OBRAZEM: Stadler KISS zaujal na InnoTrans 2024

Na veletrhu InnoTrans představila firma Stadler dvoupodlažní elektrickou jednotku typu KISS v barvách rakouského dopravce ÖBB. U něho bude jezdit na příměstských tratích pod označením Cityjet.

Jednotka Stadler KISS se skládá z čelních dvou vozů s místem pro strojvedoucího a z vozů vložených. Cityjet budou jezdit buď jako čtyř-vozové (373 míst k sezení) a / nebo jako šesti-vozové s 593 místy k sezení.  Maximální rychlost je 160 km/hodinu. A zatímco technické parametry jsou jasné dané, my jsme si prošli vystavenou čtyř-vozovou jednotku (tzn. dva čelní vozy a dva vozy vložené) pohledem znalého cestujícího. Jak se nám nový Cityjet líbí? 

Stadler KISS: Dveře na jedno tlačítko

Každý z vozů má dvojici dvoukřídlých předsuvných dveří. Jejich prostupná šířka je 130 cm a otevírají se stiskem zeleného tlačítka. Obě poloviny dveří současně. Symboly vozíčkáře, kola či kočárku a tichého oddílu jsou vyznačeny nahoře na vstupních dveřích. Zatímco loga rakouských dráh ÖBB a dopravního svazu VOR jsou u tlačítka pro otevření dveří. Ale má to svoji logiku. Pokud stojíte s kolem na plném nástupišti, je dobré mít jeho symbol dobře viditelný, nad hlavami ostatních čekajících lidí. Rovněž elektronické tabule se směrem jízdy a příští zastávkou jsou nad okny. 

Sedadla Stadler KISS

Jednotka Cityjet nemá třídy. Jen horní patro u obou čelních vozů je označeno jako „ruhezone“, což odpovídá našemu tichému oddílu.

Sedadla jsou v typické šedo-červené kombinaci, kterou používají rakouské dráhy už delší dobu. Sedadla jsou v uspořádání po dvou buď za sebou jako v letadle, nebo ve dvou proti sobě. Totéž přes uličku. Mezi dvojici sedadel je vždy místo pro opěrku na ruce. Ty, co jsou mezi sedadly a do uličky se dají sklopit. Zásuvka pro nabíjení drobné elektroniky je dole vždy mezi sedadly, a to na 230 V i přes USB.

Všechna sedadla se dají polohovat madlem co je na straně dole. Sedadla mají sklopné opěrky na nohy. Pokud uvážíme, že tyto soupravy jsou určeny na příměstské tratě, sedí se v nich opravdu pohodlně. 

Pokud jste v uspořádání sedadel za sebou jako v letadle, můžete ze zad předchozího sedadla vyklopit stolek. Je plastový, ale jeho povrch imituje dřevěnou plochu. Nově je tu i výklopná drážkovaná „mini-polička“ ve výšce očí sedícího člověka. Ta slouží pro položení mobilního telefonu, ať můžete pohodlně sledovat svůj oblíbený film. Vedle „mini-poličky“ je také vysouvací držák na kabelu či svetr. Zmáčknete jej a vyjede.

Dole, v nízkopodlažní části, je většina sedadel v uspořádání po dvou a dvou proti sobě. Tato místa jsou, i podle symbolu na okně, určená pro méně pohyblivé osoby. Mezi sedadly je totiž dost místa. Na okně jsou rolety. U sedadel není box na odpadky. Tříděný odpad vyhazujete do plechových boxů v prostoru vnějších dveří. 

V nízkopodlažní části mezi sedadly nejsou rozkládací stoly. Pokud potřebujete pracovat, jděte nahoru. 

Zajímavou vychytávkou, jsou sklopná sedadla zády k oknu uprostřed délky vozu. Takové uspořádání, známe třeba ze souprav metra, je zde použito v obou čelních vozech.

V soupravě jsou i sklopná sedadla, a to v místech, kde mohou být kola či kočárky. A pak tu jsou „bidýlka“. Nevím, jak jinak nazvat tyto červené válce, o které se můžete opřít, když stojíte. 

Oddíl se sedadly je od nástupního prostoru, resp. od místa určeného pro kola a kočárky oddělen průhlednou stěnou. Na ní je i obrazovka s informacemi o průběhu jízdy. V oddílu nad okny je podélné osvětlení a police na věci. 

