Liteňka: Šukafon brázdí trať, kde tekla krev a řinčely samopaly

Středočeská trať číslo 172, vedoucí ze Zadní Třebáně do Lochovic, skrývá nejen kouzlo romantických krajinných scenérií, ale i temnou minulost, kde tekla krev. Zatímco se dnes po ní pohodlně projíždějí motoráky, vzduchem stále visí vzpomínky na tragické události z konce druhé světové války.

Tentokrát jsme zabrousili do Středočeského kraje, kde se nachází další romantická trať.  Sice nepatří mezi zrovna ty nejdelší, ale za to má co nabídnout.  Řeč je o Liteňce, tedy o trati číslo 172, která vede ze Zadní Třebáně do Lochovic. Jde o jednokolejnou neletrifikovanou lokálku s délkou téměř 27 kilometru.

Tekla krev: Útok partyzánů na vlak u Bělče

Úsek trati s sebou nenese jenom ty pozitivní vzpomínky.  Na této trati se totiž stala železniční tragédie, a to před několika desítkami let. „V nedalekých lesích operovaly partyzánské oddíly, které způsobily škody na trati z Berouna,“ vzpomíná Radim Šnábl, spisovatel na tmavou část historie plnou krve.  

„Na konci války vyhodily do povětří vlak, který jel z Lochovic do Třebáně,“ osvětluje chvíle plné napětí pamětník Milan Zeman. „21.4.1945 položily nálože pod koleje, došlo k výbuchu, který hodil lokomotivu z náspu dolů. Celá souprava s lidmi zůstala naštěstí na kolejích. Jen ten první vagón se převrátil. Lokomotiva s panem Klímou a panem Lhotákem po několika kotrmelcích skončila zdemolovaná dole v potoce. Jak strojvedoucí, tak topič tam bohužel zahynuli,“ popisuje dramatické okamžiky plné krve spisovatel. „Já jsem tam u toho byl, ale až později, bylo mě tenkrát sedm let. Když jsme tam přišli, lokomotiva ležela v potoce a kouřilo se z ní,“ vzpomíná na nechvalné okamžiky osudu pamětník.

  

Trať Liteňka byla postavena za jediný rok

Krve už bylo dost. Teď trochu k technikáliím. Trať byla postavena za jeden jediný rok. První vlak se po trati projel v roce 1901. „Stavba trati je v celku dle stávajících předpisů odborně, správně a velmi solidně provedena, zejména pokud se týče staveb pozemních a umělých,“ konstatovala v roce 1901 kolaudační komise.

Z jejího provozu těžily velkostatky a místní podniky.  Představovala jediný dostatečně rychlý a kapacitní dopravní prostředek pro dopravu produktů do vzdálenějších míst. Celkově bylo na výstavbu dráhy Zadní Třebaň – Lochovice vynaloženo 2 786 400 korun. Již v roce 1920 byla trať ale ztrátová. Na vině stálo obrovské zdražení pohonných hmot, velké množství zaměstnanců, zdražení jejich práce, ale i hospodářská poválečná krize.

Liteň: Úvratová stanice 

Na chvíli se ale zastavme u zastávky Liteň. Jde totiž o stanici úvraťovou. Jinými slovy stanicí prochází pouze jedna trať, přičemž do obou směrů se odjíždí přes jedno zhlaví (konec) stanice, zatímco na druhém zhlaví je stanice ukončena slepou kolejí. „Projíždí-li takovou stanicí vlak s lokomotivou, či jedním motorovým vozem a dalšími vagóny, je nutno zde hnací vozidlo odpojit, a toto musí po jiné koleji vlak objet, aby mohlo být připojeno na druhý konec vlaku.

Objíždění samozřejmě prodlužuje jízdní dobu vlaku a zvyšuje nároky na personál.  Dnes jsou proto osobní vlaky na této trati vedeny samotným motorovým vozem a v době zvýšených přeprav (pátky a víkendy) je v provozu souprava vozů s motorovými vozy na obou koncích,“ popisuje detaily městys Liteň.

Z videí i jiných dokumentů si lze všimnout, že na trati se často prohání známý motoráček řady 810. Pojďme si ho trochu přiblížit. Orchestrion, Šukafon, Skleník nebo Autobus. To jsou přezdívky motorového vozu M152, dnes pod označením 810. „Tyto vozy byly jedněmi milovány, ostatními nenáviděnými“. Jedná se o nejčastější přípojné vozy ČD. Vláček motoráček tak brázdí koleje, na kterých za války tekla krev, řinčely samopaly, skřípal kov a vyhasly životy.