„Očesaný Kremák bez ojnic,“ vzpomíná mistr na záchranu parního postrachu topičů

Na železnici to není jen o strojích, ale také o lidech. Jedním z nich je Michal Šorel, mistr z Lužné u Rakovníka, který se stará o klenoty ČD. Stojí za ním obětavá a vytrvalá práce.

„Samotný areál muzea v Lužné svou polohou a rozmístěním budov připomíná spíše vesničku jako vypadlou z pohádek o mašinkách,“ popisuje prostory Michal Šorel s tím, že malý domek slouží pro pracovníky depa.  „Byl postaven po válce, snad ještě v roce 1945, jako útulek pro uhlíře. Ti tu nakládali vozíky s uhlím, kterým se zbrojily mašiny,“ vysvětluje čerstvý šedesátník Michal Šorel, který přišel do Lužné v roce 1994.

 „V té době tu byla prakticky celá rotunda s parními mašinami, ale většinou šlo o deponované stroje odjinud, nejčastěji byly Národního technického muzea. Tehdy se zároveň hodně omezovaly výkony a libeňské depo nám dalo výkony v Praze na záloze, o to snazší rozhodování to bylo. Do Prahy se mi moc nechtělo, navíc tady už jsme měli opraveného Kremáka, kterého jsme zachránili, tak se zdálo, že bych to mohl zkusit,“ vzpomíná na začátky a dodává, že v roce 1995 přešla pod Louny a začala mít namále. V té době ho převedli zpátky jako strojvedoucího do Kladna. „Zrovna zprovoznili Čtyřkoláka, akorát se prvně zatopil, údržbová hala byla teprve deset let stará… To byla šílená doba.“ Hrálo se podle něj o samotnou existenci celého areálu.

„Kvůli stavu rotundy se většina historických mašin přesunula právě na halu, o nějaké výstavě nechtěl nikdo slyšet a my se stali poněkud bezprizorními. Přesto jsme se to snažili nějak ustát. Nakonec nám navrhli, že když založíme občanské sdružení, tak bychom si mohli část depa pronajmout a šlo by to celé za námi,“ popisuje s tím, že v roce 1999 nastal zlom, a začali si uvědomovat přínos péče o historické dědictví. Došlo k ukotvení Lužné v náruči Českých drah.

Důležitým pojítkem nejen Michala Šorela s Lužnou byl jeden konkrétní stroj. Již zmíněný Kremák 534.0323. „Po škole a vojně jsem nastoupil do funkce topič lokomotiv, v té době se depa vytápěla kotli parních lokomotiv, takzvanými ‚káčky‘. A konkrétně tento Kremák topil na Kladně a právě tady v Lužné, různě se převážel, jak bylo třeba. Už to ale byla taková očesaná lokomotiva například bez ojnic. My jsme tehdy měli partu, se kterou jsme různě jezdili fotit do Německa po akcích, a řekli jsme si, že ho zkusíme zachránit. Různě jsme ho čistili, natírali, sháněli díly, až se podařilo jej v roce 1988 dát do laku, to už bylo nakročeno k provozní mašině,“ líčí.

 

Konec párařů v Čechách

Nezapomene zmínit i problémy s personálem. Ačkoli muzeum v Lužné prosperuje a každý rok přiláká tisíce nadšenců, nastává jiný problém – nedostatek odborníků, kteří by parní lokomotivy vedli.

„Na stanovišti by se chtěl svézt kde kdo, ale zodpovědných topičů a strojvedoucích s citem pro stroj se nám vyloženě nedostává,“ uvedl. S obavami sleduje, jak se bude vyvíjet budoucnost nejen Kremáka, ale i dalších pokladů v Lužné. „Mladý strojvedoucí mezi třiceti, čtyřiceti lety, který by se chtěl občas umazat na páře, by byl požehnáním. Támhle máme 365.024, kterou snad dáme brzy do kupy, v rotundě stojí Papoušek na kotel, ovšem až budou hotové, tak s nimi pomalu nebude mít kdo jezdit. To je teď můj největší strach,“ popisuje s tím, že jde stále o krásnou práci.

 „Mě na tom nejvíce baví ta fáze, kdy člověk přivádí páru k životu. Ať už v tom dlouhodobém hledisku v podobě opravy, nebo i krátkodobém. Pomalu raději mašinu roztápím, než s ní pak jedu,“ směje se. „Ale samozřejmě i samotná jízda je zážitek. Provázání člověka se strojem a jeho funkcí je pocit, který na moderní mašině v téhle míře už nemáte šanci zažít,“ řekl.

Život historických vozidel je od těch běžných diametrálně odlišný, míní. „Parním lokomotivám je to vlastně šumafuk. Horší jsou diesely. Čím dál více se utvrzuju v tom, že dlouhodobě bude snazší udržovat provozní páry než historické diesely. Těm dlouhodobé odstavení a jen občasné jízdy opravdu nesvědčí. Naopak parní mašina, pokud je slušně zakonzervovaná, tak se po zimě udělá prohlídka kotle a bez problému znovu vyjede,“ uzavírá.  

Zdroj: Železničář