Parní dvojspřeží i odchod rumunských „Ponorek“: Úzkokolejka chystá technickou raritu

Otestovali jsme obnovenou Jindřichohradeckou úzkokolejku přímo na vlastní kůži. Vedle běžného provozu ji už 26. září čeká technická rarita.

Léto 2026 se blíží ke konci a ve vzduchu je cítit podzim. Redakce RAILTARGET se vydala po stopách legendární Jindřichohradecké úzkokolejky , která se po několikaleté pauze vrátila do provozu. Podle oficiálních webových stránek arní vlaky dnes brázdí trať do Nové Bystřice a Kamenice nad Lipou několikrát týdně, motoráky sem pak míří denně. Jak vypadá výlet po ikonické trati z Jindřichova Hradce na vlastní kůži? 

Hlasité děti a dým z lokomotivy 

Nádraží v Jindřichově Hradci je čisté a udržované, stejně jako další historické zastávky na trati. Přátelský personál nás ochotně nasměroval do vlaku na Novou Bystřice. Sedadla jsou sice pohodlná, ale pro dva dospělé celkem úzká. Vlak se před odjezdem rychle zaplnil – jelikož byl pátek, většinu cestujících tvořily rodiny s dětmi. 

Parní lokomotiva začala dýmat hned po vyjetí. Jakmile se otevřela okna, nebylo vidět na krok. Výhledy zahalil hustý kouř a lokomotiva ohlušovala trať – každé její zatroubení nás zaskočilo. Ve vagonu se okamžitě zvedla vlna hluku.

Ve vagonu za chvíli začalo být velmi hlučno. Dospělí cestující tím možná chtěli ukázat svoje nadšení, zatímco děti byly pravděpodobně zklamané chybějícím internetem ve vlaku. Neustále se tak ptaly rodičů, proč jim nefunguje YouTube. Náš mladší spolusedící se své babičky stále dokola ptal: „Už tam budeme?“ Naší první zastávkou byla stanice Kunžak-Lomy. 

V Kunžaku-Lomech nás čekalo křižování s protijedoucím motorákem. Plán se však zkomplikoval – motoráček chytil přes hodinu zpoždění.

Přestávka na jídlo a suvenýry 

Bufetový vagón se pro nás stal oázou klidu. Dva párky s hořčicí, krajíc chleba a studené pivo udělaly z dlouhého čekání příjemnější záležitost. K mání byly i koláče, utopenec nebo káva. Jídelní vůz navíc fungoval jako obchůdek se suvenýry, odkud si lidé odnášeli magnetky a turistické známky.

Když meškající motorák konečně dorazil, všichni naskákali zpět do vagónů. 

Jára Cimrman v České Kanadě 

Při krátké zastávce v lese nás místní upozornili na známou mohylu Járy Cimrmana u ikonické stanice Kaproun uprostřed lesů České Kanady. 

Konečnou destinací pro nás byla Nová Bystřice. Devadesát minut do odjezdu motoráku jsme strávili v Muzeu úzkokolejky přímo v nádražní budově. Bohužel v době naší návštěvy byla otevřena pouze jedna část, a to samotná nádražní budova, zatímco druhá byla pro veřejnost nedostupná. 

Motorákem jsme se následně vraceli do Jindřichova Hradce. To už jsme ale věděli, že přípoj do Prahy nestihneme. U podobných cest je zkrátka potřeba počítat s tím, že vlaky zpoždění dohánějí jen těžko. Mnohem chytřejší je proto kupovat zpáteční jízdenku až ve chvíli, kdy stojíte na nádraží v Hradci.

Cestou zpátky jsme z oken pozorovali okolí. Tentokrát si všichni cestující mohli užívat vyhlídku z otevřených oken a vychutnat si překvapivě tichou jízdu motoráku.

Den železnice na úzkokolejce 

Kromě pravidelných linek se fanoušci železnice mohou těšit i na speciální akce. Den železnice na Úzkokolejce nabídne 26. září unikátní jízdu vlaku vedeného dvěma parními lokomotivami najednou, jak uvádí Jindřichohradecký deník.  Součástí programu bude také poslední možnost svézt se motorovým vozem M27 přezdívaným ponorka, který má poté zamířit do zahraničí. Návštěvníci si nejprve prohlédnou muzejní vozy s typickými kulatými okénky a po slavnostním rozloučení se vydají do Černovic, kde na ně čeká bohatý odpolední program.

"Samotná ponorka má kapacitu pouze 34 míst, proto bych s nákupem lístků rozhodně neváhal,“ vyzýval Albert Fikáček. Ponorky byly vyrobeny v Rumunsku v osmdesátých letech minulého století. Současný vzhled s kulatými okny získaly při přestavbě v letech 2013 až 2014. Právě díky němu dostaly svou známou přezdívku. Mezi další oblíbené přezdívky vozů patří například hašišbedna nebo nautilus.