Vozíčkáři a záchod s přebalovákem v jednotce Stadler KISS

U vozu, který je určen i pro přepravu vozíčkářů (vyznačeno symbolem nad dveřmi), je na vnější stěně, modré tlačítko pro přivolání asistence s plošinou. Trendem je, že vozíčkáři mají své místo mezi ostatními cestujícími a nemusí se o svoje místo dělit s cyklisty. Ve voze jsou taková místa dvě. Od nástupního prostoru a mezi sebou jsou oddělena částečně průhlednou stěnou. Stěna, o kterou se mohou svými vozíky opřít je dřevěná s plechovými proužky proti poškrábání. V místě pro vozíčkáře jsou i dvojice normálních sedadel pro spolucestující. Další chodící cestující si mohou sednout přes uličku do řady sedadel. K dispozici mají vozíčkáři a jejich doprovod rozkládací dřevěný stůl, zásuvku na 230 V a samozřejmě tlačítko na přivolání pomoci. Detailem, který potěší jsou stahovací rolety na oknech, kdy spodní hrana rolety má svislou tyčku, aby na ní dosáhl i vozíčkář.

Záchod je v tomto voze určen i pro vozíčkáře, takže je prostorný. Jak je zvykem, u tohoto typu záchodu, je zde i sklápěcí přebalovací pult pro mimina. Zajímavostí je barevné provedení záchodu: je šedý. Aspoň vyniknou různá tlačítka a kovová madla. V šedém provedení je dokonce i přebalovák.  Nad velkým zkoseným umyvadlem jsou tlačítka a nad nimi velké zrcadlo, které zvětšuje místnost. Půlkulaté dveře jsou světlé s imitaci dřeva. Otevírají se stiskem tlačítka. Uzamykání je to nejjednodušší, co může být: pomocí západky. 

Vchod na záchod je z pohledu vozíčkáře na opačné straně. Musí projet uličkou mezi kabinou záchodu a stěnou vozu. Chodba je ale široká. U stěny totiž nejsou sedadla, ale "bidýlka“. Z druhé strany záchodu jsou tři sklopná sedátka. Ideální místo pro cestování s kočárkem.

Ze souprav, co jezdí po našich kolejích, jsem u vozů určených pro přepravu vozíčkářů, zvyklý na složené plošiny a zvedací zařízení u vnějších dveří. Tady nic takového není. Když jsem se zajímal, kde je nějaká nájezdová plošina, tak tu mají jen složenou hliníkovou rampu. Ta je zavěšena na stěně v uličce. To si v Rakousku mohou dovolit, protože všechna nástupiště mají vysoká!

Se Stadler KISS můžeme cestovat s kolem i s kočárkem

Ve voze určeném pro přepravu kol a kočárků (vyznačeno symboly na dveřích) je pro ně místo hned za dveřmi. Na jedné straně jsou sklopná sedadla a přes uličku k opření bidýlka. Vjezd od dveří do prostoru k uložení kol či kočárků není nijak zúžen. Což je výhodné při manipulaci. Díky tomu je interiér přehledný, otevřený a vzdušný. 

V místě pro kola a kočárky je opět použito dřevěné obložené stěny. Nejsou tu žádné držáky kol na výšku. Kolo jednoduše opřete o bidýlko a můžete jej zajistit bezpečnostním pásem. Obdobně i přes uličku jsou u sedaček bezpečnostní pásy na zajištění kol. V uličce jsou svislá držadla pro ty, kteří se svými koly stojí. Nejsou tu ani police nad odložení věcí. Jste v příměstském vlaku a jedete jen chvíli. 

Mezipatro jednotky Stadler KISS

Na obou koncích vozu je mezipatro dostupné po schodech. I zde jsou sedadla a tudy se také prochází uličkou do vedlejšího vozu. V mezipatře jsou sedadla v uspořádání po dvou s uličkou uprostřed. Jedna čtyřka sedadel má rozkládací stůl. U schodů jsou sklopná sedadla a také již zmíněné bidýlko. Průběh jízdy můžete sledovat na obrazovce

U vložených vozů je v mezipatře záchod. Ten je tu mnohem menší než ten v nízkopodlažní části soupravy. Dveře od záchodu jsou zasouvací a vnitřek kabinky je rovněž proveden v kombinace šedé barvy, světlé stěny dveří a velkého zrcadlo, které opticky zvětšuje místnost. I zde je velké, zešikmené, umyvadlo. 

