Meziválečný zázrak: „Ušatá“ utáhla 600 tun s párou v zádech

Parní lokomotiva řady 464.0, známá pod přezdívkami „Ušatá“ nebo „Bulík“, patří mezi skutečné technické skvosty československé železniční historie. Tato ikonická lokomotiva dovedla na rovině utáhnout vlak o hmotnosti 600 tun, což ji řadí mezi nejvýkonnější stroje své doby. Představovala spojení síly, elegance a praktické konstrukce, které z ní udělalo legendu meziválečné éry.

Na počátku 30. let hledaly Československé státní dráhy nový typ lokomotivy pro rychlíky a spěšné vlaky na tratích s nižší únosností svršku. Dosavadní těžké stroje s vysokým nápravovým tlakem nebylo možné na řadě úseků nasadit, a tak vzniklo zadání pro výkonnou, ale lehkou lokomotivu s maximálním nápravovým tlakem kolem 14 tun.

Po českých železnicích jezdilo 76 „Ušatých“

Na konstrukci „Ušaté“ se podílel významný český inženýr Vojtěch Kryšpín, autor známého systému označování lokomotivních řad. Vývoj začal roku 1933 a výroba probíhala paralelně v podnicích ČKD Praha a Škoda Plzeň. Celkem bylo mezi roky 1933 a 1940 vyrobeno 76 kusů – 54 v ČKD a 22 ve Škodě. Nový stroj musel být výkonnější než předchozí typy, ale zároveň lehčí, což se podařilo díky chytrým úpravám konstrukce. Oproti předchozí řadě byl pojezd změněn z 1’D2’ na 2’D2’, průměr běhounů se zmenšil o 164 mm a zásoba vody klesla o 1 m³, aby byl dodržen předepsaný nápravový tlak. Přesto výkon zůstal srovnatelný s mnohem těžšími lokomotivami.

„Ušatá“ – ladná, ale neuvěřitelně silná

Za elegancí „Ušaté“ se skrývala promyšlená technická síla. Její srdce tvořil mohutný kotel s tlakem páry 13 barů, který dokázal rozhýbat válce o průměru 600 milimetrů se zdvihem 720 milimetrů. Tato kombinace dávala „Ušaté“ nečekaný záběr a pružnost, díky čemuž zvládala i náročné úseky s jistotou, jakou do té doby parní stroje neznaly. Služební hmotnost přesahovala 110 tun, ale i přes svou robustnost působila na kolejích nečekaně lehce. Zásoba vody dosahovala dvanácti kubíků, uhlí pojala přibližně sedm. Dost na to, aby zvládla i delší rychlíkové trasy bez nutnosti častého doplňování. Délka přes nárazníky byla přes 15 metrů, takže „Ušatá“ působila v čele soupravy majestátně, ale ne neohrabaně.

Ex 10001. Protokolární Parní Vlak v čelé je Parní Lokomotiva 464 102. Ušatá a druhá Parní Lokomotiva je Rakouská Němka 52 100. Směr: ➡ Benešov u Prahy točeno dne: 13.9.2024 ( Praha - Komořany ) 🚂🚂🚃🚃🚃🚃 pic.twitter.com/jLWazoiM8O

— 🇨🇿 Milovník Dopravy 🇨🇿 (@milovnikdopravy) September 14, 2024

Na rovině bez potíží utáhla 600tunový vlak rychlostí 90 km/h. Když se trať zvedla do stoupání, projevila se její síla naplno – v 10‰ stoupání zvládla 300 tun při 70 km/h, v 16‰ ještě 200 tun při 60 km/h. Pro meziválečné Československo to byly hodnoty, které vzbuzovaly respekt i obdiv. Stabilitu a jistotu jí zajišťoval pojezd typu 2’D 2’ – dva běhouny vpředu, čtyři hnací dvojkolí a dva běhouny vzadu. Díky této konstrukci se „Ušatá“ v oblouku pohybovala s nečekanou ladností a i při vyšších rychlostech působila klidně a vyrovnaně. Jízda za jejího doprovodu nebyla jen technickým výkonem, ale i estetickým zážitkem.

Strojvedoucí o „Ušaté“: Silná jako býk

Lokomotiva se brzy po svém uvedení do provozu stala legendou nejen díky výkonu, ale i svému vzhledu. Přezdívku „Ušatá“ si vysloužila díky svislým plechům po stranách dýmnice, které připomínaly uši. Tyto „uši“ měly navíc praktickou funkci – usměrňovaly kouř tak, aby měl strojvedoucí lepší výhled z kabiny.

Druhá přezdívka, „Bulík“, vznikla mezi železničáři a strojvedoucími. Označení odkazovalo na býka, tedy na silné, spolehlivé a vytrvalé zvíře. Přesně tak se „Ušatá“ chovala. Pracovala s obrovskou silou, vytrvalostí a bez zbytečných poruch. Personál ji proto často označoval právě jako „Bulíka“, což se stalo symbolem její pověsti tahouna československé železnice.

„Ušatá“ zvládala jezdit i mimo hlavní tratě

Řada 464.0 byla určena hlavně pro spěšné a rychlíkové vlaky, které vyžadovaly vysoký výkon i na méně únosných tratích. Své uplatnění našla na mnoha úsecích, například na tratích z Prahy přes Tábor na jih Čech, v okolí Brna nebo v Podkrušnohoří.

V provozu se ukázala jako velmi spolehlivá, snadno ovladatelná a úsporná. Díky nižšímu nápravovému tlaku ji bylo možné nasadit i na vedlejší tratě, kde těžší lokomotivy nemohly jezdit. V době, kdy párový provoz představoval vrchol železniční techniky, šlo o stroj, který spojoval sílu s lehkostí. To bylo v té době unikátní. Po druhé světové válce pokračovala „Ušatá“ ve službě beze změn. První stroje byly vyřazeny až v roce 1973, poslední se v běžném provozu objevovaly do roku 1981.

Centrum historických vozidel #CeskeDrahy uspělo se svou žádostí o dotaci na opravu parní lokomotivy 464.008, které se přezdívá Ušatá nebo Bulík. Konkrétně na středovou a dvě boční vany. Výše dotace činí 759 000 Kč.

Tato lokomotiva se od loňského září podrobuje generální opravě… pic.twitter.com/I3322r1FXk

— České dráhy (@ceskedrahy_) July 26, 2023

„Ušatou“ se můžete nechat svézt i v současnosti

Z původních 76 kusů se několik exemplářů zachovalo dodnes. Nejslavnější z nich je 464.008, vyrobená roku 1935, která je v majetku Českých drah a stále se objevuje při nostalgických jízdách. Dalším unikátem je 464.102, vystavená ve sbírkách Národního technického muzea. Zachované stroje jsou dodnes plně provozuschopné a představují atraktivní část historických jízd, často například na trasách Tábor – Bechyně či Brno – Tišnov. Lokomotiva „Ušatá“ je symbolem doby, kdy československé inženýrství dosahovalo světové úrovně. Lokomotiva 464.0 dokázala spojit eleganci s praktickou účelností a její výkon i spolehlivost jí zajistily místo v dějinách.