EU version

Nejdelší železniční trať na světě! Příběh Transsibiřské magistrály

Nejdelší železniční trať na světě! Příběh Transsibiřské magistrály
foto: cntraveler.com/Transsibiřská magistrála
28 / 08 / 2022

Odvážný a nákladný projekt Transsibiřské magistrály se rozhodně neobešel bez komplikací. Přesto je však do dnešního dne dechberoucí stavbou a jednou z nejkrásnějších železniční tratí na světě.

Transsibiřská magistrála měří celkem 9 288,2 km. Projet její celou délku by trvalo sedm dní. Na své trase překonává řadu lokalit se složitým terénem pomocí mostů a tunelů. Téma stavby železniční tratě, která by propojila evropskou a asijskou část Ruska otevřel guvernér východní Sibiře Nikolaj Nikolajevič Muravjov-Amurskij. Nejprve byl tento nápad označován za megalomanský, ale nakonec byla stavba schválena. Základní kámen byl položen carem Mikulášem II. 31.5.1891, ale práce začali už dříve. Stavba začala ze dvou konců, Vladivostoku na východě a z Čeljabinska na západě.

Stavba transsibiřské magistrály byla o to složitější, že probíhala v opravdu drsných klimatických podmínkách, které byly osídleny jen velmi málo. Byly problémy se zásobováním. Problematický byl i samotný terén, permafrost, sibiřské řeky, bažiny.

 Přes všechny tyto problémy se podařilo za rok postavit neuvěřitelných 600 kilometrů železnice. Nutno podotknout, že v té době bylo dělníkům k dispozici jen to nejzákladnější nářadí. Mezi dělníky bylo velké množství vojáků, vězňů, ale i gastarbeiteři z malých vesniček. Na stavbě také pracovali Korejci nebo Japonci.

Podle původních propočtů se měly náklady vyšplhat na 350 milionů rublů ve zlatě. Reálné náklady byly ale dost odlišené. Jen mezi lety 1891–1916, kdy byla dokončena Amurská cesta, se náklady vyšplhaly k 1,5 bilionům rublů ve zlatě.

Hlavní úsek Transsibiřské magistrály z Čeljabinska do Vladivostoku byl dokončen už roku 1916. Tato stavba si vysloužila přízvisko stavba století. Trvala 25 let. Vlak mohl trasu z Moskvy do Vladivostoku s přerušením u břehů jezera Bajkal poprvé přejet roku 1903, i když tehdy využíval část východočínské železnice. Trať přes čínské území byla rychlejší, ale kvůli zhoršujícím se vztahům mezi oběma zeměmi bylo nutné změnit tuto trasu. V důsledku toho byl vystavěn most přes řeku Amur o délce úctyhodných 600 metrů.

Velkou výzvou bylo pro Trassibiřskou magistrálu překonání jezera Bajkal. Nejprve byl vlak přes něj přepravován trajektem, bylo ale jasné, že to není dlouhodobé řešení. Proto byla vybudována legendární Krugabajkalská železnice. Ta měří 84 kilometrů a kopíruje jezero Bajkal. Aby bylo možné tuto trasu postavit, musely být proraženy okolní skály. Celkem bylo postaveno 39 tunelů o celkové délce téměř 9 kilometrů. To vše za pomoci minimální technologie. Tato část magistrály bývá označována za tu nejkrásnější. Jsou z ní totiž překrásné výhledy na jezero.

Přibližně v polovině trasy Transsibiřské magistrály ve měste Tajšet je možné přestoupit na souběžnou, severněji položenou železnici, Bajkalsko-amurskou magistrálu. Ta vede kolem severních břehů jezera Bajkal a pokračuje dál východní Sibiří přes Komsomolsk na Amuru až k břehům Ochotského moře. Měří 4 300 kilometrů. Jejím hlavním cílem bylo ulehčit objem přepravy po Transsibiřské magistrále, umožnit dopravu do těžko přístupných oblastí a pomoci k jejich zalidnění. Část tratě vede přes hory, permafrost, místy, která vypadají jako by se tam zastavil čas. Tuto trať nechal poslatvit Leonind Brežněv v rámci pětiletky. Na stavbě panovaly kruté podmínky, venkovní teploty dosahovaly až mínus 60 stupňů. Stavba Bajkalsko-amurské magistrály také přinesla řadu obětí. Jen při stavbě Severomujského tunelu, který měří přes 15 km a je tak nejdelším tunelem v Rusku, zemřelo přes 30 dělníků. Tento tunel byl dokončen až v roce 2003.

Historici se dnes shodují, že bez Transsibiřské magistrály by se nepodařilo udržet vliv ruské říše na Dálném východě a její formování by mělo úplně jiný ráz. Díky magistrále vznikl pomyslný železniční most mezi Moskvou a vzdálenějšími oblastmi, i když cesta po magistrále trvala celých 16 dní. Transsibiřská magistrála je v provozu sto let, a i dnes je páteří ruské železnice. Prošla významnou modernizací, je kompletně elektrifikovaná a jezdí po mí ty nejmodernější vlaky.

Tagy

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace