Papoušek: Pestrobarevné parní monstrum uvezlo osm set tun těžký vlak

Těžkých osm set tun parní divočiny, která v pestrobarevném kabátu připomíná papouška. Lokomotiva 477.013 vyniká modrým kotlem, červeným pojezdem a výraznými červeno-bílými detaily, které ji proslavily už v padesátých letech. Dodnes dává pocítit sílu tradiční parní trakce – od majestátního sykotu parních válců až po monumentální tah, který dokázal pobízet rychlíky na předměstských tratích.

Pestrobarevný vzhled a přezdívka „Papoušek“

Parní lokomotiva, známá svým pestrobarevným vzhledem, byla hvězdou železniční dopravy 50. let. S modrým kotlem, červeným pojezdem a červeno-bílými detaily si vysloužila přezdívku „papoušek“. I když se většina těchto strojů dostala do kovošrotu, dnes se dochovaly pouze tři exempláře, z toho dva stále mohou vyrazit na koleje.

Technické parametry řady 477.0 alias Papoušek

Koukněme se na její technické parametry. Parní lokomotiva řady 477.0 patřila mezi trojčité tendrové lokomotivy, které byly vytvořené pro práci na předměstí a v okolí velkých měst. Následně se využili při převážení rychlíků a spěšných vlaků. Svou přezdívku získal podle informací  cd nostalgie.cz kvůli svému pestrobarevnému nátěru, jak jsme již uvedli. Ale je zde i teorie, že tento název pochází ze znělky československého filmového deníku, ve kterém byl záběr projíždějícího vozu s popisem “papoušek”. 800 tun těžký vlak uvezl na rovině rychlostí 96 km/h. Na začátku provozu měly tyto lokomotivy pár poruch v období nástupu naftových motorů.  

Papušek: Výroba a konstrukce v ČKD (1951–1955)

Tyto lokomotivy se vyráběly v letech 1951-1955 pro Československé státní dráhy (ČKD), uvádí web vlaky.net. Na vývoji a konstrukci lokomotivy se podílel tým konstruktérů závodu ČKD pod vedením Ing. Vlastimila Hozmana. První zkoušky vozů probíhaly v květnu 1951, které byly dodány do výtopny v Praze Vršovicích a také do výtopny Masarykovo nádraží. Po prvním roce v provozu byly všechny lokomotivy zkolaudovány, kdy se prováděla kontrola jejich stavu v dílnách v Kolíně, nebo v Českých Velenicích. 

Poruchy a přechod na naftové lokomotivy

První série výroby těchto lokomotiv obsahovala sérii 38 kusů v roce 1952. Druhá série měla pouhých 22 kusů v roce 1955 a tyto lokomotivy měli vylepšeny jízdní vlastnosti. Poprvé tak byly na trati dne 15.12.1951 v úseku mezi Chocní a Pardubicemi. Po záběhu v provozu a eliminování vad, byly stroje rozmístěny do výtopen do Prahy-Smíchov, Českých Budějovic, Jihlavy, Brna, Přerova, Nového Bohumína a Bratislavy.  

Na depu v Praze Vršovicích vydržely tyto lokomotivy nejdéle a sloužily zde více než 20 let. Od výroby zde tyto stroje fungovaly a zde také dosloužily. Jejich poslední služby byly v roce 1973. Tímto zároveň skončil provoz lokomotiv řady 477.0 v Praze. Na začátku sedmdesátých let začala probíhat výroba prvních motorových lokomotiv a nástupce těchto parních mašin. Kvůli motorovým jednotkám došlo k tomu, že se z provozu začaly stahovat parní lokomotivy, které byly nahrazeny nejmodernějšími motorovými jednotkami.

Papoušek: Odstavování, kovošrot a zachování tří exemplářů

Tyto stroje pak byly odstavovány i po necelých dvaceti letech provozu do kovošrotů. Na Slovensku však poslední stroje jezdily déle, a to až do roku 1976 v Leopoldově. Z celkového počtu vyrobených šedesáti lokomotiv řady 477.0 se dodnes dochovaly pouze tři a z toho jsou dvě tyto lokomotivy schopné provozu.  Často se vydává na nostalgické jízdy. Mezi nimi bylo i depo v Košicích. Uživatel facebooku sdílel například fotku s touto lokomotivou s komentářem: "477.013 "Papouš" na Rushňoparádě 2023 v Košickém depu". 

Rushňoparáda je každoroční železniční festival pořádaný v depu v Košicích (Slovensko), jehož hlavní náplní je setkání historických parních lokomotiv a dalších nostalgických vozidel. Název vznikl spojením slova „rushňa“ (východoslovenského hovorového výrazu pro parní lokomotivu) a slova „paráda“ – tedy slavnostní přehlídky.

Závěrem jen připomeňme, že papoušek rozhodně není ojedinělá neotřelá přezdívka. Máme zde také například Karkulku, Pomeranč, Gorilu,  Prasátko, Hurvínka, Bardotku, Ušatou, Hašišbednu,    Šukafon či Ceckatou.

Zdroj: ČD Nostalgie; vlaky.net