Procházíme mezi vozy

Průchod do dalšího vozu soupravy je z mezipatra přes zasouvací dveře, co se otevírají na jedno tlačítko. Líbí se mi, že na dveřích je symbol, že v následujícím voze nahoře je tichý oddíl. Průchod je dobře osvětlený a podobný tomu, jaký známe z ostatních ucelených jednotek. Ulička vede přímo, a to i do čelního vozu s pohonem. Zde je průchod delší, protože procházíte kolem zázemí soupravy. Stěny jsou světlé, dobře osvětlené. Na přidržení je tu madlo. V čelním vozu jsou v mezipatře za průchodem jen sklopná sedadla a bidýlko. Na okně ale nechybí roleta. 

Nahoře v tichém oddíle

Schodiště je široké a líbí se mi, že schodišťové zábradlí je dvojité: pro děti a dospělé. I po cestě po schodech vidíte na obrazovku s průběhem jízdy.

Nahoře, u schodů je trojice sedadel otočená zády k oknu. Jedná se o plnohodnotná sedadla, která jsou polohovatelná a pod sebou mají zástrčky na 230 V a na USB. Navíc mají mezi sebou sklopné opěrky na ruce. Díky takovému uspořádání a absenci jakékoliv stěny je na celé schodiště i do mezipatra dobře vidět, zda někdo nejde nahoru. Je to přehledné a vzdušné řešení. Moc se mi líbí. I odsud vidíte na obrazovku s průběhem jízdy. 

Horní patro vozů bývá nižší a je zakulacené. Vyšší cestující tu proto mohou mít problém, zejména při vstávání ze sedadel u okna mnohdy zavadí hlavou o horní polici. U tohoto vozu je to částečně ošetřeno. Nad okny je podélné osvětlení, na které navazuje podélná police. Ta je zkosená a částečně tak kopíruje zakulacený strop. Díky tomu je nad hlavou více místa. Police je průhledná, a protože není hluboká, lehce vidíte a snadno dosáhnete na odloženou tašku nebo sako. Líbí se mi, že podélné světlo svítí i do regálu. Takto opravdu nepřehlédnete například zapomenutý deštník. Oceňuji, že okraj police je opatřen gumovou hranou chránící před úrazem hlavy. A věřte mi, vím, o čem mluvím.

Sedadla jsou zde nahoře sejná jako dole. Uspořádána jsou většinou jako v letadla, tedy po dvojice za sebou s uličkou uprostřed. Uprostřed délky vozu jsou čtyřky sedadel kolem rozkládacího stolu. Za ní se mění směr otočení sedadel. Sedadla jdou až skoro ke stěně vozu. Což dále zvětšuje místo pro cestující. Pokud jste ale silnější postavy, raději si vyberte jiné místo než sedět „přilepený“ u okna. I zde jsou na oknech rolety. 

Obecně k hornímu patru. Jasné, přehledné, vzdušné. Maximum na co nejmenší ploše. Nahoře ale rozhodně není místo pro velký kufr. Ale kdo by jej taky nahoru tahal?

Celkový dojem z jednotky KISS

 

Vidíme stírání rozdílů v interiéru mezi příměstskými vlaky, soupravami metra a částečně i tramvajemi. 

V nízkopodlažní části se počítá s velkým pohybem osob, s přepravou méně pohyblivých osob, kočárků a kol a u vyznačených vozů i vozíčkářů. Tomu je maximálně přizpůsoben interiér vozů. Tam, kde je místo pro kola a kočárky nejsou žádné oddělující stěny od vchodu. To usnadňuje a zrychluje manipulaci s nimi. Kola si za jízdy přidržujete nebo opřete o sklopná sedadla. Žádné zvedání do výšky. Na zemi nejsou vyznačené symboly kočárků ani kola, jak to známe od nás. Prostě vědí, kam s ním. 

Souprava počítá s tím, že část cestujících bude stát jako v metru. Takže tu máme svislá madla na přidržování. Trendem jsou bidýlka tam, kde by se jinak stojící cestující stejně opírali o rám okna. Sedadla v nízkopodlažní části jsou většinou po dvou a dvou proto sobě. Bez stolu mezi nimi. To opět usnadňuje pohyb starších lidí či těhotných.

