foto: FB vlaky / public domain /Expres Milovice – Moskva
Cesty vlakem v minulosti byly mnohdy náročné a plné nečekaných překvapení. Pamětníci vzpomínají na extrémní podmínky v Moskvě, mrazy a situace, které by dnes působily téměř neuvěřitelně – a přesto patřily k běžnému životu.
Znáte ten pocit, když se podíváte na starou fotku nebo slyšíte příběh, který vás okamžitě přenese do jiné doby? Přesně takový je poměrně starší dokument „RETRO" České televize, který se noří do zákoutí minulosti. A tentokrát nás bere na cestu po kolejích, které dříve znamenaly hranici mezi dvěma světy.
Psali jsme
Zatímco mládežníci z celého bloku jeli „obdivovat” sovětskou říši, na palubě vlaku vládla neoficiální byrokracie. Nejen na trati z Prahy…
Život v rychlém pruhu: Vindobona a Západní expres
Vzpomeňte si na dobu, kdy cestování na Západ bylo jako sen. A přesně ten sen se jmenoval Vindobona a Západní expres. Z berlínského nádraží vyrazila Vindobona po dlouhých dvanácti letech rovnou do Vídně. Rychlost až 160 kilometrů za hodinu? V té době naprosto sci-fi. Urazit vzdálenost Berlín-Vídeň za 12 hodin, to byla opravdová špička ledovce.
Dalším fenoménem byl pařížský vlak s poetickým názvem Západní expres, konstatuje server ČT24. Tyto vlaky byly symbolem naděje. Jak potvrdil i bývalý strojvedoucí, byl to „vlak svobody, který prorazil železnou oponu“. A to doslova. Vlak projel střeženou hranicí s Německem a vyvolal obrovský poprask. V Chebu to tehdy vypadalo jako na Václavském náměstí, jen s mnohem větším hlukem lokomotiv, popisují.
Samotná cedule Praha - Paris slibovala něco mimořádného. A i když se po překročení hranic vlak změnil v „obyčejný", ten pocit "západního vzduchu" byl pro mnohé k nezaplacení. „Dojeli jsme do Chebu, tam nastoupili ti naši samopalníci. V okamžiku, když jsme opustili hranici, nasáli vzduch, tak to byl balzám," vzpomíná s úsměvem jeden z pamětníků.
Psali jsme
Lokomotiva řady T 678.0, přezdívaná „Pomeranč“, patřila k ikonám socialistických železnic – masivní, spolehlivá a s oranžovým nátěrem. Přesto…
Na východ, na Moskvu: Dobrodružství nebo utrpení?
Ale co opačným směrem? Cesta na východ měla úplně jinou příchuť. Mezinárodní vlaky do Moskvy byly životní tepnou pro diplomaty a obchodníky, ale pro běžné cestující to bylo často očistec. Cesta trvala 30 hodin. A to kvůli jedné malé, ale zásadní věci: jinému rozchodu kolejí. Na hranicích se musely vyměňovat celé podvozky. Cestující si mohli vybrat, zda zůstanou uvniř nebo půjdou z vozu.
A co teprve komfort? Klasika. V létě moc teplo, v zimě zase velká zima. „Ta zima byla krutá, obzvláště v Rusku," říká s úsměvem pamětník. „Mně se stalo v Moskvě, že když jsem spravoval prasklou vodu, přimrzl jsem k podlaze. Musel jsem se zout z bot!" Tento pohled do minulosti nám ukazuje, že vlaky nebyly jen dopravními prostředky, ale také platformy pro nejrůznější příběhy. Jaké vzpomínky si ze starých vlaků uchováváte vy?