Hitlerova loutka se dvěma kufry: Jak naivní zámečník na nádraží odpálil světovou válku

Nezaměstnaný zámečník Antoni Guzy uvěřil nacistickým slibům a stal se loutkou v rukou Hitlerových agentů. Se dvěma kufry trhaviny vtrhl na nádraží v Tarnówě a rozpoutal zkázu, která měla sloužit jako záminka k invazi.

Druhá světová válka klepe na dveře. V její předvečer dochází na tarnówském nádraží k incidentu, který otřese celým Polskem. Z vteřiny na vteřinu se jinak nikterak význačná staniční budova promění v peklo na zemi, z jehož spárů zdánlivě není úniku.

Polsko v předvečer 2. světové války

Druhá světová válka, nejničivější konflikt v lidských dějinách, z jehož následků se svět do jisté míry vzpamatovává ještě dodnes, se v Evropě naplno rozbíhá 1. září 1939, kdy vojska nacistického Německa překračují polské hranice. Náš příběh se odehraje o pár dní dříve ve městě Tarnów, které v předvečer války obývá asi 55 000 obyvatel, z toho asi 25 000 Židů. Tarnów je v na konci 30. let 20. století prosperujícím průmyslovým městem, jež se nachází něco přes 70 km od Krakova. Tarnów je navíc významným železničním uzlem, jelikož leží na stěžejní trati spojující polské metropole Lvov a Krakov.

Tarnówské nádraží je po rozsáhlé rekonstrukci, která byla dokončena v roce 1910, skutečnou chloubou města. V poslední době ovšem čelí ještě vyšší vytíženosti než obvykle. Není divu, vždyť jej houfně využívají polští branci, které země mobilizuje v důsledku stále se zhoršujících vztahů se sousedním Německem. Invaze je skutečně na obzoru. Nic na tom nemohou změnit ani prohlášení Francie a Velké Británie, vyjadřující Polsku podporu. Samotné Polsko je v roce 1939 stále poměrně mladou republikou, vždyť bylo znovusjednoceno před pouhými 21 lety. Mezi lety 1792 a 1795 bylo totiž rozděleno mezi Rakousko, Prusko a Rusko. Kýženou nezávislost a sjednocení mu přinesl až konec 1. světové války.

V posledních několika měsících zintenzivňuje Německo své špionážní akce v Polsku. Tyto akce zastřešuje německá rozvědka Abwehr. Ta se v Polsku snaží nabírat nové spolupracovníky z řad německé národnostní menšiny. Skrze společnost Gewerkschaft Deutscher Arbeiter láká mládence na lukrativní práci v Německu. Ve skutečnosti se však jedná o pouhou zástěrku pro zpravodajskou činnost. Této nabídky se rozhodne využít i Antoni Guzy, dvacetiletý vyučený zámečník, který je od roku 1938 bez práce, a tak je pro něho vidina relativně snadného příjmu velkým lákadlem. Guzy je navíc stoupencem německé politiky, k čemuž přispěla jak matčina patriotická výchova, tak otcova smrt během 1. světové války.

Ze zámečníka německým agentem

Abwehr chce vytvořit půdu pro blížící se invazi. Rozhoduje se udeřit na Tarnówské nádraží, které se doslova hemží mobilizovanými vojáky. Následují přípravy a hledání vhodného člověka, který by sabotáž provedl. Nakonec padne volba právě na 20letého Antoniho Guzyho. Ten je na případný atentát připravován již delší dobu, ovšem nyní nastává jeho chvíle. Je 28. srpna 1939. O půl dvanácté se Guzy setkává v rodném Bielsku s agentem Abwehru, který se představí jako Neumann a předá mladému Guzymu jasné instrukce. Oba muži společně nastoupí do vlaku směrem do Krakova, kde mají vyzvednout nálože. Po příjezdu do Krakova vyzvednou v úschovně zavazadel dva kufry, jež slouží jako obal pro výbušniny s časovačem.

Původní plán předpokládal, že Guzy sám nasedne do vlaku z Krakova do Tarnówa, tam vyloží bomby a zpátečním vlakem dojede zpět do Krakova, kde se opět setká s Neumannem. Plán se ovšem začne komplikovat ještě na krakovském nádraží. Vlak do Tarnówa má totiž zpoždění neslučitelné s požadovanou dobou útoku, a tak Guzymu nezbývá než si vzít taxík. Tím dorazí do Tarnówa kolem 11. hodiny večerní. Guzy uloží oba kufry se smrtícím nákladem do úschovny, dá si pivo a pomalu se začne přesouvat na nástupiště, ze kterého mu jede vlak zpět do Krakova. Na poslední chvíli si to však rozmyslí. Přemůže ho zvědavost a zůstane čekat na nástupišti, aby mohl být svědkem svého díla.

