foto: wikimedia commons, CC BY-SA 3.0/Chrochtadlo
Technologický chameleon, který na papíře drtil evropskou špičku, zatímco v depech platil za nepojízdnou diagnózu. Motor Chrochtadla byl v přímé konfrontaci se Západem jen tragickou připomínkou tuzemské izolace. Definitivní stopku mu nevystavily fatální poruchy, nýbrž politický pragmatismus. Ambiciózní projekt musel vyklidit pole prioritnímu exportu do SSSR.
Vzpomínky na motorové vozy řady M 475.0 (dnes známé jako řada 860), kterým nikdo neřekl jinak než „Chrochtadlo“, vyvolávají mezi železničními nadšenci dodnes silné emoce. I když šlo o prototypy, které měly v 70. letech přinést moderní tvář české železnice, realita v depech byla mnohem drsnější. Pamětníci na sociálních sítích dnes otevřeně mluví o tom, že provoz těchto strojů byl spíše zázrakem než výsledkem systémové péče.
„Byla to taková léty zbožštělá bída, která měla na svou dobu v něčem úžasný progres, ale protože v republice jiný nebyl, tak to byl tragický motor,“ vzpomíná v diskusi paní Anna, která připomíná, že srovnání se západní technikou té doby, například motory Caterpillar z roku 1978, bylo pro tuzemský výrobek zdrcující.
Psali jsme
„Kdo slaboduchý vymyslel tyhle vozy?“ ptají se cestující, když drncají v přehřátých vozech 810. Přitom řešení existovalo – Chrochtadlo. Jenže…
Hrdinové z depa: Bez nich by to byl šrot
Diskutující také naráží na fakt, že zatímco papírově měly vozy jezdit bez problémů, v praxi je v provozu držela jen obětavost konkrétních mechaniků a strojvedoucích. Jména jako Kája Auerswald, Ruda Bajer, pan Satranský nebo Milan Cach se v komunitě na sociální síti skloňují s hlubokou úctou. Absolutní legendou je však pro pamětníky Jindřich Vochozka, o kterém se mluví jako o spasiteli těchto strojů.
„Celá ta léta, co to jezdilo, to jezdilo jen díky dnes nepředstavitelnému nadšení a obětavosti pár lidí. Nade všemi ční Jindra Vochozka – bez něj by to bylo dávno ve šrotu,“ doplňují pamětníci s tím, že příběh těchto strojů by bez těchto „srdcařů“ skončil mnohem dříve než v devadesátých letech.
Vzpomínky proudí ale i k panu Satránskému, jehož jméno v diskusi vyvolalo vzpomínku na svérázné řešení konfliktů s černými pasažéry. „Byl to vysoký silný chlap, o kterém se říkalo, že si jednou v Ostroměři asi osm pitomců, co neměli lístky, dovolovalo na průvodčí. Tak je otevřenými dveřmi vyházel z kufru na perón a byl klid,“ doplňuje se smíchem další střípek do mozaiky železničního folklóru let minulých.
Psali jsme
„Sám sobě jsem si strop nedal,“ říkával strojvedoucí Jiří Rozboud, když se ho lidé ptali, kdy konečně odejde do důchodu. Muž, který spojil svůj…
Chrochtadlo: Motorák tak hezky chrochtá....
Trochu si připomeňme historii tohoto kdysi velmi věhlasného vozidla. „Tyto motorové vozy byly skutečně vyjimečné. Ve své době neměly konkurenci. Vzbudily pozornost i cestujících. Nemuseli se držet, když to skákalo,” tak začíná výčet všech pozitivních přívlastků týkající se tohoto motorového vozu v dokumentu ČT s názvem Zašlapané projekty.
Motorový vůz M 475 byl součástí rodiny dieslových strojů, které byly vyráběny v Československu a úspěšně jezdily na dráze již před rokem 1948. Vozy byly navrženy pro osobní a rychlíkovou dopravu na důležitějších motorizovaných tratích, případně na trakčně náročných vedlejších tratích. Motorák nutno podotknout vzbudil všeobecný zájem. „Někdo poznamenal, jak motor hezky chrochtá. A od té doby se tomu přezdívá Chrochtadlo,” vzpomíná strojvedoucí Jindřich Vochozka.
„Co se nám, strojvedoucím, líbilo, dobře seděl na kolejích a na stanovišti strojvedoucího jsme nebyli obtěžováni hlukem spalovacího motoru. Lze říci, že pak po takové delší směně jsme nebyli tak unavení, jako na jiné motorové řadě,” zavzpomínal dále Vochozka. V té době to dle jeho slov představovalo špičku vývoje motorových vozů nejenom u nás, ale i v Evropě.
Vojenské zakázky pro Sovětský svaz byly přednější
Ačkoliv byl motorový vůz na svou dobu revoluční díky automatice, která strojvedoucímu umožňovala navolit rychlost a zbytek nechat na systému, jeho osud zpečetila tehdejší politická a ekonomická realita. Přestože byl projekt v listopadu 1979 schválen do sériové výroby, ta byla nakonec zrušena kvůli naprostému nezájmu subdodavatelů a vytíženosti výrobních kapacit. Jak zdůrazňuje publicista Rostislav Kolmačka, přednost tehdy dostaly lukrativní tisícikusové série lokomotiv „Čmelák“ a vojenské zakázky pro Sovětský svaz v rámci RVHP. Pro výrobce zkrátka nebyla malá série pro domácí tratě prioritou, a tak ambiciózní projekt „Chrochtadla“ skončil v propadlišti dějin dříve, než se mohl naplno rozjet.