Fronta na vlak k přežití, Winton před smrtí zachránil skoro 700 dětí

Po železnici přes nacistické Německo až do Velké Británie dokázal sir Nicolas Winton přepravit skoro 700 dětí. Z Prahy vyjelo 8 vlaků, které zachraňovaly životy. V roce 2009 se v rámci 70.výročí cesta zopakovala.

Píše se rok 1938 a nacistické Německo si díky Mnichovské dohodě již zabavilo Sudety. Válka ještě nezačala, ale mnozí ji již cítí v zádech. V Československu, které zatím není protektorátem, už vznikají tábory převážně pro židovské obyvatelstvo, které uteklo ze Sudet, nejčastěji k Praze. Lidé tu žijí v podmínkách, které bohužel známe z uprchlických táborů i dnes. Zima, nedostatek jídla, špatné hygienické podmínky. Nicolas Winton sem přijíždí se svým přítelem, který pracuje v organizaci, jež uprchlíkům pomáhá. Z jeho lyžařské dovolené v Čechách se stává dobročinná mise na několik měsíců.

 

Vytvořil plán, který měl zachraňovat děti židovských rodin. Sám z jedné pocházel. České děti měly být vlakem transportovány přes Německo a Nizozemí, tady nastoupit na trajekt a dále pokračovat do Velké Británie. Tady je vlak dopravil až do Londýna k rodinám, které pro ně Winton zařídil. Všemu samozřejmě předcházelo velké papírování nejprve v Československu, kde musel jednat s úřady a Československými drahami. Rodiny tu stály fronty na lepší život svých dětí a zapisovaly je k odjezdu. Následně bylo nutné v Británii zajistit rodiny a také sponzory, kteří za dítě tehdy zaplatili 50 liber, v dnešním přepočtu by to byly tisíce liber. Tato finanční „záloha“ měla zaručit, že děti po příjezdu nebudou závislé na sociálním systému.

Wintonův plán: loučení i naděje

Rodiny se na Hlavním nádraží, tehdy Wilsonově nádraží, loučily se svými dětmi. S příslibem lepší budoucnosti děti odjížděly kamsi daleko za cizími lidmi, rodiče zůstávali v Československu, kde mnoho z nich kvůli válce zemřelo. Také cesta vlakem pro děti byla náročná, jídla a pití bylo jen skromně, většina dětí nechápala situaci.

Podmínky se už v té době zhoršovaly, Křišťálová noc si vzala životy židovských obyvatel. Prozatím ale bylo pro nacisty hlavním cílem odsunou židovské obyvatelstvo. Děti navíc cestovaly s malým množstvím osobních věcí a obvinit tento plán proto nebylo tak jednoduché. Za celou organizací ale stála spousta práce mnoha lidí a dobrovolníků, kteří právě tyto detaily naplánovali tak, aby vše vyšlo.

Cesta Wintonových dětí

Děti, které dostaly po letech přízvisko Wintonovy, projely trasu z Prahy do Plzně a Domažlic, v Německu se zastavovalo co nejméně, jak jen to bylo možné. Z vlaku vystupovaly až v přístavu Hoek van Holland, kde nastoupily na trajekt do anglického přístavu Harwich. Odtud opět po železnici na londýnské nádraží Liverpool Street Station, kde je čekali dobrovolníci a adoptivní rodiny.

První z těchto vlaků vyjel 14. března 1939, den před vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava. Dalších sedm zvládl Winton zorganizovat i za protektorátu. Poslední z nich vyjel z Prahy 2. srpna 1939. Po začátku války v září už se další vlaky nepodařilo vypravit. Celkem se tak v osmi transportech zachránilo 669 dětí, alespoň toto číslo se podařilo zjistit. V jednom vlaku ze země odjíždělo vždy 100 až 200 dětí.

Svůj příběh si Winton nechával pro sebe a nesdílel ho dokonce ani se svou ženou Grete. Ta našla kufřík s dokumenty a fotografiemi na půdě až v roce 1988, tedy téměř o 50 let později. Tyto dokumenty předala historikovi holocaustu Matinovi Gilberotvi. Zanedlouho byl Winton pozván do televizního pořadu, kde pro něj jako překvapení přichystali sál plný lidí, kterým zachránil život.

V roce 2002 byl oceněn britskou královnou do šlechtického stavu. „Proč z toho děláte takovou vědu? Jen jsem trochu pomohl. Byl jsem ve správný čas na správném místě,“ řekl sir Nicolas Winton, který se stal symbolem lidskosti a věnovalo se mu nespočet knih, dokumentů v nedávné době také film Jeden život (2023) nebo Nickyho rodina (2011). V České republice mu řád T. G. Masaryka udělil Václav Havel, v roce 2014 mu Miloš Zeman udělil Řád Bílého lva, nejvyšší státní vyznamenaní České republiky.

 

Rekonstrukce trasy – v hlavní roli historický vlak Winton

Trasu zopakoval v roce 2009 při příležitosti 70. výročí takzvaný Winton train, jízdy tohoto speciálního vlaku se zúčastnily také některé Wintonovy děti a jejich rodiny. Z Prahy vyjel 1. září a do Londýna dorazil o tři dny později, kde jej osobně přivítal právě sir Nicolas Winton. V té době mu bylo 100 let. Vlak postupně pohánělo hned pět historických lokomotiv. Na trase z Prahy do německého Furth im Wald to byla lokomotiva 486.007 (“Green Anton”) a 498.002 (“Albatross”). Zde se do služby dostala německá lokomotiva číslo 41.018, v Emmerichu ji nahradila 01.1075. V Británii vlak poháněla lokomotiva A1 Tornado. Při rekonstrukci se muselo z technických důvodů přistupovat ke kompromisům, některé ze zmíněných vlaků tedy byly vyrobeny až po roce 1939 - 8.002 “Albatross” (1947),01.1075 (1940), A1 Tornado (2009).

Sir Nicolas Winton zemřel ve věku 106 let v roce 2015. S několika ze „svých“ zachráněných dětí se za svůj život setkal.

 

Zdroje:

Holocaust memorial day trust

Holocaust encyclopedia

Trains