foto: ČD Nostalgie /Šlechtična
Šlechtična váží téměř sto sedmdesát tun a táhne vagony se stovkami cestujících. „Je to šílený adrenalin a obrovská odpovědnost,“ říká strojvedoucí Robert Kučera.
Robert Kučera už deset let sedí v kabině Šlechtičny – rychlíkové parní lokomotivy, chlouby plzeňského Iron Monument Clubu. „Je to šílený adrenalin a obrovská odpovědnost,“ říká Kučera. „Ale zároveň paráda. Komu se to poštěstí,“ komentuje svoji jízdu nostalgickým vlakem při prvomájové spanilé jízdě v rozhovoru pro Novinky.cz.
Nejde jen o slávu, ale i o pořádnou dřinu. Topič Jan Rais potvrzuje, že práce v kabině není jen romantika: „Uhlí do kotle neházím ručně, máme mechanický přikladač. Mojí hlavní povinností je obsluha kotle, abychom měli za všech okolností dostatek páry. Je to fuška, ale pěkná,“ tvrdí.
Psali jsme
Zkušený strojvedoucí Michal Štrublík popsal v rozhovoru pro magazín ČD, Železničář, co vše obnáší obsluha parní lokomotivy a jak moc velké rozdíly…
Šlechtična: Stovky cestujících, sedmdesát tun
Šlechtična váží téměř sto sedmdesát tun a táhne vagony se stovkami cestujících. „Psychicky je to náročné,“ přiznává Kučera. „Nemá žádný moderní vlakový zabezpečovač. Musíte spoléhat na oči, uši, ruce a zkušenosti. Proto máme v klubu zřízenou osádku dva strojvůdce a dva topiče – víc očí víc vidí,“ tvrdí.
Upozorňuje, že rozdíl mezi parní a moderní lokomotivou je znát i v chování stroje. „Moderní vlak vám napíše chybu, parní taky, ale po svém. Začne vydávat různé nepopsatelné zvuky. Popřípadě netypicky smrdět. A to je signál, že je třeba zbystřit,“ vysvětluje strojvedoucí.
Šlechtična je lokomotiva vyrobená ve Škodovce dva roky po válce, která může jezdit stovkou, ale historické mašině Kučera raději nedává plný plyn. „Jezdíme maximálně osmdesát, aby se zachoval stroj i zážitek,“ říká s tím, že dva systémy brzd dokážou zastavit vlak jedoucí plnou rychlostí na zhruba půl kilometru. „A co když je potřeba na záchod? Kýbl nebo lopata,“ dodává Kučera s úsměvem.
Psali jsme
Šéf RegioJetu Radim Jančura si servítky si nebere. V rozhovoru mluvil o marnosti výhybek za 18 miliard, přebujelé byrokracii i o tom,…
Závěrem rozhovoru dochází i na téma, jak se stát strojvedoucím. Kdo chce řídit parní lokomotivu, musí projít náročným kurzem podobným jako u moderních vlaků a získat další osvědčení – například pro obsluhu parních kotlů. „Bojím se, že zkušenosti nebudeme mít komu předat. Nejmladší držitel odborné způsobilosti je přes čtyřicet a noví zájemci se moc nehrnou,“ uzavírá Kučera.