foto: James Vaughan / Flickr.com / public domain/GM Aerotrain
Aerotrain měl být vlakem budoucnosti, který zachrání upadající americkou železnici padesátých let. S vagony vyrobenými z autobusových karoserií a designem inspirovaným známými modely aut si vlak vysloužil hodně pozornosti. Na trati se ale ukázal jako jedna velká katastrofa.
Po druhé světové válce se v Americe rozmohla silniční doprava. Většina lidí přesedala z vlaků do aut, později i do letadel a železnice padesátých let v USA byla značně ztrátová. Bylo proto potřeba vymýšlet lákadla, která by cestující opět přivedla na koleje.
Společnost General Motors (GM) chtěla přijít s levným a elegantním řešením. Měl jím být takzvaný Aerotrain a firma ho slavnostně představila v roce 1955 na sportovním stadionu Soldier Field v Chicagu. Díky futuristickému vzhledu vlak vypadal jako vytřižený z časopisu o vesmíru. Výrobce sliboval rychlost 100 mil za hodinu, tedy přibližně 160 kilometrů v hodině.
Směska autobusu a Chevroletu na kolejích
GM byl v padesátých letech znám hlavně jako výrobce autobusů a aut značky Chevrolet, Cadillac nebo Buick. A právě tam se projektanti inspirovali při vymýšlení revolučního Aerotrainu. Vagony byly v zásadě kopií karoserie autobusu GMC, roztažené o 45 cm do šířky a posazené na lehký rám. Čumák vlaku byl inspirován autem Buick LeSabre z roku 1951, interiér a barevné provedení zase odpovídaly vozům Chevrolet Nomad.
Na prvním místě byly v případě Aerotrainu jednoznačně design a nízké náklady, technickými detaily se vývojáři příliš nezatěžovali. Pro ušetření hmotnosti byl vlak vyroben z hliníku. Autobusové vagony byly navrženy schválně tak, aby v případě poruch výrobce nahradil celý vůz novým, což vycházelo levněji.
Velká premiéra Aerotrainu na kolejích
Po velkolepém uvedením na trh, kdy General Motors slibovali spásu americké železnice, se Aerotrain v únoru 1956 konečně dostal na trať. Tedy přesněji dvě soupravy, které výrobce zatím sestavil. Pocta připadla na dopravce v Pensylvánii, který měl jednu ze souprav provozovat mezi New Yorkem a Washingtonem. Ovšem už po prvním dni sláva opadla. Ukázalo se, že autobusová karoserie nezvládá moc dobře tlumit otřesy jedoucího vlaku. Cestující v chevroletových sedačkách poskakovali ze strany na stranu a stěžovali si na velký hluk.
Psali jsme
Američané se v 60. letech rozhodli ukázat světu, že rychlost není jen doménou letectví. Experimentální vlak M-497 Black Beetle s tryskovým pohonem…
Druhá souprava zamířila do Nového Mexika. Tam vlak zase selhal co do výkonu. Výrobce totiž futuristický supervlak opatřil motorem se skromným výkonem 1200 koní. Mimochodem, na stejný motor popojížděly tamní posunovací lokomotivy. Aerotrain proto nezvládal kopcovitý terén a místy ho bylo potřeba táhnout silnější lokomotivou.
Z vlaku budoucnosti rázem na muzejní kousek
Nakonec oba vlaky skončily ve státě Illinois. Město Rock Island je od GM koupilo se značnou slevou. Vlaky budoucnosti asi deset následujících let jezdily na příměstské lince, kde nehrozily žádné kopce ani vysoká rychlost, která by cestujícími otřásala. V roce 1966 se čas Aerotrainu na trati naplnil a obě soupravy byly vyřazeny. Jedna z nich je dodnes k vidění v Národním železničním muzeu, kde patří údajně k oblíbeným kuriozitám.
Zdroje: American Ironworks, National Railroad Museum