Když Hurvínek funěl a lavice vrzaly. Splašená bedna drncala až na Kubu

Jednoduchý, odolný a nezapomenutelný. Motorový vůz známý jako Hurvínek, se po druhé světové válce stal klíčovým řešením nedostatku kolejových vozidel. Přes nepohodlí, sparťánské dřevěné lavice a chladné zimy si tato „splašená bedna" získala srdce cestujících i železničářů. O víkendu „řádila” v Liberci.

Motorová legenda lokálek: Hurvínek. Návrat poválečného hrdiny

Motorový vůz přezdívaný láskyplně Hurvínek (nebo méně lichotivě "splašená bedna"), není jen starý motorový vůz. Je to symbol poválečné obnovy Československa a dodnes je srdcovou záležitostí pro tisíce železničních fanoušků. Tento nenáročný, ale odolný motorák strávil v plném provozu přes 40 let a zeď o víkendu zazářil i na Regionálním dnu železnice v Liberci, kde připomněl své nezapomenutelné kouzlo.

Hurvínek: Zrození z poválečné nouze

Po druhé světové válce čelilo Československo akutnímu nedostatku spolehlivých kolejových vozidel. Řešení přišlo v roce 1946, kdy ministerstvo dopravy zadalo tehdy znárodněné Tatře Kopřivnice požadavek na vývoj nového, standardního motorového vozu, primárně určeného pro vedlejší tratě -tedy pro lokálky. 

První prototyp, označený jako M 131.1, vyjel do zkušebního provozu již o dva roky později. Zatímco část sériové výroby probíhala i v Kopřivnici, ta byla brzy kompletně převedena do Vagonky Studénka. Celkem bylo  vyrobeno úctyhodných 549 vozů, uvádí web ČD Nostalgie.

Motorák Hurvínek: Jednoduchost, síla a dřevěné lavice

Hurvínek si získal popularitu svou technickou jednoduchostí a efektivitou. Ve voze se sedělo na dřevěných lavicích. Přestože někteří cestující s nostalgií vzpomínají na dřevěné posezení jako na překvapivě pohodlné (zvláště ve srovnání s tvrdými, koženkou potaženými lavicemi jeho nástupce, řady 810), jízdy v zimě nebyly vždy příjemné. Nezávislé topení na naftu se totiž v dobách šetření palivy často vůbec nezapínalo.

Spolehlivost a export až na Kubu

I přes chladné zimy a jednoduché vybavení patřil Hurvínek k jednomu z nejspolehlivějších vozidel československé železnice. Část vozů byla exportována do zahraničí, přičemž nejznámější je jeho působení na daleké Kubě, kde sloužil na místních tratích. Dnes si motorový vůz M 131.1 užívá zasloužený důchod v rukou nostalgických spolků a Českých drah, které ho pravidelně nasazují na historické nostalgické jízdy po celém Česku, včetně právě proběhlých oslav v Libereckém kraji, kde stále budí velký zájem.