Pod lupou: jednotka Stadler Flirt Akku vs. Škoda RegioPanter 690

Nové bateriové jednotky Stadler Flirt Akku a Škoda RegioPanter ukazují, jak moderní technologie mění regionální dopravu. Na letošním Innotrans v Berlíně jsme se zaměřili na detailní prohlídku Stadler Flirt Akku a jeho srovnání s RegioPanterem.

Další ze železničních jednotek Stadler, které byly představeny na letošním Innotrasu v Berlíně, je dvou-vozová jednotka Flirt Akku. Jak již název napovídá, jedná se o soupravu napájenou z troleje a v úseku, kde není elektrifikovaná trať, využívající baterii. 

Takto vybavené vlaky zajišťují obvykle regionální dopravu v okolí větších měst, kde část cesty jedou po odbočné trati do menších sídel. Z pohledu cestujících je největší výhoda v tom, že nemusí při cestě do města, do práce, přestupovat z motoráku na elektrické soupravy. 

V úseku, kde jednotka jede pod trolejemi dochází k dobíjení baterií, ale je tu i možnost dobíjení elektřiny na konečné. Maximální rychlost soupravy je 140 km/hodinu. Maximální dojezd na baterii uvádí výrobce 80 km. Počet míst k sezení je 172 a k stání dalších 153. 

Dvouvozový Flirt Akku

Představovaná červeno-bílo-šedá dvou-vozová souprava Filtr Akku je určena pro německé železnice. V prvním voze, kde jsou vepředu sedadla 1. třídy, jsou jen jedny dvoukřídlé dveře prostupné šířky 130 cm. V nízkopodlažní části jsou místa pro vozíčkáře, záchod a sklopné sedačky. Na přechodu do druhého vozu jsou sedadla 2. třídy. Ty jsou již po třech schodech nahoru. 

Ve druhém voze jsou jen sedadla 2. třídy. V nízkopodlažní části jsou místa pro kočárky a pro kola. V čele vozu, opět po schodech nahoru, jsou lavice. Tento druhý vůz má již dvojici dvoukřídlých dveří. 

Cestujeme 1. třídou

První vůz v jednotce má nad dveřmi žlutý pruh s jedničkou. Což může být tak trochu matoucí, protože ve voze jsou jak sedadla první třídy, tak i té druhé. Na šedém poli vedle dveří je symbol vozíčkáře. A na skle dveří je pak přehršel symbolů: že se tu nekouří, kočárek, přeškrtnutý bicykl, symbol toho, že je tu kamera. 

Oddíl se sedadly 1. třídy je po třech schodech nahoru a jako jediný má dveře. Sedadla jsou koženková, na dotek příjemná. Sedí se v nich pohodlně, pokud sedíte sám. Sedadla jsou totiž stejně široká jako ve 2. třídě. Navíc mezi nimi nejsou opěrky na ruce. Rovněž zásuvky na 230 V a na USB jsou společné pro obě sedadla. Sedadla nejsou ani polohovatelná. 

Cestujeme s kočárkem a na vozíku

V prvním voze, jak je vedle dveří symbol vozíčkáře, je v nízkopodlažní části místo určené i pro kočárky. Ale ne pro cyklisty. A také je tu záchod. Jako jediný v celé jednotce. 

Mezi kabinou záchodu a výstupními dveřmi je plocha určená pro kočárky a vozíčkáře – vyznačeno symboly na podlaze. Většina míst k sezení je tu podél oken na sklopných sedačkách. U stěny záchodu a pak u dveří je šest sklopných sedadel s operkou na záda i hlavu. Zásuvky jsou na stěně mezi okny. U místa pro vozíčkáře je tlačítko pro přivolání asistence a zásuvka v úrovni sedícího člověka. Nad okny, podél vozu jsou police z matného skla. 

Mezi oddílem pro vozíčkáře a kočárky a dveřmi je průchod částečně zúžen, ale bez dveří. Takže pohodlné pro najíždění, ale horší v zimě. Informace o průběhu jízdy vidíte nad sebou na obrazovce.

Záchod s přebalovákem

Záchod je velký a v bílém provedení, určen i pro vozíčkáře a pro rodiče s dětmi, kteří tu mají sklopný přebalovací pult. Umyvadlo je menší ploché, skloněné, zasahující až pod větrák horkého vzduchu. Spouštění vody je bezdotykově. Jinak vše na tlačítka. Dveře od záchodu se otevírají do uličku k oknu, což se mi nezdá zrovna jako ideální kvůli nájezdu vozíčkáře na záchod. Výhodou ale je, že cestující se nemusí při otevření dveří, koukat do záchodu. 

