Divoká kachna, smradlavá bomba a Němci na kolenou. Nejrychlejší parní mašina světa

V roce 1938 padl rychlostní rekord, kterého dosáhla britská parní lokomotiva řady A4 s číslem 4468 pojmenovaná Mallard. Zpráva o pokoření dosavadního německého rekordu se rozletěla do celého světa, i když od samého začátku byl nový rekord zpochybňován.

Tentokrát jsme zabrousili do Británie a podívali se rekordní lokomotivu. Trochu konkrétně teď. Dne 4. července 1938 dosáhla při zkušební jízdě lokomotiva 4468 Mallard, v češtině Kachna divoká, podle údajů naměřených rychloměrem v dynamometrickém voze po dobu zhruba 5 sekund okamžité rychlosti 202,58 km/h. Rekord byl dosažen trati z Londýna do Yorku na klesání 5 ‰ nedaleko Peterboroughu mezi traťovými body Little Bytham a Essendine. Je dosud nepřekonaný a platný, ačkoliv bývá občas z důvodu klesání na trati zpochybňován.

Britská lokomotiva tak pokořila dosavadní rychlostní rekord parní lokomotivy Německých říšských drah s označením 05 002, která v roce 1936 dosáhla rychlosti 200 km/h. Vzhledem k aktuální politické situaci bylo dosažení rekordu britskou lokomotivou chytrým marketingovým tahem, kterým Britové oslovili širokou veřejnost. V letech předchozích i následujících dosáhly čas od času vyšší rychlosti vlaky v USA v běžném provozu při krácení zpoždění. Bylo to ale proti předpisům a bez přítomnosti úředního komisaře, takže rekordy nejsou oficiálně uznané.

V kritickém roce 1938 celá Evropa tušila, že se schyluje k tragickému konfliktu a na nebi budou svádět bitvy Hurricany, Spitfiry a Messerschmitty. Ovšem Britové chtěli už teď Adolfu Hitlerovi ukázat, že Anglie se na střetnutí technologicky připravuje. Pokořit německý drážní rychlostní rekord bylo velkou výzvou.

Mallard: Zrození rekordmana

V březnu roku 1938 opustila brány továrny v Doncasteru lokomotiva, která se brzy dostala do záře reflektorů. Elegantní modrý stroj společnosti London and North Eastern Railway řady A4 s číslem 4468 a hrdým jménem Mallard splňoval veškeré požadavky rychlostního rekordmana. Kromě velkých kol v uspořádání 4-6-2 „Pacific“ a aerodynamického pláště, který zajišťoval co nejmenší odpor vzduchu, byla lokomotiva jako jedna z mála své řady vybavena také dvojitým komínem a dvojitou dyšnou Kylchap. Vlastnosti předurčující ji k tomu, aby Němce dostala na kolena a překonala stávající parní rekord s hodnotou 200,4 km/h, kterého v roce 1936 dosáhl stroj 05.002 Deutsche Reichsbahn.

Pro rekordní jízdu byl vybrán úsek Stoke Bank,  zhruba v polovině cesty mezi Londýnem a Yorkem. Úsek se mírně svažoval, což mělo posádce mírně ulehčit řízení. Právě tento fakt je ale jeden z důvodů, proč je dosažený rekord dodnes spekulativní. Německá konkurentka totiž svého rekordu dosáhla na rovné trati, ale s lehčí soupravou.

Těsně před závodem o světový rekord byla zjištěna zásadní závada

Třetího července 1938 se na stanoviště Mallarda vyšplhal topič Thomas Bray a vynikající, už emeritní strojvůdce Joseph Duddington. Za lokomotivu byl připojen měřicí vůz a šest dalších osobních vozů o celkové váze 240 tun. Mallard byl pečlivě naleštěn. Před odjezdem se ale objevil problém – posádka zjistila, že se pouzdro ojnice na prostřední nápravě přehřívá, což by mohlo pokus o překonání rekordu zmařit. Na pouzdro proto byla kvůli zvýšení mazání instalována „smradlavá bomba“ z anýzového oleje, který se v případě přehřátí měl odpařit. Mallard byl připraven. Jedenašedesátiletý strojvůdce zatočil čapkou na pozdrav a rozjel se porazit německý rekord.

