Nacistická mašinérie: Vlaky smrti deportovaly tisíce Židů denně

Reportáž. V DB Muzeu jsme se na chvíli zastavili i u jedné smutné události v historii železnic. U vlaků, které posílaly desetitisíce mužů, žen a dětí na cestu, ze které neexistovala zpáteční jízdenka.

RAILTARGET navštívil Norimberk, v jehož srdci se nachází DB Muzeum, klenot mezi železničními muzei. Naše redaktorka se osobně podívala na to, co všechno toto místo, které nás provází historií železnice, nabízí.  Zavítali jsme do muzea v dopoledních hodinách o víkendu a lidí bylo tak akorát. Nelze říci, že bychom se mačkali. Lístek stál 9 euro. Kromě jiného jsme se chvíli zastavili u jednoho z hrůzných okamžiků železniční historie. Tedy vlaků, které měly nastarosti u deportace Židů.

 

 

V květnu 1944 začaly deportace z HUN do Osvětimi-Březinky. Během 56 dnů bylo vlaky deportováno asi 424 000 Židů.Tuto vražednou kampaň systematicky prováděl štáb NSDAP pod vedením Obersturmbannführera Adolfa Eichmanna! pic.twitter.com/myazC2O6yZ.

— Uwe Rohlfing (@rasisneu) May 29, 2022

 

 

 

 

Speciální vlaky smrti

Nejen z učebnic dějepisu si vybavujeme toto smutné období, které se odehrávalo mezi lety 1939-1941. Židé nejdříve byli v protektorátu zbaveni majetku a občanských práv, pak byli vyděleni z většinové společnost, museli nosit viditelné označení, žlutou hvězdu s nápisem Jude. Transporty byly dalším stupněm „konečného řešení židovské otázky“: Židé měli být odstraněni.

Již od počátku války docházelo k občasným pokusům o deportaci Židů z území německé Říše na východ.  Říšské dráhy se přímo podílely na holocaustu prostřednictvím deportací evropských Židů, Sintů a Romů do ghett a koncentračních a vyhlazovacích táborů. Deportace se prováděla jménem Hlavního úřadu říšské bezpečnosti.

Stojíme u tabule a pozorně čteme jednotlivé popisky. Na něm jsme se dočetli i něco o samotné organizaci. „Ta vycházela z pravidel železničního provozu za války. Na konferencích o jízdních řádech byly sestavovány vlakové programy. Generální provozní vedení zpracovalo schválené jízdní řády. Na počátku deportací byly osobní vozy zpočátku používány v Německé říši a v západoevropských zemích. Na východě však říšská dráha obecně používala nákladní vagóny, ve kterých se lidé tísnili za nehumánních podmínek. V důsledku toho během transportu zemřelo mnoho lidí,“ píše se na informační ceduli v DB Muzeu.

..každý den jezdí vlak s 5000 Židů..

S hrůzou čteme dál. Dozvídáme se, že v květnu 1942 převzal Albert Ganzenműller funkci státního tajemníka na Ministerstvu dopravy. Stal se tak kontaktní osobou pro SS na Říšském ministerstvu dopravy. I přes nedostatek vagonů zajistil, že deportační vlaky byly připraveny na cestu do nacistických „vraždících továren“. Podle informací, které jsme se dočetli na informačních cedulích toto dokládá právě dopis s pobočníkem Karlem Wolffem. Z něho vyplývá, že byla původně plánovaná deportace 300 tisíc Židů z varšavského ghetta do vyhlazovacího tábora Sobibor, nakonec se ale našly alternativy. Tábor  se nacházel nedaleko obce a železniční stejnojmenné stanice Sobibor. Spolu s vyhlazovacími tábory Treblinka a Bełżec patřil do tzv. Akce Reinhard. 

„Rozloha tábora nebyla velká - 400 x 600 m. Celkový prostor byl rozdělen na tři části: administrativní část, kde se nacházela železniční rampa o délce dvaceti vagónů a ubytovny pro Němce a Ukrajince. „Přijímací“ část, kde se deportovaní museli svléknout, nechat si ostříhat vlasy a odevzdat cenné předměty. Ve „vyhlazovací“ části se nacházely plynové komory, hromadné hroby a ubytovny pro židovské vězně,“ popisuje smutné události server holocaust.cz.

Ganzenműller byl jediný zaměstnancem Reichsbahn, proti kterému bylo po roce 1945 vzneseno obvinění z účasti na zločinech národních socialistů. Řízení však bylo v roce 1977 zastaveno z důvodu neschopnosti obžalovaného stanout před soudem. Zemřel v roce 1996 ve věku 91 let.

Zdroj: RAILTARGET; holocaust.cz