Brutální koncert v SSSR: Do největší sabotáže historie zapojili i děti, Hitlerovi vojáci na frontě hladověli

Uprostřed války, která pohltila celou Evropu, se v lesích okupovaného Sovětského svazu zrodí nenápadná, ale neuvěřitelně účinná forma odporu. Útoky sovětských partyzánů na železnici přispějí nevídanou měrou ke zdrcující porážce Wehrmachtu nejen u Smolensku.

Německé úspěchy

Je červen roku 1941 a my se nacházíme v Evropě, kterou již téměř 2 roky zužuje konflikt, jenž v historii nemá obdoby. Jen málokterá evropská země dokáže odolat náporu německé válečné mašinérie, které navíc, jak to již v takových případech bývá, s jídlem roste chuť. Co na tom, že její potravou je půda a obyvatelstvo obsazovaných zemí. Náporu Wehrmachtu podlehla v roce 1940 i Francie, a tak nezbývá než konstatovat, že z meziválečného evropského uspořádání, jež bylo ustanoveno po konci 1. světové války, nezůstal kámen na kameni. Na první vážnější odpor narazila německá armáda až při přípravě operace, jejímž cílem je vylodění německých jednotek ve Velké Británii a její následné obsazení.

Ta, díky nevídané houževnatosti obyvatelstva, armády i zahraničních vojáků, kteří se do Británie stáhli po obsazení jejich země Německem, zvládá odolávat německé vzdušné přesile, která je ještě umocněna tím, že pro Německo vyrábí a pracuje téměř celá kontinentální Evropa a ovládnutí nebe nad Spojeným královstvím a Lamanšským průlivem je pro Německo v nedohlednu. Vylodění ve Velké Británii není možné. Německo se tak dostane do situace, kterou v průběhu svého dvouletého vojenského snažení ještě nezažilo a musí se rozhodnout, co dál. Buď pokračovat ve snaze vyčerpat Velkou Británii nejen materiálně, ale i psychicky, nebo přesunout svou pozornost jinam. Jelikož trpělivost nepatří mezi vlastnosti, kterými německý vůdce Adolf Hitler disponuje, nepřekvapivě zvítězí druhá možnost.

Útok, který Stalin nečekal

22. června 1941 zahajuje Německo operaci Barbarossa, největší pozemní vojenskou invazi v dějinách. Kromě územního má tento útok i ideologický rozměr. Nacismus vidí sovětský komunismus jako úhlavního nepřítele a jeho naprosté zničení je tak pro Němce stěžejní. Nečekaný útok zastihne Sověty dokonale nepřipravené, neboť mají v příhraničních oblastech s Německem akutní nedostatek vojáků. Ti jsou navíc většinově jen velmi chabě vyzbrojeni, vždyť doposud byli s Němci blízkými spojenci. Je to necelé 2 roky od podepsání smlouvy, ve které se tyto země nejen zavázaly ke vzájemnému neútočení, ale dohodly se na společném útoku na Polsko a rozdělily si své sféry vlivu v kontinentální Evropě.

Sám Stalin má v pakt s Hitlerem takovou důvěru, že v prvních hodinách po zahájení německé invaze odmítá této nově nastalé situaci uvěřit, a dokonce zakazuje sovětské armádě provádět akce proti německé armádě. Němci tak v prvních týdnech a měsících postupují nebývalým tempem. To mezi Sověty vyvolává dojem zdánlivé neporazitelnosti Wehrmachtu. Velký význam bude mít bitva u Smolenska, která skončí německým vítězstvím a otevře Wehrmachtu cestu na Moskvu. Toho se Hitler nejprve rozhodne využít, když však bude německá armáda téměř před branami Moskvy, změní vůdce názor a zaměří svou pozornost na ropná pole v jižní části země. Tato strategická chyba bude později považována za jednu z těch nejhrubších.

Rychlý postup však s sebou nese i celou řadu úskalí. Mezi ta největší bezesporu patří ohromné natažení zásobovacích linií, které se stávají náchylné nejen vůči útokům dělostřelectva, ale i partyzánů. Sovětský odboj bude patřit mezi ty nejrozsáhlejší. Do jeho akcí se zapojí až milion lidí včetně celé řady partyzánů. Sílu tomuto hnutí bude dodávat především jeho organizovanost. Partyzánské činnosti jsou zaštiťovány Ústředním štábem partyzánského hnutí (TsŠPD), v jehož čele stojí Panteleimon Ponomarenko. Díky koordinaci jsou partyzánské oddíly schopny poměrně přesných a rozsáhlých operací. Mezi jejich hlavní úkoly patří sabotáže na komunikačních sítích, likvidace menších německých oddílů či ničení železnice a dalších zásobovacích tras.

Začátek německého konce

Právě koordinované útoky na železniční síť budou patřit mezi ty největší bolehlavy, které budou sužovat velení německé armády. Partyzánské akce bezesporu významnou měrou přispějí ke zpomalení zprvu zdánlivě neodvratitelného německého postupu. Na začátku roku 1943 se navíc dynamika konfliktu změní úplně. Němci utrpí fatální porážku v bitvě u Stalingradu, která bez nadsázky změní koloběh dějin. Momentum, jež doposud drželi Němci, z ničeho nic přejde na sovětskou stranu a z doposud neporazitelného Wehrmachtu se stane ustupující armáda, která bude vyklízet dříve nabyté pozice. Právě v této chvíli nabývá činnost partyzánů na významu jako nikdy dřív.

