Agresivní silniční lobby „zařezává“ vlaky. Gigalinery by byly poslední ranou. Železniční nákladní doprava krvácí

Názory a komentáře. Na českých dálnicích se prohánějí soupravy přetížené o 13 tun, ale stát raději „bičuje“ železnici drahými poplatky a elektřinou. Dopravní trh je v troskách a agresivní silniční lobby si brousí zuby na obří gigalinery, které by pro koleje znamenaly konečnou. Situace je kritická a už nejde mlčet.

Názory a komentáře. Situace na železnici se dostala do momentu, kdy už nejde mlčet a je nutné jednat. Železnice v celé se potýká s řadou problémů, které jsou vytvořeny uměle a díky rozdílným nastavením, přístupu států je situace více a více kritická, včetně Česka. V ČR jsme se dostali do situace, kdy klesá přeprava zboží, jelikož za stávajících podmínek nelze adekvátně konkurovat agresivní silniční dopravě na níž pravidla v podstatě neplatí. Policie ani INSID nemají takové kapacity, aby aspoň řešilo nejkritičtější věci jako je dodržování AETRu a maximální hmotnosti soupravy.

Silniční lobby a čtyři roky nezájmu státu

Bohužel v ČR je problém horší díky většímu silničnímu lobby a nezájmu ministerstva dopravy situaci řešit, přičemž na to měl 4 roky a mnoho možností, které využili a uplatnili sousedé v Německu, Rakousku, Maďarsku. Místo snížení poplatku za dopravní cestu a řešení ceny za trakční elektřinu se ničeho adekvátního dopravci nedočkali. Ministerstvo dopravy mělo možnost vytvořit stejné či podobné dotační tituly, jež jsou zavedeny u sousedů, aby aspoň částečně ulevily kritické situaci a dalo se nějakým způsobem o přepravy bojovat. Díky nastaveným podmínkám na dopravním trhu jednotlivých módů dopravy je totiž železnice silně znevýhodněná, a proto je těžší o přepravy bojovat. Přepravce přijde s cenou a vlakem pojede buď za nižší nebo stejnou cenu.

Pokuty za přeřížení jsou neadekvátní!

Mnoho přeprav kleslo díky omezování výroby v průmyslu, menší kupní síle a v neposlední řadě díky zelené politice EU, která zavedla ETS1, což zdražilo trakční elektřinu a v důsledku ublížilo všem, nejen na trhu s přepravami. U silniční dopravy je to naopak a české ministerstvo dopravy jim šlo dost na ruku i v případě pokut za přetížení souprav, ty jsou neadekvátní. Vyplatí se jim to riskovat a vozit s tím, že zaplatí pokutu, náklad přeloží do další soupravy a jiné soupravy se zkontrolovat nestihnou a projedou. V tomto případě se jedná zejména o přepravy dřeva a sypkých substrátů. Navíc to není tak dávno, co kvůli tomu smrtelná nehoda na dálnici a ukázalo se, že přeložení bylo o 13tun!

Pokud nechceme zůstat u slibů a nenechat železniční dopravu v ČR padnout, jsou úkoly jasně dané. Ty jsou, že se musí stanovit právní rámce na dopravním trhu jaké existují u našich sousedů včetně dotačních možností, které lze vypsat a získat na ně prostředky. Tím ulevit dopravcům, protože adekvátní zvýšení mýtného se nejspíš v dohledné době konat nebude. To by mělo pozitivní vliv nejen na celý provoz, ale i menší opotřebovávání silnic nižších tříd.

Audi vs lyže: Nerovný závod

Nelze stanovit podmínky tak, že někdo dostane audi, někdo trabant a někdo dokonce lyže a odstartovat závod. Nad tím by každý kroutil hlavou. Nad nastavením podmínek v dopravě to dochází málokomu a lobby železničních dopravců na kontinentu nemají takovou sílu, aby se podmínky otočily k lepšímu... Něco se zlepší, něco zhorší, ale čas se neptá, přepravy potřebujete, abyste platili zaměstnance a mohli se dále rozvíjet. Dopravní trh včetně ostatních států je v problémech, protože se jeden dopravní mód preferuje pomocí ulev a přehlížení a na ostatní platí bič. Pak se diví, proč je situace vážná. Situace je vážná z důvodu, o kterém zde píšeme. Nové ministerstvo dopravy čeká mnoho úkolů.   Je potřeba začít řešit nastavení podmínek, tak aby železniční doprava nebyla hned mimo cenové možnosti. Naopak, aby se dostala k více možnostem. Víme, že jsou. U sousedů jsou zavedeny několik let a fungují...

Není problém logistické řešení, ale cenové vstupy, které je nutné narovnat různými způsoby jako je přímá či nepřímá podpora. Je to na každém státu, jak se s tím popere a nastaví podmínky. Místo toho, aby se mohly řešit tyto problémy, tak se po několikáté muselo řešit agresivní silniční lobby ohledně většího povolení gigalinerů (delší silniční soupravy). Pokud by se v celé Evropě gigalinery povolily, tak by železniční doprava skončila do druhého dne od zavedení. Na silnicích by se nedalo jezdit a bylo by to pro všechny nebezpečné.

Gigalinery: Konečná pro českou železnici?

Právě po roce se silniční lobby znovu snaží prosadit další úlevy včetně delších souprav. Na erfarail.eu si lze přečíst prohlášení s důsledky, jaké to může vyvolat a o kterých zároveň píšu. Hlavní boj je momentálně proti gigalinerum a pak nezbývá čas se věnovat eliminaci problémů, které brání v rozvoji železniční dopravy. Železnice kapacity má, dokázali jsme to při drastickém nárůstu přeprav obilovin z východu, kvůli válce. Tyto přepravy pomohly, ale bohužel skončily. Je nutné hledat možnosti jinde a těch moc není.

Zároveň je potřeba zastavit agresivitu silné evropské silniční lobby a nadobro jim sny o 100% přepravě zboží ukončit včetně gigalinerů. Gigalinery nejsou špatný typ souprav. I v ČR je v noci lze potkat na dálnici D1 jako souprava mimořádné zásilky=MZ. Ale musí to mít pravidla jako jsou ve Skandinávii. Tam železnici neohrožují a naopak doplňují dopravní celek pro efektivnější celkovou logistiku.

Já se ptám, když silnice touží o gigalinerech, můžu já toužit po vlacích o délce 830 < 900m i když na to není infrastruktura s tím, že si tu infrastruktura nějak přebere a protáhne? Bohužel asi ne. Silniční lobby je potřeba se věnovat. Tento článek je kritický pohled těch, jež se železnici a logistice věnují a umí si to spojit dohromady. Zároveň si přejí, aby železniční lobby mělo větší sílu v prosazování svých zájmů.