Kachna Divoká: Němci rekord zpochybňovali

Podle Matouše Vinše, autora magazínu Železničář, vlak dojel k vrcholu rychlostí kolem 120 km/h a hned na začátku klesání začal plnou parou zrychlovat. Záhy dosáhl 160 km/h a posádka intenzivně kontrolovala stav ojnice. Místo začátku intenzivního brzdění, aby vlak bezpečně zpomalil před rychlostním omezením, se rychle blížilo, oči všech na palubě posouvaly ručičku rychloměru. Mezi stanicemi Little Bytham a Essendline to přišlo. Měřicí vůz na krátký okamžik zaznamenal rychlost 202,58 km/h a Mallard se v ten moment nesmazatelně zapsal do historie jako nejrychlejší parní lokomotiva světa.

Chvilku po dosažení rekordu se ale skutečně přehřálo pouzdro ojnice, a Mallard tak musel být po zastavení nahrazen jinou lokomotivou, která vlak dovezla na londýnské nádraží Kings Cross. Samotná rekordmanka se pak přesunula do dílen v Doncasteru, kde proběhla důkladná oprava.

202 km/h Engleska 1938. g.
Najbrža parna lokomotiva na svetu.
LNER Class A4 4468 Mallard pic.twitter.com/yn2iDlNJa2

— Vladimir Vitošević (@vladavitosevic) April 20, 2024

 

Radost z úspěchu ale nebyla dokonalá. Německá propaganda rekord zpochybňovala, na povrch vyplynuly i chyby v přípravě akce. Strojvedoucí Duddington po jízdě prohlásil, že nebýt rychlostního omezení na výhybkách ve stanici Essendline, kvůli kterému vlak musel začít brzdit, a pomalé jízdy 25 km/h v místech, kde se vlak rozjížděl před dosažením vrcholu stoupání, dosáhl by bez problémů původně odhadované rychlosti 130 mil za hodinu, tedy 208 km/h. To by pravděpodobně pochybovače umlčelo.

Další závody o překonání rekordu překazila válka

Konstruktér lokomotivy Sir Nigel Gresley proto plánoval v září roku 1939 „reparát“. Chtěl provést druhý pokus o dosažení rychlosti 130 mil za hodinu. Vypuknutí 2. světové války ale přineslo zcela jiné starosti. Mallard však jezdil až do roku 1963. Za 25 let ve službě stihl najezdit téměř dva a půl milionu kilometrů a celou dobu patřil k absolutní elitě britských železnic. Od roku 1953 například dopravoval mezi Londýnem a Edinburghem přímý expres Elizabethan a cestu dlouhou 640 kilometrů zvládal bez jediného zastavení!

Drážní badatelé nevylučují, že Mallardův rekord překonala nějaká z amerických parních lokomotiv, oficiální rekord však nebyl ustanoven. Jedním z těchto možných pokořitelů je Milwaukee Road třídy F7, která vozila nejrychlejší parní vlak a pravidelně jezdila rychlostí vyšší než 160 km/h. Je proto dost pravděpodobné, že se světovému parnímu rekordu přinejmenším přiblížila. Korunovaným parním králem však už navždy zůstane Divoká kachna Mallard.

Závěrem jen taková připomínka. Když mluvíme o přezdívkách. Známe i další originální, s kterými se můžeme v železničním prostředí potkat. Máme zde také například  Karkulku, Prasátko, Hruvínka, Banány, Bardotku, Ušatou ale také Hašišbednu. 

Zdroje: Železničář; National Ralway Museum, Preserved British Steam Locomotive