Chorály i drkotání zubů: „11 hodin v mrazu byl masakr,“ vzpomínají fanoušci Sigmy

Výjezd fanoušků Sigmy do Mohuče nezačal úplně podle plánu. Změna odjezdu, chybějící catering i minimum zásuvek cestu pořádně zkomplikovaly. Přesto vznikl zážitek, na který budou mnozí ještě dlouho vzpomínat.

Není nic neobvyklého, když se sportovní fanoušci vydají za svým oblíbeným klubem, který hraje v zahraničí, veřejnou dopravou, a pro takové příležitosti se často vypravují speciální vlaky. Stejně tomu bylo i v případě výjezdu fanoušků olomoucké Sigmy do německé Mohuče, který ale provázely komplikace už před samotným odjezdem. Záležitost minulého týdne jsme trochu zrekapitulovali. 

Krátce před plánovaným startem totiž došlo ke změně a čas odjezdu byl posunut na 22:33, což mohlo někomu narušit plány. Klub ale zveřejnil informaci s dostatečným předstihem. Původně mělo být ve vlaku k dispozici také bistro vůz, z důvodu chybějících vagonů se zásuvkami byl ale výjezd bez cateringu.

Modrobílý expres Sigmy bez elektřiny

Modrobílý expres byl sestaven ze čtrnácti vagonů, pouze jeden byl ale vybaven zásuvkami. Milovníky fotbalu čekala zhruba třináctihodinová cesta, na které by se elektřina určitě hodila. Na situaci se zásuvkami jsme se zeptali fanouška olomoucké Sigmy Petra: „S chybějícími zásuvkami jsem počítal už předem. Kamarád, který s nápadem výjezdu přišel, pracuje na dráze a tušil, že Modrobílý expres bude složen ze starých vagonů. Právě tyto vagony jsou často využívány pro speciální vlakové soupravy. Byl jsem tedy vybaven powerbankou a měl jsem i jednu navíc pro případ, že by ji potřeboval i někdo další.“

Místo cateringu jídlo z domova

Ačkoliv by se chybějící catering mohl jevit jako velký problém na tak dlouhé cestě, fanoušci Sigmy si s tím hlavu nedělali a poradili si. „Byla sice škoda, že catering chyběl, nedělal jsem si s tím ale hlavu. Podobné cesty jsem již v minulosti absolvoval, například Mora expresem, takže jsem byl vybavený. Zavazadla se nechávala ve vlaku, takže mohla být plná jídla a nemuseli jste se s nimi tahat. Mnoho fanoušků jsem navíc viděl nastupovat s balíky piv či celými basami. Lidé si poradili a zařídili se podle svých možností. Navíc jsme měli zastávku v Plzni, kde bylo možné jídlo a pití doplnit,“ popsal situaci Petr.

Modrobílý expres jako nezapomenutelný zážitek

Mimořádné vlakové spoje nejsou na denním pořádku, a ne všem se podaří takový zážitek prožít. Cesta do Mohuče je navíc opravdu dlouhá. Jaká tedy byla cesta vlakem, jehož paluba patřila fotbalovým fanouškům? „Cesta byla bezproblémová, ale dlouhá. Člověk se tam ale dal do řeči s dalšími lidmi a najednou přestal vnímat, kolik stanic jste už projeli. Jakožto mimořádný spoj jsme museli někde delší dobu stát, abychom dali přednost pravidelným linkám – například v Norimberku jsme stáli hodinu. Co se starších vagonů týče, nevadily mi. Jediným mínusem byla absence tekoucí vody na záchodech. Když jste si chtěli umýt ruce, museli jste přejít několik vagonů,“ okomentoval Petr.

Sigmácké chorály v Praze na hlavním nádraží

Není divu, že po celou dobu jízdy panovala ve vlaku dobrá nálada a cesta se neobešla bez skandování olomouckých chorálů. Zhruba v jednu hodinu ráno si sigmácké chorály mohli poslechnout také lidé na hlavním nádraží v Praze, kde nastupovali další fanoušci. „Několik cestujících se rozhodlo vystoupit a protáhnout se a najednou se opět začaly skandovat chorály, které jsme zpívali už ve vlaku. Musím říct, že vzhledem ke konstrukci budovy nádraží se zvuk krásně rozléhal a byl to pro mě kouzelný okamžik,“ popsal Petr atmosféru.

I když vypravení Modrobílého expresu pro fanoušky olomoucké Sigmy sklidilo uznání, samotná cesta do Mohuče se pro mnohé stala spíše testem odolnosti. Zatímco zkušení cestovatelé brali absenci zásuvek, tekoucí vody či cateringu s nadhledem a vybavili se vlastními powerbankami i zásobami jídla, jinde to tak veselé nebylo. Podle jednoho cestujícího tam totiž celou cestu přes německé území nefungovalo topení, takže fanoušci museli mrazivých jedenáct hodin z Mohuče až do Plzně doslova protrpět. "Topení nešlo ve vagonu pro rodiny přes celé německé území tam i zpět a nešlo opravit. Takže nazpět jsme zmrzali z Mohuce až do Plzně. 11 hodin v zimě, takže masakr," vzpomíná cestující. 

Přestože souprava složená ze starších vozů čelila technickým nedostatkům i vynuceným zastávkám, kouzlo okamžiku, kdy se pražským hlavním nádražím v noci rozléhaly sborové chorály, nakonec u většiny převážilo. Ukázalo se, že pro silný zážitek stačí dobrá parta a věrnost klubu, i když je to občas vykoupené pořádnou zimou a „polními“ podmínkami.

Z vyprávění tak můžeme usoudit, že Modrobílý expres měl nakonec úspěch. Není potřeba mít moderní vagony, zásuvky a prvotřídní catering. Při takové akci stačí jednoduše pár přátel a dobrá nálada, ke které může pomoct třeba i pár piv. Člověk si jednoduše vystačí s málem, když jede fandit svému klubu. Právě atmosféra dělá z podobných výjezdů zážitek, na který se nezapomíná.

Zdroje: sigmafotbal.cz