EU version

„Byla jsem v šoku: Lidé skákali na jedoucí vlak a viseli z oken!“ To je Bombaj

„Byla jsem v šoku: Lidé skákali na jedoucí vlak a viseli z oken!“ To je Bombaj
foto: Flickr.com / public domain /Příměstský vlak v Bombaji
13 / 09 / 2025

Bombajské vlaky převážejí denně miliony lidí, za stejnou dobu si ale vyžádají průměrně sedm lidských životů. Běžná cesta vlakem se promění v extrémní dobrodružství. Nebezpečí je na každém kroku.

 

 

Bombajský systém příměstských vlaků je jeden z největších svého druhu na světě. Denně se v indické Bombaji přepraví přes sedm milionů cestujících. Ano slyšíte správně, je to jako větší polovina celé České republiky. Přestože je železnice páteří bombajské dopravy, představuje zároveň jednu z nejnebezpečnějších dopravních sítí. Podle IndiaToday přišlo za posledních 20 let v Bombaji o život více než 51 tisíc lidí. V průměru jde o sedm mrtvých denně. Smrt na bombajských železnicích tak není náhlým jevem, ale každodenní a dlouhodobou realitou. Každé ráno, když lidé nastupují do vlaků, někdo z nich už se večer domů nevrátí, opravdu strašná představa. 

Smrt hrozí při jízdě i přecházení kolejí

Jedním z hlavních faktorů je extrémní přeplněnost vlaků. Soupravy vyjíždějí s otevřenými dveřmi, aby se do nich vtěsnalo co nejvíce lidí. Cestující stojí na schůdcích, visí z oken, někteří leží i na střeše a následně často vypadávají z jedoucích vozů. Obraz, který by v Evropě působil jako scéna z akčního filmu, je v Bombaji každodenní realitou. Uživatelka sociální sítě X indian_girl potvrzuje, že se lidé v Bombaji nechovají zrovna bezpečně: „Byla jsem v šoku, když jsem poprvé přijela do Bombaje. Lidé skákali na jedoucí vlak, ani nepočkali, až vlak zastaví.“ Ŕekněme si upřímně – vypadá to jako hra o život, jenže tady nejde o žádnou atrakci.

Nejčastější příčinou je však přecházení kolejí mimo vyznačená místa, protože legálních přechodů je v Bombaji málo a bývají vzdálené. Podle videí ze sociálních sítí můžeme jednoduše vyčíst, že ke tragédiím dochází také na stanicích, kde se dav tlačí k nástupištím k přijíždějícím vlakům a cestující končí pod koly, popřípadě dav propadne panice a někteří lidé jsou ušlapáni. „Smrti čelíme každým dnem, kdy cestujeme,“ prozradila reportérovi ze CNN mladá žena po tragické události, kdy z důvodu davové paniky bylo davem ušlapáno 29 lidí včetně jedenáctiletého Rohita Paraba. Úmrtí na bombajských železnicích jsou tak důsledkem kombinace nedostatečné infrastruktury a každodenní nutnosti obrovského počtu cestujících dopravit se do práce.

Pomoc bombajských záchranářů přichází pozdě

Systém nouzové zdravotní péče navíc selhává. Záchranáři přijíždějí pozdě, první pomoc je minimální a mnoho lidí umírá na místě. Bombajská policie, záchranné složky i železnice přiznávají, že nejsou dostatečně koordinované. Vina se pak přehazuje mezi institucemi, zatímco další rodiny přicházejí o své blízké. Vina se pak přehazuje mezi institucemi jako horký brambor. Problém je natolik rozsáhlý, že ho už opakovaně řešil bombajský vrchní soud, který doporučil například zavedení automatických dveří nebo lepší zábrany u kolejí.

 

Bombajská policie často marně pátrá po totožnosti mrtvých

Další významnou kapitolou jsou neidentifikovaná těla. Za posledních patnáct let bylo na kolejích v Bombaji nalezeno více než 14 tisíc mrtvých, kteří nebyli nikdy identifikováni. Tedy  počet obětí jako přibližně město Tachov. To představuje zhruba třetinu všech obětí. Podle Indian Express jde často o dělníky a migranty z jiných částí Indie, jejichž rodiny ani nevědí, že cestovali do metropole. Zároveň jsou mrtvá těla po srážce s vlakem často v takovém stavu, který bez dokladů, které u sebe oběti většinou nemají, neumožňuje identifikaci. Místní policejní mluvčí pro web Times of India prozradil, že se občas podaří identitu mrtvých vypátrat podle tetování či znaků na oblečení, většinou však neuspějí.

Rodiny pak roky žijí v nejistotě. Mnozí netuší, zda jejich příbuzní zemřeli, nebo se jen ztratili. Tisíce lidí se pak nikdy nedozvědí, kde jejich blízcí a příbuzní skončili, protože systém identifikace je nedostatečný. Často chybí databáze otisků prstů, DNA testy se používají jen zřídka a informace o nehodách nejsou veřejně přístupné.

Snahy bombajské policie o systémové řešení selhávají

Vládní policie pro železnici provozovala aplikaci Shodh, kam se vkládaly fotky mrtvých s kusými informacemi, které o nich policie měla, aby se rodiny měly šanci o mrtvých blízkých dozvědět. Projekt byl ale zastaven, stejně tak i systematické vyvěšování fotografií mrtvých na železničních stanicích. Na tento způsob snahy o identifikaci obětí si cestující stěžovali jako na příliš drastický, a tak byl i tento projekt ukončen. Smrti na bombajských železnicích se tak proměňují v trvalou bolest pro ty, kteří by chtěli zoufale znát pravdu o svých mrtvých příbuzných.

Řeší vláda úmrtí na bombajských železnicích?

Téma se pravidelně vrací do veřejné debaty v Indii, Bombaj v této smutné statistice není osamocená. Každý rok zemře v Indii přes dvacet tisíc lidí v souvislosti s železniční dopravou. Soudy i média tlačí na železnici, aby investovala do bezpečnějších souprav a infrastruktury. Diskutuje se o lepším osvětlení, kamerových systémech, vybudování bezpečných přechodů i o vybudování nových železnic a nákup lokomotiv a souprav. Na papíře to vypadá hezky – realita je, že na cestě do práce se lidé dál denně loučí se životem.

Stejně tak by policie a záchranné složky potřebovaly zainvestovat do lepšího vybavení i pracovní síly, aby se pomoc ke zraněným dostávala rychleji a aby identifikace mrtvých probíhala přesněji a spolehlivěji. Vláda státu Maháráštra, jehož je Bombaj součástí, tvrdí, že finanční možnosti jsou omezené, a investice tak často směřují jinam. Za to je často kritizována: „Nedávno byla postavena vysokorychlostní trať. Kdyby se tyto prostředky místo toho použily na příměstské vlaky a rozšíření tratí, možná bychom dnes nebyli v takové situaci,“ napsal uživatel sociální sítě X Sudhir Desmukh pod příspěvek premiéra státu Maháráštra, který komentoval jednu z mnoha smrtelných tragédií na bombajských železnicích.

Tagy