_2.jpg)
foto: Wikimedia Commons/železniční trať Ďáblův nos v Ekvádoru
Stavěli ji v nepředstavitelných podmínkách a za její vznik zaplatily tisíce lidí životem. Ďáblův nos je technický unikát 20. století, kde koleje vedou po téměř svislé skalní stěně vysoko nad propastí. Dělníci zde při budování nejnebezpečnější železnice světa čelili nejen drsnému horskému klimatu a výbuchům dynamitu, ale i útokům jedovatých hadů
Jízda vlakem v úseku „Ďáblův nos“ v Ekvádoru patří k nejúchvatnějším železničním zážitkům na světě. Za jeho krásou se ale skrývá drsná historie plná lidských obětí. Cestování vlakem vysoko v horách je zárukou nezapomenutelných zážitků – nasáváte svěží vzduch a kocháte se božskými výhledy všude kolem vás. Jedním z takových míst je i Ďáblův nos (španělsky Nariz del Diablo), jenž je součástí 450 km dlouhé Transandské železnice (Eloy Alfaro Train).
Ďáblův nos: Nejnebezpečnější železnice světa
Ďáblův nos se nachází na slavném železničním úseku Alausí – Bucay dlouhém 35 km. Nejznámější část trati vede po téměř svislé skalní stěně zvané Hnízdo kondora (Cóndor Puñuna), která vyžadovala vybudování dvou úvratí, aby ji vlaky vůbec zvládly překonat. Jen na úseku dlouhém pouhých 1,47 kilometru zde vlak překonává 150 metrů převýšení.
Psali jsme
Železnice se stala klíčem ekonomického rozvoje Ekvádoru. Dnes je však situace jiná. V zemi, kde po dlouhá léta vznikaly ikonické tratě včetně…
Po nástupu do vlaku se dnes cestující dozví, že Ďáblův nos je často označován za „nejnebezpečnější železnici světa“. Toto označení nevzniklo náhodou – stavba probíhala na přelomu 19. a 20. století v extrémních podmínkách na úzkých skalních římsách vysoko nad propastí, v drsném horském klimatu a bez moderní techniky. Kromě sesuvů půdy, nemocí a úrazů komplikovali práci také jedovatí hadi. Na stavbě se podílelo zhruba 4 000 dělníků, a podle dobových odhadů jich stovky až tisíce zaplatily za vznik této trati životem.
Při budování úseku bylo navíc použito takové množství dynamitu, že jeden z obřích balvanů uvízl mezi dvěma stěnami kaňonu a vytvořil přírodní skalní most. Právě ten dodnes patří k nejzajímavějším kuriozitám celé trati a připomíná extrémní podmínky, v nichž byla železnice budována.
Železnicí od andských výšin až k tropickému údolí
Celý úsek začíná ve výšce 2 428 m n. m. ve stanici Alausí, prochází 8 městy a stanicemi, 16 mosty a 4 tunely, a končí v tropickém údolí Bucay (700–1 200 m n. m.). Jízda vlakem trvá přibližně 2,5 hodiny, z toho hodinu a čtvrt tvoří jízda po samotném Ďáblově nose.
Vlaky jsou dnes již komfortní, s otevíratelnými okny, což je ideální pro fotografy. A že je co fotit! Cestovatelé popisují Alausí jako kouzelné horské město plné jasně barevných domů, přátelských obyvatel a majestátních náboženských monumentů, které dominují městskému panoramatu.
Úsek Transandské železnice Alausí – Ďáblův nos – Bucay je dodnes považovaný za technický zázrak 20. století. Projekt pomohl propojit dosud izolované oblasti, což prospělo obchodu i kulturní výměně. Ekvádorskou železnici však potkal smutný osud.
Ekvádorská železnice málem zmizela z mapy
Mezi lety 1950 a 1980 se v Ekvádoru začala prosazovat silniční a letecká doprava, zatímco investice do železnice byly značně omezeny. Nedostatečná údržba, doplněná o ničivé účinky El Niña v letech 1997–1998, vedla k tomu, že koncem 20. století byla většina železniční sítě nepoužitelná.
Od roku 2007, kdy prezident Rafael Correa označil železnici za národní kulturní dědictví a spustil plán obnovy, se podařilo zprovoznit jen několik tratí pro turistické účely. Vše ale zkomplikovala ekonomická krize způsobená koronavirovou pandemií. Kvůli tomu byla v roce 2020 zahájena likvidace národní společnosti Ferrocarril Transandino del Ecuador a došlo k pozastavení veškeré železniční dopravy v zemi.
Během několika posledních let se však přeci jen podařilo obnovit provoz alespoň na několika turistických tratích – mezi nimi i na slavném Ďáblově nose. Cestující si tak mohou vychutnávat fantastické výhledy na Andy a zároveň tiše vzpomínat na odvahu dělníků, kteří za vybudování tohoto železničního veledíla zaplatili nejvyšší cenu.
Zdroje: UNESCO, FindingTheUniverse, WeBlogTheWorld, Andy's World Journeys