu dopravci

Nákup zbrusu nových kolejových vozidel je pro nezávislé dopravce finančně nedosažitelný, ceny se pohybují v řádech milionů eur za jediný vagón. Fikáček tak zvolil trnitější, ale o to zajímavější cestu: vyhledávání starých, odstavených vozů ze šrotu a jejich nákladnou renovaci. Jeho železniční prvotina přitom měla k luxusnímu cestování velmi daleko. Jak sám vzpomíná na své úplné začátky s vagony z Telče: „Měly rozbitá okna, byly znečištěné, a dokonce v nich byla varna pervitinu.“

Právě tyto zachráněné vagóny po opravách posloužily k prvním jízdám na hudební festivaly. Vyhledávání dalších vyřazených vozidel popisuje Fikáček jako nefalšovanou detektivní práci v terénu i na internetu. Během let musel řešit i značně bizarní situace: „Koupili jsme vozy, které sloužily jako hotel... Museli jsme je s jeřáby naložit na kamion s nadrozměrným nákladem, udělat uzavírku, po silnici je dovézt zpátky na koleje a teprve pak poslat do dílen na rekonstrukci.“

Fikáček a jeho Gepard Express vrátil život úzkokolejce

Jindřichohradecká úzkokolejka byla pro Fikáčka srdcovou záležitostí už od dětství. Když společnost Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD) skončila v insolvenci, hrozilo, že unikátní trať splyne s přírodou. Aby ji dokázal koupit a zachránit, neváhal učinit radikální krok: prodal svoji společnost autobusové dopravy, kterou do té doby budoval.

Obrovské úsilí se vyplatilo – 3. dubna 2026 se pravidelný provoz na úzkokolejku oficiálně vrátil. Zásadní podíl na tom měli nejen věrní zaměstnanci, ale i stovky dobrovolníků a místních obyvatel, kteří na trati a vozovém parku odpracovali tisíce hodin bez nároku na odměnu. „Byl to jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě. Že když je nějaká krize, tak zvládneme táhnout za jeden provaz.“

Srdce tratě: Bez podbíječky to nepůjde

Současný provoz tratě je koncipován především pro turistiku. V hlavní letní sezóně vyjíždí denně až 14 spojů včetně parních vlaků. Pro zajištění dlouhodobé budoucnosti a bezpečnosti tratě je však nyní klíčová náročná údržba 79 kilometrů kolejí.

Dopravce proto vyhlásil sbírku na opravení klíčového stroje – úzkorozchodné podbíječky. Z potřebných financí se již podařilo vybrat přes 4 miliony korun. Význam tohoto stroje Fikáček vystihuje zcela jednoznačně: „Jestli se dá o něčem říct, že znamená budoucnost úzkokolejky, tak je to opravdu podbíječka.“ 

„Podbíječka je naprosto esenciální a důležitý stroj pro údržbu tratě. Zhušťuje štěrkové lože tak, aby bylo ve správné poloze a aby v něm byly koleje pevně ukotvené. Bez podbíječky nejsme schopni udělat žádnou větší rekonstrukci, bez ní jenom záplatujeme. A ruční podbití 79 kilometrů tratě prostě nedává smysl,” vysvětluje.

Jinřichohradecká úzkokolejka: Smělé vize do budoucna

Plané sliby ani skromnost od Fikáčka nečekejte. V budoucnu plánuje na trať nasadit modernější švýcarské soupravy kombinující elektrický a bateriový pohon. Tím však jeho sny nekončí – tím největším je přeshraniční propojení: „Plánujeme, že bychom trať dotáhli do rakouského města Litschau — dřív než naše generace, která se teď o úzkokolejku stará, zemře.“