foto: Redakce RAILTARGET/Cestopis: Je v Norsku lepší vlakové bistro, nebo klasický „jídelák”?
Exkluzivní letní železniční cestopis RAILTARGET pokračuje druhým dílem. Po krátké anabázi za polárním kruhem jsme se záhy ocitli v Trondheimu, kde jsme strávili opět jeden den. Ze třetího největšího města Norska jsme se vydali dalším dálkovým vlakem do Lillehammeru. Při této cestě jsme mohli vůbec poprvé za cestu po Norsku využít jídelní vůz, tedy vlastně spíše, a to je důležité, bistro.
Vzhledem k tomu, že jsme do Trondheimu dorazili poměrně pozdě, jsme se rozhodli prozkoumat alespoň místní nádraží. To je tvořeno dvěma budovami: starou, jež dnes funguje pro komerční účely, a novou, která funguje jako klasická nádražní budova. V ní naleznete i obchod s lokálním jídlem, skříňky na úschovu zavazadel, toalety, kde se platí výhradně kartou, či klasické potraviny. Jízdenky je možné koupit jak v automatech, tak u pokladny. Všechny potřebné nápisy jsou v norštině i angličtině.
Město Trondheim je historické a díky tomu, že bylo nějakou dobu hlavním městem Norska, určitě stojí za návštěvu. Město je velmi přívětivé vůči chodcům, jimž zelená na semaforech naskakuje téměř okamžitě, vyjma případů, kdy se k nim blíží vozidlo veřejné dopravy.
Po prohlídce Trondheimu jsme se vydali do Lillehammeru. K přesunu nám velmi dobře posloužil vlak společnosti SJ Nord, s pravidelným odjezdem v 15.23 h z Trondheimu. Jednotku, která nás přepravila, vyrobila společnost ADtranz, která se postupně dostala do područí francouzského Alstomu, jenž ji vlastní dodnes. Konstrukčně je tato elektrická jednotka vyrobena na rychlost až 210 km/h. Uvnitř se jedná samozřejmě o velkoprostorové řešení s rozložením sedaček 2+2 v první třídě nazývané premium i druhé třídě. Snad jediným patrným rozdílem (krom většího prostoru na nohy) mezi první a druhou třídou je, že v oddílu premium je k dispozici automat na horké nápoje a balená voda zdarma, zatímco ve druhé třídě se musí za využití kávovaru zaplatit. Prakticky samozřejmostí je funkční zásuvka a Wi-Fi připojení.
Největší atrakcí na celé cestě pro nás byl ovšem zcela jednoznačně jídelní vůz, tedy vlastně bistro, které nabízí možnost si pro jídlo dojít a donést si ho na místo. Rozdíl je poměrně prostý, ale zároveň důležitý. Kvůli norským zákonům se totiž, pokud je součástí vlaku jídelní vůz, nesmí brát alkoholické nápoje na trvalé místo a je možné je konzumovat pouze v něm, a proto je obvykle neobyčejně plný, zatímco v bistru si můžete své pivo v klidu vychutnat na svém stálém místě. My jsme měli v tomto případě štěstí, protože se jednalo „pouze” o bistro s neuvěřitelně milou obsluhou a neméně dobrým jídlem. Velmi efektivní se ukázaly být i protiskluzové podložky, které jsme dostali pod talíře. Na vlak byla nabídka neobyčejně pestrá (pro bližší informace doporučuji web //sj.meny.togservice.no). I díky skvělým výhledům nám cesta utekla neobyčejně rychle a přesně podle jízdního řádu jsme v 19.58 h vystoupili v Lillehammeru. Vlak měl pokračovat ještě dále do Osla, kam měl podle jízdního řádu dorazit ve 22.32 h, ale kus před Oslem čekal cestující přestup na autobusy z důvodu údržby trati.
Cestovatelský tip: Ve vlaku si můžete menu zobrazit pomocí QR kódu, který je k dispozici u všech míst.
Zdroj informací: Redakce