Monstrózní Žampach. Italští fachmani vyváželi žulu ze dna, 41 metrů nad roklí

Téměř 42 metrů výšky a divočina bez značení. Vyrazili jsme k nejvyššímu kamennému mostu v Česku a hledali cestu pod největší unikát Posázavského pacifiku. Stačí jízdenka na vlak, pevné boty, mapa v mobilu a fotoaparát.

Minulý týden jsme jako redakce RAILTARGET vyrazili za dalším tuzemským dobrodružstvím. Naším cílem byl známý Žampašský viadukt ukrytý v malebné krajině Středočeského kraje přezdívaný Kocourský viadukt. Cestou jsme se prodírali hustým porostem, ztráceli orientaci mezi mohutnými stromy a nakonec se tajemnou pěšinou dostali až přímo pod most.

Nejvyšší viadukt ve střední Evropě?

Naší destinací byl Žampašský viadukt u Jílového u Prahy. Do městečka jsme se z pražského hlavního nádraží pohodlně dostali vlakem. Během cesty podél Vltavy se otevíraly nádherné výhledy na řeku, které spolu s příjemným palubním personálem zpříjemnily celou cestu.

Od stanice v Jílovém jsme pokračovali pěšky k samotnému viaduktu. Jak uvádí portál Kudy z nudy, most v Žampachu je nejvyšším kamenným železničním mostem v České republice. Server Jednou stopou Českem k tomu uvedl, že jde o druhý nejvyšší kamenný most ve střední Evropě, podle některých zdrojů dokonce o vůbec nejvyšší.

Viadukt se nachází na trati Posázavského pacifiku mezi Jílovým u Prahy a Lukou pod Medníkem. Tvoří jej sedm oblouků o rozpětí 12,5 metru. Nejvyšší prostřední oblouk se tyčí 41 metrů nad Kocourskou roklí a potokem Studený. Výškou ho tak můžeme například přirovnat k pražskému Nuselskému mostu, který měří do výšky 42,5 metru. "Při pohledu na viadukt mám pocit, že taková stavba u nás nemá obdoby a není českého původu," uvedl jeden z výletníků.

Nebyl daleko od pravdy. Pracovali na něm dělníci z celé Evropy, zejména však Italové, a to v letech 1898 až 1899. Uveden byl do provozu o půl roku později.  "Právě italští fachmani, kterých denně na stavbě pracovalo okolo dvou set, totiž měli zkušenosti s podobnými kamennými viadukty v Alpách," vysvětluje důvody server Lidé a země. A nuto zdůraznit, že to byla očividně dobrá volba. O kvalitní práci Italů svědčí například fakt, že oprava vnějšku mostu proběhla po více než sto deseti letech provozu, až v roce 2012. 

Viadukt byl postaven klasickou římskou technikou, tedy zjednodušeně metodou, kde se váha přenáší pomocí oblouku do stran do opěr, tedy do pilířů. "Dělníci využívali ke stavbě žulu z lomů v Borku a Kamenném Přívozu, kterou na místo dopravovali polními drážkami a ze dna údolí pak tahali nahoru po dvojkolejné svážnici," pokračuje server s vysvětlením technických detailů. První vlak tudy projel už v roce 1900, tedy před 126 lety. 

Nutno podotknout, že viadukt je spjatý i s jednou poněkud méně poetickou záležitostí z roku 2022. Tehdy byl most dějištěm mimořádně dramatických chvil, při nichž se orosilo čelo všem složkám záchranného systému. Ve 40metrové výšce totiž doslova na vlásku visel život muže, který chtěl spáchat sebevraždu. Po dlouhých hodinách vyjednávání ho v poslední vteřině stihl zachytit policista, jenž si při tom vykloubil palec, ale muže nepustil, jak uvádějí zprávy PrahaIn. 

Středočeské džungle

Je už nám tedy jasné, že jsme si jeho osobní návštěvu nechtěli nechat ujít. Samotná cesta k viaduktu však nebyla vůbec jednoduchá. Člověk zde snadno ztratí orientaci – cesty jsou zarostlé a okolí mostu není nijak přehledně značené. Mapy Google nás zavedly spodní trasou kolem štol, kde naštěstí vedla upravená silnice. Ta však přímo pod viaduktem končila a podle map už dál žádná cesta nevedla. Chvíli se zdálo, že naše dobrodružství skončí právě pod mostem a že se odtud ani nedostaneme zpět.

Ve skutečnosti ale silnice pokračovala dál do kopce. Stále však nebylo jasné, zda se odtud dá dostat až k samotné železniční trati. Museli jsme se proto prodírat hustým porostem vzrostlých stromů po prudkém svahu. Teprve později jsme zjistili, že jsme si cestu zbytečně zkomplikovali.

Nad viaduktem totiž vede po vrstevnici úzká pěšina, která spojuje most s nádražím v Jílovém u Prahy. Nikde však nebylo žádné značení ani směrovky, které by návštěvníkům napověděly, kudy pokračovat. Bez neustálé kontroly mapy se zde člověk snadno ztratí. Bez šplhání jsme se nakonec stejně neobešli. Jen díky tomu se nám podařilo dostat výš k trati. Abychom zachytili viadukt z co nejlepšího úhlu, museli jsme vyzkoušet hned několik stanovišť i fotografických pozic.

Návrat od pohádkového mostu

Celé dobrodružství však stálo za to. Nakonec se nám podařilo najít ideální místo, odkud se viadukt ukázal v celé své kráse, obklopený malebnou letní krajinou plnou svěží zeleně. Pěšina vedoucí od viaduktu zpět k nádraží v Jílovém byla úzká, kamenitá a místy poměrně obtížně schůdná. Na některých úsecích nebylo ani vidět, kam člověk může bezpečně šlápnout. Následná cesta vlakem do další destinace už ale byla o poznání pohodlnější.

Žampašský viadukt není jen technickou památkou, ale také připomínkou toho, že i kousek od Prahy lze zažít opravdové dobrodružství. Stačí vystoupit z vlaku, sejít z hlavní cesty a nechat se vést krajinou Posázaví. 

Odměnou jsou nejen jedinečné výhledy na monumentální kamenný most, ale i pocit, že člověk na chvíli objevil místo, které si stále uchovává své tajemství. Pro milovníky železnice, fotografie i pěší turistiky patří Žampašský viadukt k výletům, na které se jen tak nezapomíná.