„Netušil jsem, že v rovině duchovní uvíznu v Ústí.“ Vlakový elegán Peterka dojal i divadlo

Pavel Peterka, legenda jídelních vozů Českých drah, zažil víc než jeden dramatický moment. Prozradil, jak jídelní vůz dokáže proměnit chaos v klid. Jeho životní příběh inspiroval divadelní hru Jídelní vůz.

Rozhovor probíhal mezi stanicemi Bad Schandau a Praha na palubě EC 177, Peterka většinou jezdí dálkovými spoji.

Mimořádná událost: Jídelní vůz Českých drah jako oáza klidu

Vypráví, že v případě mimořádných událostí, kdy vlak je zastaven, tak jídelní vůz Českých drah může být oázou klidu.  „V tu chvíli se jídelní vůz může stát i místem jakési mentální první pomoci, kdy snad dokážeme cestujícím ulevit od momentální starosti, protože každá mimořádnost starosti cestujícím přináší,“ uvedl s tím, že cestujícím je nabídnuto vlídné slovo, nebo něco dobrého.  

 

Jídelní vůz v jídelním voze 👋😎🚂🍻. pic.twitter.com/qvlxroJVkS

— Pavel Peterka (@PavelPeterka4) March 30, 2025

David Šiktanc: Převod Peterkových příběhů na jeviště

Redaktora zajímá, zda lze i po letech na stejné trase stále objevovat něco nového. Na to má Peterka jasnou odpověď. „Vždy se najde něco nového. V tuhle chvíli je číslo jedna Ústí nad Labem a pohled k Varšavské ulici, tedy Činohernímu studiu, kde lze vytušit divadelní hru Jídelní vůz Davida Šiktance a mé druhé jevištní já v podobě Honzy Plouhara. Nikdy bych netušil, že takhle v rovině duchovní uvíznu zrovna v Ústí nad Labem,“ usmívá se. 

Honza Plouhar: Druhé jevištní já Pavla Peterky v divadelní hře Jídelní vůz

Právě jeho šmrnc a noblesní přístup k obsluze inspiroval totiž tvůrce divadelní hry Jídelní vůz. Vznikla podle skutečných historek z Peterkovy praxe. „Jednou za mnou přišli lidi z jednoho divadla. Že prý to, co dělám, musí vidět víc lidí. No, a tak vznikla hra Jídelní vůz,“ vypráví Peterka. Divadelní představení ústeckého Činoherního studia Jídelní vůz učinilo Pavla Peterku a jeho pracovní plac nesmrtelnými. 

„Seděli jsme na premiéře s manželkou vedle sebe a je pravda, že u některých situací, monologů a dialogů jsme do sebe museli lehce ťuknout kolenem. Leccos nám to připomínalo a odcházeli jsme s velmi dobrým pocitem, protože Davidovi Šiktancovi se podařilo převést na jeviště přesně to, co se tu odehrává.“

Česko-německé vztahy: Peterka o vlacích jako mostu mezi národy

Došlo při rozhovoru i na téma česko-německých vztahů. „Pro mě ta hranice není. Za ta léta už nemám pocit, že bych cestou do Německa jezdil do ciziny. České i německé kolegy považuju za jednu rodinu. Ale obecně si myslím, že česko-německé vztahy jsou alespoň z palubní úrovně výborné. Chtěl bych býti optimistou a doufám, že to tak zůstane i přes všechny prodavače strachu, kteří se v poslední době vyrojili. Věřím ve zdravý rozum,“ apeluje.

Hrajete každý den i ve vlaku...

Číšníkem v jídelním voze je od roku 1984 a cestující na něj nedají dopustit. „Vždycky mě bavilo být mezi lidmi. A jídelní vůz, to je takový malý svět sám pro sebe,“ říká. Během cesty umí všechno rozehrát jako na jevišti. „Hrajete každý den. Lidé jsou unavení, hladoví, rozmrzelí… A vy jim můžete den zlepšit nebo zkazit. Já radši zlepšuju,“ směje se.

Při obsluze si zakládá na kontaktu s cestujícími, které zná z vlaku i po letech. „Jedna paní mi řekla, že jsem jí připomněl tatínka, co byl taky číšník a měl šmrnc. Takové věci potěší,“ říká. V jídelních vozech jezdil více než polovinu života a na konec  nehodlá myslet. „Dokud mě to bude bavit a dokud budu moct, budu jezdit. Tohle není jen práce, to je životní styl.“

 

Zdroj: Železničář