V srpnu roku 1943 propuká naplno železniční válka. Jedná se o sérii koordinovaných partyzánských útoků na německou železniční infrastrukturu. Výsledky jsou pro Německo zdrcující. Zničeny jsou tratě v oblastech kolem Leningradu, Stalingradu, Smolenska či části Běloruska. Jelikož Wehrmacht využívá k logistickým operacím na delší vzdálenosti téměř výhradně železnici, je německé zásobování frontové linie na nějaký čas zcela ochromeno. Němečtí vojáci tak na frontě budou čelit nedostatku pohonných hmot, munice, proviantu i posil. Zkomplikován bude i transport raněných z fronty. Ačkoli se Wehrmachtu podaří s následky poměrně rychle vypořádat, útok poskytne sovětským partyzánům nedocenitelné zkušenosti, které budou moci hned několikrát zužitkovat.

Útok, který nemá obdoby

Díky nedávným úspěchům zahájí na konci léta roku 1943 sovětské jednotky postup na Smolensk. Němci však drží v oblasti tohoto města poměrně silné a dobře zásobované pozice. Je tedy nezbytné před vlastním pozemním útokem tento pro Němce příznivý stav narušit. Ve zrychleném procesu je zahájena příprava operace, která by zmíněný kýžený efekt přinesla. Vlastní příprava operace cílící na německé pozice v západním Rusku a Bělorusku je však komplikována nepříznivým počasím. Její zahájení je tak několikrát posunuto až na konec září roku 1943. Do provedení vlastní sabotážní operace, která dostane název Koncert, se zapojí 210 000 lidí včetně nejen mnoha partyzánů, ale i žen a dětí.

Kvůli nedostatku informací zahájí některé méně trpělivé partyzánské oddíly nekoordinovanou první vlnu úderů na německou železniční síť v Bělorusku, západním Rusku a dalších oblastech již 19. září 1939. Její dopad bude limitovaný, ale určitě ne zanedbatelný. Jedná se však o pouhou předzvěst toho, co teprve přijde. Po týdenním relativním klidu proběhne 25. a 26. září obrovský koordinovaný útok na německé zásobovací linie. Útoky budou probíhat v pásmu širokém 900 km a hlubokém 400 km. Cílem budou kromě kolejí i mosty, telegrafní linky či železniční stanice. K ničivým útokům partyzáni využijí nejrůznější nálože včetně tlakových min, umístěných pod pražci. Řada z nich bude vyrobena v improvizovaných podmínkách v dílnách v okolních lesích. Provedena bude i celá řada přepadových útoků na malé německé posádky.

Odkaz operace žije dodnes

Dopady operace na německou infrastrukturu jsou zcela devastující. Poničen je nespočet železničních tratí a komunikačních linií. Zničeny jsou navíc tisíce vagónů, stovky lokomotiv a desítky mostů. Takové škody jsou pro Německo ve velmi omezeném čase zkrátka nenahraditelné. Německé železniční dopravní kapacity směrem na frontu jsou sníženy o 35 až 40 %. V obavě z dalších útoků je navíc německé velení nuceno přesunout značné množství sil z frontové linie hlouběji do vnitrozemí k ochraně tratí. Ve snaze vypořádat se s utrpěnými škodami se velení rozhodne rozmontovat a převézt kolejnice z Německa, Polska i Protektorátu Čechy a Morava. Ani to však nebude stačit, jelikož opravené úseky budou čelit opakovaným útokům partyzánů. Jejich dopady se s přesunutím německých sborů k ochraně kolejí sníží, avšak zcela vymýtit se je nikdy nepodaří.

Tato bezesporu úspěšná partyzánská akce významně urychlí sovětský postup a zmírní německý odpor. Operace přímo přispěje k úspěchu Sovětů při bojích na Dněpru i k osvobození Smolensku. Značně omezena bude německá schopnost zásobovat své jednotky a přesouvat na frontu potřebné posily. Přemístění značných vojenských sil k ochraně železnic navíc vcelku logicky sníží počty německých vojáků přímo bránících německé pozice proti sovětské ofenzivě. Neustávající partyzánské útoky připraví téměř dokonalou půdu pro osvobození Běloruska, ke kterému Rudá armáda přikročí v roce 1944.

Operace Koncert dodnes zůstává největší koordinovanou železniční sabotážní akcí v celé historii. Tato pozoruhodná akce jasně ukázala, jak významný vliv na vojenské operace mohou přinést dobře koordinované partyzánské útoky na zásobovací linie nepřítele. Operace Koncert značně usnadnila sovětským silám postup směrem na západ tím, že způsobila Němcům logistické problémy nedozírného rozsahu. Tato sabotážní akce se dodnes pokládá za příklad brilantně provedené operace, která vede k odříznutí nepřítele od přísunu posil či zásobování (pozn.: tzv. interdiction operation).  Není tedy divu, že se tato mimořádně úspěšná operace stala inspirací a do jisté míry i vzorem pro celou řadu budoucích operací podobného charakteru.