Liberalizace železnice v českém podání: velká očekávání, ale realita pokulhává

Česká železnice se otevřela konkurenci, výsledky ale zůstávají rozporuplné. Ukazuje se, že liberalizace bez kvalitně nastavených pravidel nefunguje automaticky.

Větší konkurence, efektivnější provoz a kvalitnější služby pro cestující patřily mezi hlavní cíle, které byly spojovány s otevřením trhu. Liberalizace železniční dopravy v České republice měla přinést zásadní změnu fungování celého sektoru. Několik let po zavedení evropských pravidel zůstává otázkou, do jaké míry se tyto ambice skutečně naplňují.

Liberalizace železniční dopravy v Evropě souvisí s postupným zpřísňováním pravidel Evropské unie pro zadávání veřejných služeb v dopravě. Klíčovým milníkem byl prosinec 2023, od kdy se až na několik výjimek výrazně omezila možnost přímého zadávání veřejných zakázek bez soutěže. Členské státy Evropské unie tak musí mnohem důsledněji využívat konkurenční mechanismy, zejména veřejná výběrová řízení.

Česká republika nevstupovala do nové doby evropské železniční liberalizace bez zkušeností. Už dříve zde fungoval komerční provoz i první výběrová řízení. Na první pohled tak měl český trh solidní výchozí pozici.

„Na plnohodnotnou liberalizaci železnice čekáme,” říká odbornice

Dnešní realita je ale složitější. Na české železnici vedle sebe fungují soutěžené linky i otevřený komerční provoz, přičemž dominantní postavení si nadále drží České dráhy. Na vybraných trasách se prosadili soukromí dopravci jako RegioJet nebo Leo Express, kteří sice přinesli větší konkurenci z pohledu cen a doprovodných služeb, ale především na hlavní trasy. Většina železniční dopravy tak zůstává v režimu veřejné služby. Právě zde se ukazuje, že samotné otevření trhu automaticky neznamená jeho bezproblémové fungování.

Na to upozorňuje i advokátka Andrea Kneiflová, předsedkyně spolku Fair Rail, který se dlouhodobě věnuje sledování veřejných zakázek v železniční dopravě a upozorňuje na transparentnost a férové podmínky na trhu: „Domnívám se, že Česko na plnohodnotnou liberalizaci stále ještě čeká. Ačkoliv se situace oproti minulosti zlepšila, stále je zde velký prostor na otevření trhu, a to i zahraničním firmám.“

Tendry? Podmínky jsou nezřídka přizpůsobeny konkrétnímu dopravci

Jedním z klíčových nástrojů liberalizace mají být veřejné soutěže na dopravní obslužnost. Právě jejich podoba ale v českém prostředí často vyvolává otázky. Podle Kneiflové se sice situace postupně posouvá, problémy ale přetrvávají: „Stále se objevují zakázky, jejichž parametry jsou přizpůsobené konkrétním účastníkům.“

Takové případy mohou zásadně ovlivnit výslednou konkurenci v tendrech. Zájem dopravců se pak neodvíjí jen od velikosti zakázky, ale i od toho, jak jsou nastaveny podmínky, technické požadavky nebo hodnoticí kritéria.

Inspirace ze zahraničí: kde liberalizace funguje

Zkušenosti ze zahraničí přitom ukazují, že liberalizace může přinést viditelné výsledky, pokud je systém dlouhodobě konzistentní.

Často zmiňovaným příkladem je Itálie. Vedle státního dopravce Trenitalia na místních železnicích působí i soukromý operátor Nuovo Trasporto Viaggiatori, známý pod značkou Italo. Ten dokázal získat přibližně čtvrtinu trhu a vytvořit skutečné konkurenční prostředí, které se promítlo do cen i kvality služeb.

Podobně i Německo dlouhodobě staví na systematickém soutěžení regionální dopravy, které vytváří stabilnější a předvídatelnější prostředí pro dopravce.

Jak tržní prostředí nastavit, aby skutečně fungovalo?

V českém případě zatím nelze mluvit o podobně jednoznačných výsledcích. Trh je sice otevřený, ale jeho fungování je výrazně ovlivněno konkrétním nastavením jednotlivých zakázek a rozhodnutími objednatelů. Liberalizace tak v Česku zůstává spíše procesem než hotovým stavem. Ukazuje se, že samotné otevření trhu nestačí. Klíčová je kvalita pravidel, podle kterých se soutěží, a míra důvěry, kterou v ně mají jednotliví aktéři.

Debata o liberalizaci se tak posouvá od nastavení obecných principů k praxi. Nejde už o to, zda trh otevřít, ale jak jej nastavit tak, aby skutečně fungoval.