Pokud dojíždíte z větší vzdálenosti nebo potřebujete pracovat na notebooku, jděte nahoru. Zde mají sedadla v uspořádání po dvou a dvou proti sobě rozkládací stůl. Oceňují prostorné schodiště do mezipatra a horního patra. A také dvojité zábradlí vhodné i pro děti. Na obou čelech vozu, jsou horní patra jako tichý oddíl. 

Jednotka KISS se mi prostě líbí. Kombinace červené a šedé / černé působí v interiéru jednotky velmi elegantně. Tam, kde je již nějaká stěna, pak je průhledná. Vše je dobře osvětlené a přehledné. Žádná zbytečná příčka, stěna a divná zákoutí. Jednotka Cityjet díky tomu působí přehledným dojmem, vše je na dohled a máte pocit bezpečí.

 

Příměstská jednotka 471 CityElefant

 

Pojďme porovnat dvoupatrovou příměstskou jednotku cityjet se soupravami CityElefant řady 471, které jezdí v okolí Prahy. Samozřejmě s vědomím toho, že mezi vlaky je skoro generační rozdíl. Ukážeme si rozdíly, kam se za ty roky posunul interiér vozidel pohledem cestujícího.

Dvoupatrové elektrické jednotky CityElefant se sestávají z čelního vozu, kde jsou dole sedadla 2. třídy a nahoře 1. třídy, z vloženého vozu a dalšího čelního vozu, kde bývá místo pro vozíčkáře. 

Sedadla první třídy 

Sedadla 1. třídy jsou po dvou a přes uličku jen po jednom. Díky tomu jsou širší. Navíc nejsou umístěny až na doraz ke stěně u okna, jak je tomu u Cityjetů. Trochu horší je ale řešení horní žebrované police, zejména s ohledem na výšku cestujícího. Co je ale úplně divné, je umístění zásuvek na 230 V ze spodní strany horní police. To ale přičítám tomu, že zásuvky byly dodělávány až dodatečně v průběhu provozu. 

Samostatnou otázkou je, kam se bude u příměstských jednotek ubírat 1. třída. Z našich krajů víme, že například v Jihomoravském jsou 1. třídy zrušeny, nové krajské jednotky Moravia je ani nemají a u zbylých jednotek jsou jedničky „přemalovány“ na obyčejnou dvojku. Myslím si, že cestující oceňují především klid a ticho. Porovnejme to s novým Cityjetem, kde nejsou rozdílné třídy, ale horní patra u obou čelních vozů jsou určena jako tichý oddíl.

 

Místo pro kola a kočárky

 V CityElefantu jsou v nízkopodlažní části místa pro kola a kočárky a sedadla 2. třídy. Oddíl pro kola je oddělen od prostoru dveří stěnou a zasouvacími dveřmi. Za nimi jsou na obou stranách sklopná sedadla a držáky na kola na výšku. Díky zasouvacím dveřím je tu v zimě teplo, což ocení zejména rodiče s kočárkem. Naopak horší je manipulace při nastupování. 

Kam směřuje přeprava kol? Na InnoTrans jsme to viděli jasně: na kratší vzdálenosti na regionálních a na příměstských tratích si budou cestující kola přidržovat nebo je jednoduše opřou o sklopené sedadlo, případně zajistí bezpečnostním pásem. Rozhodně žádné zvedání kol do držáků.

 Sedadla druhé třídy

Oddíl se sedadly druhé třídy je od nástupního prostoru, resp. od oddílu pro kola, oddělen stěnou a dveřmi.  Uspořádání sedadel je v CityElefantu po dvou a dvou proti sobě s malým stolkem u okna. Odpadkové boxy jsou na boku sedadel na straně do uličky. Vývoj ale spěje k třídění odpadu ve větších nádobách u výstupních dveří.

Sedadla nejsou polohovatelná, nemají opěrku na ruce mezi sebou. Cestující tak sedí na těsno vedle sebe. Žebrované police jsou nad sedadly, tj. kolmo k oknům. Uprostřed police, na rozhraní obou sedadel, jsou věšáky. Takže když pověsíte bundu, visí mezi vámi a spolusedícím. Zásuvky na 230 V jsou na rámu okna. 

