„Narvalo se sem tolik dětí, je to šílené!“ Projeli jsme legendární Posázavský pacifik

foto: RAILTARGET/Výhled na Český Šternberk z oken vlaku na trati Posázavského pacifikuk

Z pohodového obdivování Žampašského viaduktu přímo do narvaného vagonu plného školáků. Naše fotoreportáž z legendárního Posázavského pacifiku nabídla pestrou mozaiku zážitků.

Minule jsme psali o našem výletu k Žampašskému viaduktu. Jde o druhý nejvyšší železniční most ve střední Evropě, ukrytý v malebné krajině Středočeského kraje nedaleko Prahy. Viadukt se nachází u města Jílové u Prahy, kam jsme se pohodlně dostali vlakem. Na tamní stanici však naše cesta nekončila. Ve fotoreportáži jsme se podělili o různá dobrodružství, která nás čekala při pěší cestě k samotnému viaduktu.

Posázavský pacifik

Tím to ale nekončilo, pokračovali jsme v našem výletu dál po Středočeském kraji. Další zastávkou bylo Vrané nad Vltavou, které nás přivítalo příjemnou atmosférou a útulným prostředím. Odtud jsme se konečně vydali na dlouho očekávanou cestu po trati Posázavského pacifiku.

Jde o vyhlášenou železniční trať dlouhou přibližně 130 kilometrů, která se vine podél řeky Sázavy. Jak uvádí portál Kudy z nudy, prochází divokou krajinou se skalnatými svahy a hlubokými lesy a nabízí jedny z nejkrásnějších železničních výhledů v České republice. Vlaky zde jezdí už více než 120 let a dnes patří trať mezi oblíbené turistické cíle.

Cesta do Čerčan ubíhala příjemně. Z oken vlaku jsme obdivovali okolní krajinu i drobné místní památky, například malebnou věžičku vyčnívající nad okolní zástavbou.

Klidnou atmosféru však narušila početná skupina školních dětí, která nastoupila hned na začátku cesty. „Narvalo se sem tolik dětí, je to šílené!“ rozčilovala se starší cestující, když se vagón během několika okamžiků zaplnil. Po příjezdu do Čerčan nás zaujaly odstavené vagóny. Jeden osobní a dva nákladní vozy tiše stály na vedlejší koleji, jako by jen přihlížely projíždějícím vlakům.

Abychom na tuto poněkud melancholickou scenérii rychle zapomněli, začali jsme sledovat další projíždějící soupravy. Čekání na navazující spoj nám navíc zpříjemnila poctivá točená zmrzlina za 60 korun.

Jízda mezi domky a chatičkami, Žampašský viadukt 

Na trase do Zruče nad Sázavou se nám za okny otevřely takové výhledy, které předčily téměř všechny předchozí výhledy během našeho výletu. 

Malebné louky, hluboké lesy i roztroušené vesničky ukazovaly Středočeský kraj v celé jeho kráse. Vlak se doslova proplétal mezi rodinnými domy a chatami, které působily, jako by se zde zastavil čas. Každá z nich měla svůj osobitý charakter a dotvářela jedinečnou atmosféru celé trati. 

Jedním z vrcholů cesty byl pohled na Český Šternberk. Hrad se majestátně tyčil na vysokém kopci nad řekou a jeho silueta patřila k nejpůsobivějším scenériím celého dne.

Rychlý přestup ve Zruči nad Sázavou do vlaku směřujícího do Světlé nad Sázavou přinesl další příjemné překvapení. Pozorná průvodčí si zapamatovala, že několik cestujících přestupuje, a ochotně nám pomohla, aby nikdo svůj spoj nezmeškal. „To jsem dlouho nezažil. Byla to opravdu příjemná změna,“ řekl redakci jeden z cestujících.

Po další hodině cesty už na nás začínala doléhat únava. Venku se pomalu stmívalo a zdálo se, jako by se ke spánku chystala i samotná krajina. Zpáteční vlak do Prahy nabral přibližně dvacetiminutové zpoždění, a tak jsme se začali obávat, že zmeškáme poslední rozumný spoj domů. Další vlak by totiž odjížděl až kolem čtvrté hodiny ranní.

Nakonec jsme však do Prahy dorazili bez větších komplikací. Po celodenním putování jsme si odváželi nejen stovky fotografií a nové zážitky, ale také potvrzení, že Středočeský kraj dokáže překvapit i místy, která zůstávají mimo hlavní turistické trasy. Žampašský viadukt i Posázavský pacifik rozhodně stojí za návštěvu, ať už jste milovníci železnice, fotografie, nebo jen hledáte nevšední jednodenní výlet vlakem.