Oběd ve vlaku? Za SSSR vojenské manévry a mléko ředěné vodou

Cestování jídelním vozem za socialismu nebylo žádný relax. Host musel ukázat doklady, sedět jen prý 45 minut, skleničky nesměly stát volně na stole a karty byly zakázané. A co se týkalo jídla? Mléko se ředilo vodou, čokoláda sójou. Luxus na kolejích pod diktátem SSSR chutnal trochu jinak.

„Jsem restaurační vůz ČSD. Celé hodiny se flákám na nádraží, trochu se nudím, protože jsem společenský a mám rád, když se něco děje. Jsem ale připravený a dokonale čistý. Vždycky netrpělivě vyhlížím svou posádku,“ vypráví hlas v úvodu reportáže Retro Dobrou chuť, dokumentu o šichtě v jídelním voze, který odhaluje taje z železničního zákulisí. 

Než se tenhle kolos vůbec rozjede, musí se celá posádka zapsat do knihy služeb. A pak už se spěchá do vlaku, aby se všechno připravilo na jízdu. Šéf si musí zkontrolovat své lidi a projít s nimi technická zařízení. Jako by mu ale nestačilo hlídat vodu, palivo a jídlo, pořád se tváří, že odhalí nějaké to tajemství. První cestující už se ale hrnou dovnitř. Klíčové je také sestavení menu. „Je to vizitka celého podniku i naší posádky,“ zdůrazňuje hlas z dokumentu, který abstraktně patří jídelnímu vozu. Bývalá kuchařka Marie (75) si po letech dovolila promluvit: „Důkladnost byla na prvním místě, ale po šichtě se děly věci…“ A co teprve záhada mizejících lahví vína, která zaměstnávala posádku víc než samotná jízda?

Kontrola na každém kroku: Zákaz společenských her v jídelním voze

V šedesátých letech nebylo jen tak navštívit jídelní vůz. Podle přepravního řádu jste museli mít s sebou kromě jízdenky i občanské doklady, které si průvodčí důkladně prolustroval. Jako by nestačily přísné kontroly od státu, hosté se potýkali s dalšími absurdními pravidly. Místo v jídelním voze jste mohli zabírat pouze 45 minut, aby se dostalo na všechny, konstatuje server iRozhlas.cz ve své reportáži. Neubráníme se říci, že zastávka na oběd tak připomínala spíše vojenskou operaci.

Sovětský vzor absurdních zákazů

Jak vyplývá z rozhovoru na iRozhlas.cz existovala mimo jiné skutečně striktní pravidla, ale to nás asi v kontextu té doby nepřekvapí. „Při nalévání nápojů držte sklenku v ruce! Je přísně zakázáno nechat ji volně na stole…“ A další šokující nařízení bylo: „Společenské hry všech druhů jsou v jídelních vozech přísně zakázány.“ Když se to někomu nelíbilo, mohl si stěžovat do Knihy přání a stížností, zavedené na počátku 50. let podle sovětského vzoru. Jak se ale šuškalo, stížnost by stejně nepomohla, protože nikdo to nečetl. Ano, takhle nějak podle svědectví vypadala cesta socialistického expresu Praha–Berlín Vindobona. 

Mléko s vodou: Překvapivé zácházení s potravinami?

V té době to s potravinami nebylo nic lehkého, respektive s jejich dostatkem. Nejvíce chybělo maso a mléko, obchody byly prázdné. Znovu se vážně uvažovalo o zavedení potravinového lístku. Potraviny ze Sovětského svazu totiž mířily přímo do Německa, jako „železné zásoby“ socialistického bloku. Československá vláda se ale bála nepokojů, tak zavedla nejrůznější výjimky z platných norem. Do mléka se přidávala voda, v másle nemuselo být 80 % tuku a čokoláda byla šizena sójou. Nedostatkové vepřové se nahrazovalo hovězím,poposují detaily pamětníci na iRozhlas.cz. Prý to hosté nikdy nepoznali, a nebo spíše nechtěli poznat? Ale co si budeme povídat, trend šizení potravin zůstal dodnes. Ale to je zase na jiné téma. 

Dlouhá tradice jídelních vozů

Závěrem trocha čísel. Jídelní a lůžkové vozy mají v cestování obrovskou tradici, která sahá až do roku 1891. V roce 1959 se o ně začal starat podnik ČSD. Služby byly stále populárnější – v roce 1975 využilo lehátkové vozy skoro 800 tisíc pasažérů. Cestující provází průvodčí lůžkových vozů. „Musí nastoupit do služby střízliví, odpočatí a vzorně ustrojení,“ popisuje dokument. Potraviny se skladují v prostoru průvodčího, který musí mít po ruce všechen materiál k obsluze pasažérů. A samozřejmě musí pořád kontrolovat i čistotu. Podle jednoho z pamětníků to ale nebyla vždycky pravda.