U vložených vozů jsou sedadla 2. třídy i nahoře. Jsou stejná jak dole, jen na začátku oddílu u schodiště jsou sedadla otočena zády k oknu. U této pětice sedadel nejsou žádné opěrky na ruce a cestující sedí i zde na těsno vedle sebe.

Záchod v nízkopodlažní části je určen i pro vozíčkáře. Bohužel u CityElefantů mi zde chybí přebalovák. Dveře jsou sice široké, zasouvací, ale nájezd je z boku z uličky od stěny nikoliv z mezi-dveřního prostoru, což by poskytlo více místa pro pohodlnější najetí s vozíkem nebo s kočárkem na záchod. 

Mezipatro

Schodiště do mezipatra a nahoru je úzké. Mezi schody a stěnou vozu tu máme jedno vklíněné sedadlo. Tam, kde má Cityjet volné místo nebo průhlednou stěnu, tady u CityElefantu je stěna. Pohyb po schodišti je tak u starších jednotek méně přehledný a pohodlný.

V mezipatře jsou další sedadla. Zatímco u vložených vozů jsou zde klasické čtyřky sedadel (dvě a dvě proti sobě), u čelních vozů, kde je v mezipatře mnohem méně místa, jsou sedadla u stěny v řadě těsně vedle sebe. U vložených vozů je v mezipatře také malá kabinka záchodu, a to v uličce vedoucí do dalšího vozu. 

Úzký průchod lomenou chodbou

Průchod do dalšího vozu soupravy CityElefant je uličkou z mezipatra. Pokud jdete z čelního vozu, který slouží jako lokomotiva, je tato ulička poměrně dlouhá a dokonce lomená. Teprve na konci jsou mezi-vozové zasouvací dveře. To vytváří pocitově nepříjemné místo a podle množství grafitů je toto místo mimo dohled. Pro porovnání u nového Cityjetu je tato ulička vedena středem šířky vozu, je přímá a kratší.

Vozíčkáři

V čelním vozu soupravy CityElefant je u dveří označených symbolem vozíku složená plošina pro nástup a výstup vozíčkáře z nízkého nástupiště. Nikdy jsem jej neviděl v provozu, ale podle rozměru je mnohem větší než to, co má Cityjet. Rozdíl je však dán především stavem a výškou českých nástupišť. 

Vnější dvoukřídlé dveře mají prostupnou šířku 130 cm a ovládají se stiskem tlačítka. Pro přivolání asistence má nastupující vozíčkář tlačítko na vnější straně, kousek od dveří. Stejně řešení jak u jednotky Cityjet.

Z nástupního prostoru vedou do oddílu se sklepenými sedadly zasouvací dveře. Oddíl je stejný jako ten pro kola a kočárky, chybí tu ale držáky na kola.

Shrnutí

Zatímco Cityjet je prostorově otevřený a díky tomu přehledný, o generaci starší CityElefant má mnoho příček, stěn a zákoutí. Pocitově na mne působí otevřený, prosvětlený interiér Cityjetu mnohem bezpečněji než uzavřené oddíly CityElefantu. U jednotky Stadleru je znát, že se jim podařilo rovněž zmenšit strojní část a cestující i v čelních vozech mají díky tomu v mezipatře více místa.

Otevřený prostor usnadňuje pohyb cestujících a podobně jak v soupravách metra přirozeně nabádá cestující, aby postoupili dále do vozu. Pokud je Cityjet zaplněn, mají ti, co stojí možnost se přidržovat barevně zvýrazněných tyčí, podobně jako v metru. Popřípadě se trochu pohodlněji opírat o bidýlka.

U sedícího cestujícího je nej rozdíl v tom, že sedadla u Cityjetu nejsou těsně u sebe, ale mají mezi sebou místo na sklopnou opěrku ruky. To se týká jak klasických sedadel, tak těch u stěny v mezipatře či nahoře u schodů. Výrazně to zvyšuje komfort při cestování.

Umístění 230 V zásuvek u CityElefantů, absence USB, a naopak mnoho displejů informující s průběhem jízdy jednotek Cityjet, je dáno dobou vzniku obou vlaků. To, co bych určitě uvítal jsou rolety na oknech, jak je má Cityjet.



Zdroj: Redakce RAILTARGET