foto: mzone.cz/public domain/ilustrativní
„Myslela jsem, že jsem nesmrtelná,“ říká mladá žena, které lékaři diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. Právě na tuto nemoc se letos zaměřoval Český den proti rakovině. Do kampaně se opět zapojily dopravní podniky napříč Českem.
V květnu proběhl už 29. ročník celostátní sbírky Český den proti rakovině, zaměřené tentokrát na prevenci kolorektálního karcinomu. Do této kampaně se opět aktivně zapojilo Sdružení dopravních podniků ČR (SDP ČR) spolu se svými členskými dopravními podniky. Výsledkem není jen finanční podpora boje proti rakovině, ale také výrazné rozšíření osvětových informací mezi cestujícími v městské hromadné dopravě. Nyní SDP ČR v tiskové zprávě informovalo o výsledcích sbírky.
SDP ČR zapojen do sbírky v boji proti rakovině
„Díky spolupráci veřejnosti, dobrovolníků i zapojených organizací se letos podařilo vybrat přes 27,5 milionu korun. Tyto prostředky budou využity na podporu preventivních programů, zajištění psychosociální péče pro onkologické pacienty a na vědecké výzkumy," popisují zástupci SDP ČR.
Do kampaně se zapojilo 12 dopravních podniků, které využily své komunikační kanály i reklamní plochy k informování veřejnosti o sbírce a jejím významu. Díky tomu se oslovilo stovky tisíc cestujících po celé republice.
„Prevence rakoviny je pro nás velmi důležitým tématem. Dopravní podniky, jakožto součást běžného života tisíců lidí, mohou hrát zásadní roli v šíření osvěty. Jsme rádi, že jsme mohli být opět součástí této užitečné akce,“ uvedl Slavoj Dolejš, předseda marketingové skupiny SDP ČR a ředitel Dopravního podniku města České Budějovice. SDP ČR děkuje všem zapojeným dopravním podnikům, dobrovolníkům Ligy proti rakovině i cestujícím, kteří si kytičku koupili nebo přispěli online. Každý dar má smysl a pomáhá.
Psali jsme
„Myslela jsem, že se mě to netýká,“ říká mladá žena, které lékaři diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. Právě na tuto nemoc se letos…
Rakovina u mladých: „Myslela jsem si, že jsem nesmrtelná,“ řekla 33 letá pacientka
„Bylo mi třiatřicet. Štíhlá, sportující, bez jakékoli genetické predispozice – testy to následně také potvrdily. A přesto mě tato nemoc zasáhla. Náhle, tiše, zákeřně,“ vypráví mladá žena svůj příběh pro redakci RAILTARGET. Dnes má za sebou šest let od chvíle, kdy její život převrátila rakovina naruby. O své cestě mluví otevřeně a bez příkras – s cílem varovat i povzbudit.
„Myslela jsem si, že jsem nesmrtelná. Všechno jsem zvládala. Dvě práce, povinnosti, úkoly. Na odpočinek nebyl čas – považovala jsem ho za slabost. Musím být přeci produktivní v každém okamžiku. Jedla jsem, co bylo po ruce, vláknina pro mě byla cizí slovo. Žila jsem na rychlost, tlak a výkon. Přes den jsem dřela, v noci se přemáhala na večírcích. I když jsem už dávno věděla, že to tak nechci. Ale neuměla jsem z toho vystoupit,“ pokračuje.
Psali jsme
Jednotka hasičů Správy železnic z Přerova si vyzkoušela záchranu osoby raněnou elektrickým proudem. Cílem bylo prověřit připravenost.
Rakovina mě přišla zachránit
Dnes už to vidí jinýma očima. „Dlouho jsem se nezlobila – na osud, na život, na tělo, které mě zradilo. Došlo mi okamžitě, že mě nemoc přišla vlastně zachránit. Takový varovný prst. Jako poslední šance zastavit se. Ukázat mi, že život se nedá jen přežívat. Že tělo není stroj. A že ke každému zanedbání jednou přijde vyúčtování.“
Její slova jsou tichá, ale nesou obrovskou sílu: „Tělo je obrovsky moudré. Posílá nám varovné signály – jen my je neslyšíme přes hluk a rychlost světa. Naučme se ztišit. Být sami se sebou. Bez výkonu. Bez plánů. Prostě chvíli jen tak BÝT a nasloucchat své intuici.“ Dnes říká věty, které by jí tehdy přišly jako z jiné planety: „Začala jsem se sama k sobě chovat s pokorou, respektem, pečovat o své duševní a fyzické zdraví. Každý nádech je dar. Každý nový den šance něco změnit.“
Psali jsme
Byl rychlý, těžce ozbrojený a nepolapitelný. Sovětský obrněný vlak Železnjakov děsil německé vojáky natolik, že mu říkali „zelený duch“. Ze skalních…
„Nenajdeš-li si čas na své zdraví, budeš si muset najít čas na svoji nemoc"
Přiznává, že dnes se často stává zrcadlem pro své okolí. „Lidé často říkají: Musím pracovat, mám děti, složenky, hypotéku… Odpočinek? Na ten není čas. A já odpovídám: Já to měla taky tak. A pak jsem si musela najít čas na nemoc. Téměř rok, kdy jsem nemohla vůbec nic. A věřte mi – to za to nestojí.“ Dodává, že to nejhorší nebyla fyzická bolest. „Byl to strach. Nejistota. Čekání na výsledky. Otázky bez odpovědí: Jak dlouho tu ještě budu? Nikdo, kdo to nezažije, si to neumí představit.“ Dle svých slov by se podepsala pod známé rčení: „Nenajdeš-li si čas na své zdraví, budeš si muset najít čas na svoji nemoc".
Z její zkušenosti se stalo hluboké životní přesvědčení, které dnes šíří dál a apeluje na všechny nejen mladé, aby se chovali zodpovědně ke svému zdraví. „Není samozřejmost. Čím dřív si to uvědomíme, tím větší šanci máme, že si ho uchováme. Měla jsem štěstí a jsem za to vděčná. Je ale lepší tomu předejít.“