Drsný flirt s Bardotkou: "Ceckatá" lokomotiva duněla, makala za dva a tajně vozila minerálky

Legendární motorová lokomotiva Bardotka je dodnes symbolem síly i rebelie. Nejenže byla známá pro svůj výkon v kopcích, ale i pro známé poprsí. Fanoušci si tuto železnou ikonu připomenou i 17. listopadu na setkání Podřipské střely.

Legendární řada motorových lokomotiv bývalé řady T 478.1, později 751 a po modernizaci také 749, loni oslavila 60 let od vyrobení prototypu. Železniční fanoušci, odborná a laická veřejnost si tak mohou připomenout jeden z příkladů úspěšné a bohaté produkce motorových lokomotiv u nás, a to právě 17. listopadu, kdy Bardotka bude k vidění na setkání příznivců Podřipské střely, pořádané Železničním muzeem Zlonice, k němuž se vypravením nákladního vlaku připojuje společnost AŽD, o kterém jsme nedávno informovali. 

Bardotka na setkání příznivců Podřipské střely

„Sváteční den bude věnován oslavě návratu turistických vlaků na lokálku Zlonice – Straškov, které pod názvem Podřipská střela pro příští rok již Správa železnic zveřejnila v jízdním řádu,“ říká Tomáš Čech z Železničního muzea Zlonice.

Od časného rána až do soumraku bude 17. listopadu 2025 železniční trať Zlonice – Straškov oživena provozem nákladních vlaků, v jejichž čele pojede legendární lokomotiva „Bardotka“, která je součástí řady motorových lokomotiv známých pod přezdívkami „Bardotka“ či „Zamračená“. Lokomotiva, vyrobená v 60. letech a od roku 2002 chráněná jako památka, byla v péči nadšenců obnovena do plně provozuschopného stavu. 

V 5:30 hodin vyjede vlak z Teplic do Zlonic. Od 6:30 do 16:45 pojede dvanáct párů vlaků na trati Zlonice – Straškov a zpět. V 16:50 se nákladní vlak vrátí zpět do Teplic, konstatuje program server e-kladensko.  Fanoušci železnice, rodiny i fotografové tak mohou zažít atmosféru provozu na trati, jaká tu panovala před mnoha lety. Ve Straškově bude po celý den připraven stánek Železničního muzea Zlonice, kde se návštěvníci dozvědí více o projektu Podřipská střela a historii legendární Bardotky.

Bardotka: Kráska s ženským poprsím

Ale zastavme se trochu u technikálií této mašiny. Nebyla to žádná moderní princezna. Byla to železná dělnice, která přežila desítky let provozu v náročných podmínkách. Lokomotivy s maximální rychlostí 100 km/h a s výkonem 1 103 kW (1 500 koní) měly elektrický přenos výkonu. Vybaveny byly motorem K 6 S 310 DR a trakčním dynamem TD 802. Výroba probíhala v závodě ČKD v pražské Libni. Prototyp T 478.1001 opustil továrnu v listopadu 1964. V letech 1967 až 1971 probíhala sériová výroba. Vyrobeno bylo celkem 230 lokomotiv vybavených parním agregátem PG 500 pro vytápění osobních souprav a dalších 82 lokomotiv určených jen pro nákladní dopravu bez topného agregátu. Ty byly označeny řadou T 478.2, později 752, uvádí dále ČD.

Především v 90. letech bylo množství lokomotiv tohoto typu modernizováno. Obdržely např. elektronické regulátory řízení nebo elektrické topení, které nahradilo parní agregát. Některé lokomotivy odkoupily také soukromí dopravci, a tak je lze stále vidět v provozu. Národní dopravce má ve stavu pět lokomotiv současné řady 749 s elektrickým vytápění a čtyři lokomotivy řady 751 bez elektrického vytápění, které jsou ve sbírkách ČD Muzea v Lužné u Rakovníka a využívají se pro nostalgické a turistické jízdy, jak uvádí tisková zpráva ČD.

Přezdívka: Bardotka nebo Zamračená 

Lokomotiva byla v pravidelném provozu u ČSD a ČD do roku 1986, kdy byla odstavena. Nyní je muzejním strojem a starají se o ni fanoušci ze strojové stanice v Tišnově. V péči zmíněné skupiny nadšenců je od roku 2013. Díky jejich úsilí se podařilo odstranit i následky havárie motoru z roku 2019. Od roku 2021 je tak znovu vedena jako provozní i s původním šestiválcem s výrobním číslem 2619/1963. 

Řada dostala od železničářů mnoho přezdívek. Podle profilu střechy pod horním reflektorem, který působí jako by se lokomotiva mračila, se jim říká Zamračená. Další přezdívkou je Bardotka podle populární herečky 50. a 60. let Brigitte Bardot. Tvary lokomotivy z boku připomínaly některým železničářům poprsí, proto se nabízelo dát lokomotivám přezdívku podle slavné herečky. Ale když jsme u přezdívek, připomeňme si zde i další originální, s kterými se můžeme v železničním prostředí potkat. Máme zde také  Karkulku, Prasátko, Hruvínka, Banány, Ušatou ale také Hašišbednu. 

Závěrem jen dodejme, že to, že Bardotky nejezdily jen „podle příručky“, potvrzují i vzpomínky některých uživatelů sociálních sítí. Tehdy prý platilo, že když šlo do kopců do tuhého, některé Barči táhly za dva — zatímco „kolegové z Chomutova občas jen zapnuli topení a dál se tvářili, že jejich práce končí tam, kde začíná teplo ve vlaku. Karlovarští fírové si ji často brali na postrky při noční smeně a vezli minerálky.“ Právě takové historky dodnes živí pověst Bardotky jako drzé, ale nezlomné lokomotivy.