foto: ČD Nostalgie/ public domain /Hurvínek
Jednoduchý, odolný a nezapomenutelný. Motorový vůz M 131.1, známý jako Hurvínek, pomohl poválečnému Československu vyřešit nedostatek kolejových vozidel. Přes nepohodlí a chladné zimy si získal srdce cestujících i železničářů, a to nejen doma – jeho unikátní příběh pokračoval až na daleké Kubě.
Další legendární železniční vozidlo, které se pohybovalo na československé trati je M 131.1. Přezdívalo se mu Hurvínek, nebo také méně poeticky „splašená bedna“. Tento vůz byl v plném provozu přes 40 let.
Zrození Hurvínka: Jak vznikal motorák pro vedlejší tratě
Po druhé světové válce chyběla v Československu spolehlivá kolejová vozidla. V roce 1946 se proto ministerstvo dopravy obrátilo na tehdy znárodněnou továrnu Tatra Kopřivnice. Požadavek byl jasný, vývoj a následná výroba nového standardního motorového vozu určeného pro vedlejší tratě.
Technické parametry, které zaujmou: Hurvínek byl jednoduchý a efektivní
První prototyp nové řady vagonů, který nesl označení M 131.1, vyjel do zkušebního provozu o dva roky později. Následující rok byly vychytávány drobné technické problémy, a nakonec byla zahájeny i sériová výroba. Ta byla nejdříve částečně, a pak kompletně, převedena do Studénky. Mezi lety 1948-1951 a 1954-1956 bylo vyrobeno celkem 549 vozů řady M 131.1, jak konstatuje web Českých drah.
Vůz disponoval dieslovým motorem Tatra T 301, který umožňoval výkon 114 kW. Tento motor se mimochodem používal i v automobilech Tatra 111. Hmotnost prázdného vozu byla 16,6 tun a maximální hmotnost byla stanovena na 21 tun. Hurvínek nabízel 48 míst k sezení a mohl dosáhnout maximální rychlosti 60 km/hod.
Hurvínek byl zařazen původně do vozů třetí třídy, po změně značení se z něj stal vůz druhé třídy. Sedělo se v něm na dřevěných lavicích. Protože v tomto voze bylo nezávislé topení na naftu, se kterou se v té době poměrně šetřilo, často se ve voze netopilo. V zimě tak byla jízda pro cestující ne úplně příjemným zážitkem. Přesto právě na tyto vozy řada lidí s nostalgií vzpomínala.
Nostalgie dřevěných lavic: Proč na Hurvínky vzpomínáme s láskou?
I když někteří pamětníci líčí cestování ve stojednatřicítkách v těch nejčernějších barvách, jiní jsou o poznání pozitivnější. "A když si vzpomenou na nástupce Hurvínků, řadu M152.0 (od roku 1988 řada 810), vlhnou jim oči steskem po starém dřevěném motoráčku. Ono se totiž na těch dřevěných "ergonomických" lavicích sedělo mnohem pohodlněji než na koženkou potažených, také tvrdých, ale rovných nástupců," konstatuje web iDnes.cz.
Psali jsme
O prvním srpnovém víkendu se Bezdružická lokálka proměnila v železniční ráj. Nadšenci se svezli legendárními lokomotivami a nechyběl…
Vozy řady M 131.1 patřili mezi ty nejspolehlivější. Hlavním důvodem bylo tom že motor, který byl chlazený vzduchem, potřeboval jen minimální údržbu. Právě tato řada vozidel byla v jeden čas i nejpočetnějším typem hnacích vozidel v Československu.
Z plného provozu byly Hurvínci vyřazeni v roce 1983. Zajímavostí je, že v roce 1973 byl jeden Hurvínek převezen na Kubu, kde jezdil dalších 10 let.
Zdroj: ČD, iDnes.cz