Sedíme ve dvojce

Většina sedadel 2. třídy je v části vozu, kudy se prochází do sousedního vozu jednotky Flirt Akku. Pro bezpečnější pohyb za jízdy vlaku mají sedadla na boku do uličky bílé držáky. Paradoxně část sedadel je právě zde, po schodech nahoru, určena pro ty, kdo mají problém s chůzi. Sedadla jsou v uspořádání po dvou a dvou naproti sobě, nebo jako v letadle za sebou. V takovém uspořádání máte výklopný plastový stolek ze zad předchozího sedadla. Nad okny, podél vozu, jsou police na věci z matného skla. Takže vidíte, že tam něco leží. Pod polici jsou háčky na kabáty. Zásuvky na napájení drobné elektroniky je společná mezi sedadly. 

Vůz pro kočárky a cyklisty

Druhý vůz jednotky má dvojici dvoukřídlých dveří.  Na skle je opět spoustu symbolů: že se tu nekouří, bicykl, kočárek, symbol toho, že je tu kamera a pod tím vším, na bílém pozadí, ještě nálepky, že tudy pro těhotné a staré lidi. Vedle dveří je velká „2“, jakože 2. třída a na šedém pozadí symbol bicyklu. Na druhých dveřích jsou ty stejné symboly.

V nízkopodlažní části jsou sedadla po dvou naproti sobě se společným velkým stolem u okna. Sedadla jsou velmi pěkná a pohodlná. V prvním okamžiku bych neřekl, že se jedná o druhou třídu. Jak stůl, tak opěrky jsou v kombinaci platu a dřeva. Velmi příjemné na dotek. Dole, mezi sedadly jsou zásuvky na 230 V a na USB. Mezi sedadly mi ale chyběly opěrky na ruce.

Vedle sedadel, přes uličku, je velké místo pro cyklisty. U stěny je dlouhá řada sklopných sedaček. Na zemi pak symboly jízdního kola. Na bicykly tu ale nejsou žádné držáky. Takže si je musíte za jízdy přidržovat. Zástrčka na 230 V a na USB jsou na stěně na rámu mezi okny (spolu s cedulkou, že je tu zákaz dobíjení elektro-kol). Nad okny, podél vozu, jsou regály na odložení věci.

Na přechodu mezi vozy jsou opět sedadla 2. třídy, stejně jako v prvním voze.

Lavice

V přední části vozu, za klasickými sedadly, je dvojice lavic. Lavice jsou jak doma v obyváku či v kuchyni zahnuté do tvaru U. Každá z nich je určena pro šest cestujících, z nichž většina sedí zády k oknu. Sedadla jsou hned vedle sebe, žádné opěrky na ruce tu nejsou. Zásuvky na 230 V a na USB jsou pod lavici. Čalounění lavice je stejné jak na sedadlech. Takové uspořádání míst k sezení je asi vhodné pro skupinu školáků, kteří se těmito vlaky budou sjíždět do škol. Z pohledu ostatních cestujících bych pak uvítal dveře, abych je nemusel celou cestu poslouchat.

Shrnutí

Z pohledu cestujícího musím vyzdvihnout provedení sedadel ve 2. třídě, včetně sklopných sedaček a lavic vepředu. Jsou opravdu pohodlná a v krásném provedení. 1. třídu pak chápu jako místo pro ty, co chtěj více klidu, a proto jsou za dveřmi.

Oceňuji, že cestování s kočárkem už není o stání nebo sezení u dveří, ale můžete pohodlně zajet dovnitř oddílu.

Porovnání Flirt Akku s jednotkou RegioPanter 890 - 891

 

Na červnovém veletrhu Rail Business Days v Ostravě se představila jednotka RegioPanter z produkce Škoda Group. Rovněž na baterie. Sedadel je tu 140, z toho v 1. třídě osm. Celkový počet cestujících uvádí výrobce 323. I počet míst pro kola a kočárky je podobný: 9 míst na kola a 4 pro kočárky. Uváděný dojezd na baterie je až 80 km. Vystavovaná jednotka byla v barvách Moravskoslezského kraje.

Protože jsem měl možnost projít si důkladně obě vytavené jednotky, jak Flirt Akku od Stadlera, tak RegioPanter od Škodovky, pokusím se je porovnat pohledem cestujícího. 

Nastupujeme do RegioPanteru 690

 

Jednotka RegioPanter s označením 690, se skládá ze dvou vozů. První má v čele oddíl 1. třídy, v nízkopodlažní části místo určené pro vozíčkáře a pro cyklisty či kočárky. Dále tu je záchod a sedadla druhé třídy, a to jak v nízkopodlažní části, tak po třech schodech nahoru.

Druhý vůz v jednotce má rovněž dvojici dveří, za kterými je místo pro kočárky a cyklisty. Většinu plochy zabírají sedadla 2. třídy.

