foto: Železničář / public domain /O Pendolinu Valášek nikdy nesnil, o to více si ho užívá
Ivo Valášek, muž, který celý život zasvětil nejen železnici, ale i obraně své země. Když neřídí Pendolino, trénuje se zbraní v ruce. Jak říká: „Když se zavelí, je třeba být připravený.“
Jako člen Aktivních záloh Armády České republiky Ivo Valášek dosud vykonával nebojové úkoly, ale jak sám říká, „když se zavelí, je třeba být připravený“. Tato připravenost je důležitá i v jeho železniční kariéře. Během rozhovoru pro web Železničář právě absolvoval cvičení v Ústí nad Labem zaměřené na doplňování stavů v případě ohrožení státu. Navzdory zhoršující se bezpečnostní situaci kvůli ruské invazi na Ukrajinu a teroristickým útokům v Evropě, zálohy zatím nezaznamenaly výrazné změny.
„Myslím, že se cvičí pořád stejně,“ říká Valášek. „Akorát je přezbrojeno na novější zbraně a cvičení jsou více zaměřená na dril. Je důležité, aby voják dokonale ovládal svou zbraň,“ sdělil.
Valášek si uvědomuje, že možnost nasazení je reálná už od svého vstupu do záloh. „Když bude třeba, nasazen budu. Zatím jsem byl povolán třikrát – při povodních. V roce 2002, když v Dubí popadaly domy, v rámci akce Obnova, a v roce 2013 jsme se synem Přemyslem, který je také v zálohách, pomáhali čistit cyklostezku v Děčíně,“ vzpomíná. „Před dvěma lety jsem byl nasazen i na východní hranici kvůli migrační vlně.“
Ivo Valášek má podporu svých kolegů na dráze, když je povolán. „Dohodli jsme se, že když dostanu povolávací rozkaz, můžu rovnou odejít. Snažím se to kolegům vracet tím, že vycházím vstříc během doby, kdy je tradičně nedostatek pracovníků.“
Od lopaty k Pendolinu
Cesta k armádě i železnici začala pro Valáška už v dětství. Pochází z Mimoně a vlak byl pro něj symbolem cestování. „Když jsme jezdili do Liberce, vlak byl vždy pohodlnější a levnější než autobus. Fascinovalo mě liberecké nádraží, dodnes mám jeho vůni spojenou s dětstvím.“
Profesionálně se začlenil do železnice ve svých patnácti letech, kdy nastoupil na obor Mechanik silnoproudých zařízení v Nymburce. „Po maturitě v roce 1982 jsem šel do depa v Chomutově, kde jsem začal jako pomocník strojvedoucího. Po několika měsících jsem si udělal kurz na strojvedoucího motorových lokomotiv a v roce 1984 jsem se stal strojvedoucím.“
Valášek sloužil na různých stanicích, od Chomutova po Kladno, aby nakonec zakotvil v Praze. Nejraději má trať z Františkových Lázní do Bohumína, ale také trať kolem řeky Ohře nebo legendární Posázavský pacifik.
Z motoráku na Pendolino
Přechod na Pendolino byl pro Valáška významným milníkem. „Nikdy jsem si nemyslel, že se dostanu mezi elitu strojvedoucích Pendolina,“ přiznává. Když první generace strojvedoucích Pendolina odcházela do důchodu, dostal šanci zapsat se na výběrové řízení. „Byla to velká radost, když jsem byl mezi dvanácti vybranými.“
Pendolino si Valášek chválí i dnes. „Je to pořád skvělý stroj, i přes drobné mouchy. Ale mrzí mě, když nás traťový dispečer bere jako běžný vlak. Pendolino má jinou dynamiku a jeho jízdní vlastnosti jsou stále unikátní.“
Psali jsme
Dlouho pracoval jako hasič z povolání, ale jeho srdce ho vždy táhlo k vlakům. Od dětství se o ně zajímal a nakonec se mu splnil…
Valášek oceňuje nejen výkon Pendolina, ale i jeho technické vlastnosti. „Má osm motorů rozložených po celé soupravě, takže výkon se krásně rozkládá. Ale musím být opatrný při brzdění, protože přítlak je nízký.“
Zkušenosti s Pendolinem předává dál
Ve svých 62 letech se Valášek stále cítí ve formě a rád by u Pendolina zůstal až do důchodu. „V armádě splňuju limity na padesátníka, tak snad to vydrží,“ usmívá se. Předává také své zkušenosti svému synovi Přemyslovi, který se teprve učí jezdit na Pendolinu. „Je skvělé mít od něj zpětnou vazbu, ale někdy už i já musím volat o radu, například když jde o Vectrona.“
Psali jsme
Dohody zahrnují 7 jednotek Pendolino a 66 elektrických jednotek řady 471, která budou vybavena systémem ETCS úrovně 2. Systém ETCS bude doplněn o národní…
Valášek má za sebou 45 let u železnice a stále ji miluje. „Když mám delší volno, třetí den už slyším houkat vlaky a cítím, jak mě to k nim táhne. Koleje prostě volají.“ Ivo Valášek je příkladem člověka, který spojil své životní vášně – službu vlasti a železnici. Ať už na motoráku, Pendolinu nebo při povolání do záloh, jeho oddanost oběma těmto profesím je obdivuhodná.
Zdroj: Železničář