EU version

Fotoreportáž: Návrat do minulosti. Parní lokomotiva na Pražském Semmeringu

Fotoreportáž: Návrat do minulosti. Parní lokomotiva na Pražském Semmeringu
foto: Jiří Vávra/Fotoreportáž: Návrat do minulosti. Parní lokomotiva na Pražském Semmeringu
12 / 05 / 2022

V sobotu se na pražském Smíchovském nádraží odehrála událost šitá na míru všem milovníkům parních lokomotiv a nostalgických jízd. Dopoledne odtud vyrazil na pouť po nejkrásnějších tratích na území Prahy vlak v čele s parní lokomotivou Rosničkou. Souprava svezla cestující po své tradiční okružní trase Praha-Smíchov – Rudná u Prahy – Hostivice – Praha-Zličín – Praha-Smíchov.

Pro svůj kopcovitý charakter bývá část úseku označována jako „Pražský Semmering“. Pyšní se dvojicí památkově chráněných technických památek – železničními viadukty, svižným výstupem kolem vrchu Zlíchov a především úchvatným pohledem na okolní krajinu. Pražský Semmering dosahuje délky 8 kilometrů, hlubokými zářezy a viadukty překonává výškový rozdíl 93 metrů. Nejprve pozvolna stoupá ze Smíchovského nádraží, aby překročil Prokopské údolí po dvou kamenných viaduktech, na jejichž stavbě se podíleli italští kameníci. Nejspíš i díky tomu dodnes představují vysoce kvalitní a estetické dílo. První viadukt zahrnuje i dekorativní prvky, má sedm oblouků s příhradovým polem, druhý čítá pět oblouků. Mimo viaduktů se stavaři museli poprat s řadou hlubokých zářezů a vystřílet je ve skalách. Existují záznamy, podle kterých na stavbě pracovalo zhruba 1200 dělníků s pomocí pouhých ručních kár, drážních vozíků, koleček, rýčů, lopat a několika koňských povozů.

Historie trati se začala psát během druhé poloviny 19. století, kdy v letech 1868 až 1872 nechala společnost Buštěhradská dráha především pro potřeby nákladní dopravy vybudovat úsek spojující tehdejší Smíchovské společné nádraží a Hostivici. Období mezi rokem 1870 až 1872 patřilo výstavbě viaduktů překračujících Prokopské údolí. Provoz pro nákladní dopravu, zejména transport dřeva z lánských lesů a kladenského uhlí, odstartoval 3. července 1872 a v září téhož roku se po trati rozjely i osobní vlaky. Provoz osobních vlaků se však ukázal tak slabý, že v roce 1879 skoncoval. To však neznamená, že dráha nebyla výnosná, právě naopak. Za Rakouska-Uherska musela pro svou rentabilitu odolávat snahám o zestátnění. Po roce 1918 došlo k nečekanému obratu, kdy se hustota provozu téměř ztrojnásobila, a tak se jeden čas dokonce uvažovalo o druhé dráze. Než k tomu došlo, hustota provozu poklesla natolik, že jednoho času dokonce zazněly myšlenky trať zrušit. Tomu paradoxně zabránily povodně v roce 2002, během kterých sloužila pro transport nákladů, a dokonce nahradila pražské metro.

 

 

 

Tagy

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace