foto: Jaroslav Hrůza, Wikipedia Commons, CC BY-SA 3.0/Hlavní nádraží v Hradci Králové na konci 30.let
Za císaře platilo, že kdo měl hluboko do kapsy, musel sedět stranou. Čekárny i nádražky dělily lidi podle peněženky. První republika ale zbourala zdi mezi cestujícími – vestibuly se otevřely všem bez rozdílu.
Samostatný československý stát získal hned po svém vzniku 28. října 1918 neobvyklé dědictví: přes 9000 km železničních tratí doplněných o železniční stanice. Jednalo se o pozůstatek Rakouska-Uherska, které považovalo budování železniční infrastruktury za zásadní prvek rozvoje, jak informoval Český rozhlas Plus.
Zděděné železniční stanice zahrnovaly vedle technického a zabezpečovacího zařízení i řadu významných výpravních budov. Z těch dochovaných můžeme zmínit například hlavní nádraží v Praze (dříve nádraží císaře Františka Josefa) s nedávno zrekonstruovanou Fantovou budovou postavenou v secesním stylu.
Segregace v čekárnách i restauracích
Ačkoliv podstata výpravních budov zůstává zachována i v dnešní době, za Rakouska-Uherska se vyznačovaly řadou rozdílů. Jedním z nich byl význam čekáren, které byly oddělené od vstupních hal, v nichž si cestující kupovali jízdenky. Podle informací časopisu Silnice Železnice byly čekárny ve větších stanicích rozdělené podle vozových tříd: nejčastěji šlo o 1.–3. třídu. Zajímavostí je, že na stejném principu fungovaly i nádražní restaurace. Cestující, kteří si při čekání na vlak chtěli dát něco dobrého k jídlu či pití, tak museli sedět odděleně podle toho, jak hluboko do kapsy při nákupu jízdenky sáhli.
První republika: Zmizela nucená segregace v čekárnách
Zájem o čekárny začal opadat po první světové válce, tedy v období první republiky. Tato změna souvisela s postupnou proměnou vstupních hal v multifunkční vestibuly, v nichž si cestující kromě nákupu jízdenek mohli také krátit čas při čekání na vlak. Zmizela tak i nucená segregace v čekárnách i nádražkách.
Psali jsme
Černě natřená tramvaj s velkým bílým křížem na boku převážející v ulicích Prahy nebožtíky v rakvích. To není začátek nového hororového…
Salonky pro honoraci
Koukneme ještě na honosné salónky. Specialitou pražských nádraží jsou honosné salonky v čele s vládním salonkem, v němž podle Českého rozhlasu Vltava trávili čas známé osobnosti. Kromě všech československých i českých prezidentů tu pobývaly i celebrity jako byl například Charlie Chaplin. Součástí salónku jsou i nástěnné malby od Václava Jansy a Viktora Strettiho. Na obrazech jsou k vidění pražské památky v podobě, jakou měly před více než 100 lety. Jeden z obrazů například obsahuje také původní mariánský sloup, který byl v roce 1918 stržen a v roce 2020 nahrazen replikou.
Dalším neméně výjimečným místem je Masarykův salonek, který se nachází přímo na Masarykově nádraží. Podle serveru Kudy z nudy jej první československý prezident využíval jako útočiště v rámci cest svým salonním vozem. V současné době jsou oba salonky otevřeny pro veřejnost při nepravidelných prohlídkách pořádaných organizací Praha Neznámá.
Muzeum místo výtopny
Na Masarykově nádraží se nachází ještě jedno unikátní místo, a to areál bývalé výtopny vybudovaný již v roce 1845. Jedná se dokonce o nejstarší zachovanou výtopnu v Evropě. Aktuálně na nádraží probíhá rozsáhlá rekonstrukce, jejíž součástí bude i stavba Muzea železnice a elektrotechniky v režii Národního technického muzea. Cílem tohoto projektu je vytvoření místa pro vzdělávání a setkávání za maximálního zachování původního interiéru bývalé výtopny. Muzeum má být veřejnosti v plné kráse představeno v roce 2028, kdy si budeme připomínat 110. výročí vzniku ČSR.
Změny za první republiky
Sílící důraz na funkčnost a jednoduchost v architektuře za první republiky se projevil také u železničních stanic. Nejvýrazněji můžeme tuto tendenci pozorovat na budově hlavního nádraží v Hradci Králové. Stavba, dokončená v roce 1935 podle návrhu architekta Jana Rejchla ve stylu moderního klasicismu, si i po rekonstrukci v roce 2001 zachovala velkou část své původní podoby. Není divu, když tak výrazně ovlivnila vzhled českých výpravních budov postavených po druhé světové válce.
Psali jsme
28. října si spolu s výročím vzniku samostatného Československa připomínáme i řadu státníků, v čele s prvním prezidentem Tomášem…