foto: Wikimedia Commons / volné dílo /Podplukovník Patterson a jím první zabitý lev
Budování železnice v africké divočině na konci 19. století čelilo mnoha logistickým překážkám, ale ta nejtemnější přišla z buše. V roce 1898 ochromila stavbu strategické trati mezi Keňou a Ugandou dvojice lvích samců, kteří systematicky masakrovali dělnické tábory.
Lidožraví lvi z Tsava se stali děsivou legendou, se kterou se na konci 19. století fatálně střetli dělníci pracující na stavbě tehdejší železnice mezi Keňou a Ugandou. Od března roku 1898 dva lví samci bezmilostně napadali dělnické tábory a naháněli hrůzu tisícům indických i místních pracovníků. Osazenstvo táborů lvům nedokázalo nijak zabránit: lidé udržovali ohně, stavěli ohrady z trnitých akácií, a dokonce se pokoušeli dravce otrávit. Všechny snahy však byly marné – lvi překážky jednoduše přeskakovali a se svou lidskou kořistí mizeli ve tmě. Podplukovník Patterson později ve svých pamětech tvrdil, že šelmy zabily až 135 lidí, moderní vědecké analýzy DNA však reálný počet obětí odhadují na zhruba 28 až 35 osob. I to však stačilo k tomu, aby se stavba strategické trati na několik měsíců zcela zastavila.
Psali jsme
Železniční tunely kousek za Tišnovem se za druhé světové války proměnily v přísně utajovaný podzemní komplex Diana. V nelidských podmínkách…
Lidožraví lvi z Tsava: Jak se predátoři odvrátili od divoké kořisti
Podle Zoom iPrima se jednalo o dva lví bratry, kteří se z nějakých důvodů nenasytili pouze divokou zvěří, ale začali lovit lidi. Brzy se jim začalo přezdívat „lidožrouti z Tsava“. V tomto africkém regionu sice nešlo o úplně první případ útoků na lidi, ale tyto šelmy vykazovaly neobvyklou systematičnost.
Tragédie otroctví a nemocí
Jednou z hlavních teorií byla teorie o nedostatku přirozené potravy. V oblastech řádila epidemie moru skotu, což decimovalo nejen stádečka chovaná lidmi, ale i divoký skot, který byl zdrojem potravy pro divoké šelmy. Lvi si tak museli najít náhradní zdroj a dělnické tábory byly evidentně jednou z možností.
Další možnou teorií je skutečnost, že jejich zuby byly poškozené natolik, že jim to znemožňovalo lovit velkou kořist. Kvůli tomu se mohli přeorientovat na menší nebo lépe dostupnou a snadněji „sežratelnou“ kořist. Druhý lev sice netrpěl stejnými potížemi: předpokládá se, že se spíše “naučil” od toho prvního. Jak uvádí Eurek Alert, je známým faktem, že lvi mohou svoje lidožravé zvyky předávat potomkům - a v tomto případě i dalším soudruhům ze smečky. Pokračování tragického příběhu se ale naštěstí podařilo zabránit díky odvaze jednoho důstojníka.
Psali jsme
Největší dělo, jaké kdy člověk postavil, mělo být Hitlerovou tajnou zbraní, která svými výstřely zlomí odpor Evropy. Místo toho však Těžký Gustav brzy…
Jeden podplukovník proti krvežíznivému páru predátorů
Velká Británie po zjištění situace poslala na místo indické vojáky zvané Sepojové, avšak celou “operaci” na likvidaci predátorů vedl podplukovník John Henry Patterson, jehož původním úkolem bylo řízení a dohled nad probíhající železniční stavbou. Později vydal autobiografickou knihu o svých afrických dobrodružstvích pod názvem Lidožraví lvi ze Tsava, v originále The Ghost and The Darkness podle lidového označení šelem. Dílo se navíc proslavilo díky jeho filmové adaptaci Lovci lvů roku 1996, zmiňuje redakce Denik.cz. Snímek připoutal velkou pozornost diváků a pravděpodobně přispěl k většímu zájmu ze strany vědecké komunity.
Pro místní jsou dodnes děsivou legendou
Dnes jsou oba preparovaní lvi vystaveni v Chicagu jako tichá připomínka toho, že i nejděsivější příběhy mají své kořeny v realitě, kterou si lidé často neuvědomují. Ať už je vnímáme jako monstra, nebo jako oběti okolností, jejich příběh nás učí, že pochopení přírody je jedinou cestou, jak podobným tragédiím předcházet. Tsavští lvi tak zůstávají nejen legendou, ale i varováním — že svět kolem nás je křehčí, než se na první pohled zdá. Pro návštěvníky i milovníky železniční historie zůstávají mrazivou připomínkou toho, jak drsným podmínkám museli stavitelé železnic v tehdejší koloniální Africe čelit.