Dveře jsou dvoukřídlé, prostupné šířky 150 cm. Obě části se otevřou stiskem jednoho tlačítka. Na dveřích jsou velké zřetelné symboly kola, kočárku či vozíčkáře. Bohužel v prvním voze je průchod od dveří, které jsou určené i pro vozíčkáře, zúžen širokou složenou nájezdovou plošinou. Ta se použije tam, kde by vozíčkář najížděl z nízkého nástupiště. Opticky to ale působí tak, že po délce jednotky jsou příčky a stěny. Ve druhém voze jednotky jsou u dveří rovněž sedačky pro cyklisty a místo pro kočárek. 

Cestujeme 1. třídou

U RegioPantera jsou sedadla 1. třídy v přední části jednotky, a to jak v nízkopodlažní části, tak po třech schodech nahoru. Výhodou sedadel první třídy je, že jsou buď po jednom nebo po dvojici s rozestupem od sebe. Mezi sedadly jsou opěrky na ruce. Stoly mezi sedadly jsou širší, rozkládací a umožňující pracovat na notebooku. Pokud by moc svítilo slunko, jsou na oknech rolety. Sedadla v nízkopodlažní části mají za stolem místo třeba na kufr nebo na velkou tašku. Oddíl 1. třídy je oddělen dveřmi.

Sedadla 2. třídy

Většina sedadel 2. třídy je po schodech nahoru. Mezi sedadly jsou rovněž sklopné opěrky na ruce. Dole mezi sedadly jsou zásuvky na napájení drobné elektroniky. U stropu a na stěnách jsou obrazovky informující o průběhu jízdy.  Při chůzi za jízdy se můžete přidržovat bílých madel na boku sedadel. 

Pokud sedíte na čtyřce, máte u okna malý stolek. Pokud sedíte za sebou, můžete si vyklopit plastový stolek ze zad předchozího sedadla.

Ve druhém voze jednotky jsou rovněž sedadla 2. třídy jak po schodech nahoru, kudy se prochází do sousedního vozu, tak v nízkopodlažní části. Vždy po dvou za sebou jak v letadle nebo na čtyřce se společným stolkem u okna. Své věci si může odložit do police nad okny, kabáty zavěsit na háčky u okna. I zde mají okna rolety.

Oddíly se sedadly jsou částečně odděleny od dalších oddílů polo-stěnou.

Cestujeme s kolem a s kočárkem

V RegioPanteru 690 jsou místa pro přepravu kol a cestování s kočárky v obou vozech, a to samozřejmě v nízkopodlažní části. Nejvíce místa je v prvním voze, který je určen i pro cestování vozíčkářů a kde je záchod. U oken je řada sklopných sedaček, před nimi velké místo na kola. Na přichycení několika kol tu jsou bezpečnostní pásy, které vysunete z poza sedačky. Místo je sdíleno s vozíčkáři. Nad okny, podél vozu, je regál na věci a háčky na kabáty. Na stěně je obrazovka informující o průběhu jízdy.

V prvním voze soupravy jsou další místa pro kola a kočárky u druhých dveří, za záchodem. Zde jsou opět sklopné sedačky, včetně bezpečnostního pásu na přichycení kol, tak i dvojice držáků kol na výšku. Což je ale věc, která je u regionálních vlaku na ústupu. 

Ve druhém voze jednotky je jen pár míst na kola a kočárky u dveří označených symbolem kola. Je tu trojice sklopných sedaček naproti sobě s místem pro kola. Na druhé straně od dveří je pak jedno místo pro kočárek. Takové uspořádání je pohodlné pro nástup, horší už pak při častém otevírání dveří, zejména v zimě. 

Na záchodě

Záchod je i v RegioPanteru určen i pro vozíčkáře a má také přebalovací pult. Působí však menším prostorem než u Flirt Akku, možná i kvůli použité šedo - modré barvě a imitaci dřeva na čelní stěně. 

Shrnutí

Jednotka RegioPanter má čtveřici dvoukřídlých dveří šířky 150 cm, zatím Flirt Akku si poradil jen s trojici dvoukřídlých dveří prostupné šířky 130 cm. U vystavované jednotky Flirt Akku jsou pohodlnější sedadla, zejména pokud sedíte sám nebo jste štíhlý. Současně působí designově lepším dojmem, jak svým uspořádáním, tak zvolenými barvami a odstíny. Je také přehlednější.  U RegioPanteru je výraznější rozdíl mezi první a druhou třídou (opěrky na ruce, sedadla po jednom, stoly…) a také je tu více místa na kola a kočárky. 

Obecně ale platí, že výběr sedadel a vnitřní uspořádání vozu vůbec je do značné míry věcí objednavatele. A výrobci vozů s touto variabilitou již při návrhu vozidel počítají. Zásadnější je počet a prostupná šířka dveří, která by měla vycházet z předpokládaného objemu cestujících a frekvenci nástupu a výstupu.