Horor na tarnówském nádraží

Na Tarnówském nádraží je navzdory pozdním večerním hodinám poměrně rušno. Není divu. V nádražní hospodě se schází lidé z celého města, a navíc právě odjíždí významný vojenský transport převážející mnoho vojáků. Brzy má navíc přijet vlak z Krakova, a tak se na nádraží vyskytují i lidé, kteří přišli naproti svým příbuzným. Vlak má ale zpoždění, a tak se čekání prodlužuje. Samotný Guzy nemá tušení, kdy bomba vybuchne, ale ví, že chce vidět výsledek. Je 23.18 h a na příjezdové tabuli svítí, že vlak z Krakova má 8 minut zpoždění. Někteří lidé se tedy vydávají směrem na nástupiště, aby přivítali ty, na něž čekali. V tom však přijde obrovská rána.

Bum! Prásk! Černý kouř zahalí honosnou výpravní budovu a plameny pohltí její střechu.
Po několika vteřinách ticha se ozve křik. Lidé začínají v panice pobíhat sem a tam, hledajíce své blízké či cestu ven. Nádraží se během vteřiny přemění z poklidného místa odpočinku v peklo, jehož plameny chtějí pohltit každého, kdo si ještě před několika vteřinami vychutnával lahodnou večeři, oplakával odjezd bližního do kasáren, či si stěžoval na nedochvilnost polských drah. Mezi panikařící dav se vmísí i Guzy, který je s výsledkem svého díla hrůzy spokojen. Teď jen odjet do Krakova, setkat se s Neumannem a vyzvednout si zaslouženou odměnu. Guzy nemůže tušit, že německý plán s jeho návratem nepočítá.

Následky výbuchu jsou zdrcující. Kromě značné části nádražní budovy je poškozena i blízká policejní stanice, restaurace a nástupiště. Za oběť tomuto hrůznému činu padne asi 20 lidí. Více než 30 dalších je zraněno. Následky však mohly být mnohem vážnější, nebýt nedochvilnosti polských drah, nebo kdyby před chvílí neodjel zmíněný vojenský transport.  Guzy už opustí prostor nádraží. O něco později si ale svůj záměr rozmyslí a vrátí se zpět znovu se pokochat svým mistrovským dílem. Toto chování však vzbudí podezření policie, která v době Guzyho nepřítomnosti dorazila na místo. Z jejich spárů se ovšem Guzymu napoprvé podaří vyklouznout.

Pýcha předchází pád

Teď už není nač čekat, nezbývá než vyrazit do Krakova. V tom ovšem opět zaúřaduje Guzyho pýcha. Ještě jednou se vrátí k tarnówskému nádraží, aby se ještě jednou naposledy pokochal svým dílem. Policie má zajisté plné ruce se zachraňováním zraněných a jeho opětovné přítomnosti si nikdo nemůže všimnout. Neumann a zasloužená odměna zcela určitě ještě chvíli počkají. Navíc noc je stále ještě mladá. Guzy nemohl tušit, jak moc se mýlil. Ihned po příchodu jej zastaví policista. Nyní je však něco jinak. Nejedná se o pouhou kontrolu totožnosti jako minule. Několik lidí v pozadí navíc cosi směrem k němu gestikuluje. Z ničeho nic je obklíčen několika policisty, a aniž by se nadál, jsou mu na ruce přikládána pouta.

Teď už to jde ráz na ráz. Než mu došlo, co se děje, sedí Guzy v policejním autě, které jej veze kamsi do neznáma. Z ničeho nic se ocitá v jakési potemnělé místnosti. V tom se celá místnost rozzáří a Guzy má pocit, jako by mu měla prasknout hlava. Naproti němu sedí jakýsi muž v uniformě, kterému však přes zářící světlo nevidí do tváře. Guzy stojí před nelehkou volbou. Spolupracovat s vyšetřovateli a doufat v co nejnižší trest, nebo zapírat a doufat, že Neumann podnikne nějakou akci, která povede ke Guzyho osvobození. Jak moc by v rozhodování pomohlo, kdyby byl Guzy věděl, že Neumann krakovské nádraží dávno opustil a nemá nejmenší zájem na tom se s Guzym znovu setkat.

Součást německého plánu

Napřed se pokusí zapírat. Přece těm polským švábům neprozradí něco, co by je mohlo nasměrovat k jeho německým spolupracovníkům. Po chvíli však Guzy změní názor. Přece není jeho chybou, že plán nevyšel. To Neumann mu neposkytl pomoc, když ji nejvíce potřeboval. Pak už to jde hladce. Guzy podá vyšetřovateli rozsáhlé svědectví o přípravě atentátu, jeho realizaci i o strukturách, jimiž Abwehr v Polsku disponuje. Guzy se také přizná k vědomé účasti na teroristických činech. Jeho osud nadobro určí německá invaze do Polska, ke které dojde jen 3 dny po útoku. Místo soudu je převezen s dalšími vězni kamsi na východ, kde pravděpodobně zahynul.

Tento atentát významně posílí averzi Poláků vůči německé menšině. Jedná se o vůbec nejkrvavější útok spáchaný německou menšinou v Polsku v roce 1939. Guzy nad atentátem vyjádřil lítost, ale své motivy nikdy vyšetřovatelům nesdělil. Za nejpravděpodobnější se však považuje snaha Německa o zvýšení nenávisti Poláků vůči německé menšině, což by mohli využít jako záminku pro zahájení invaze. Útok však nezastavil ani nezbrzdil polskou mobilizaci. Naopak posílil vůli branců přispěchat své zemi v hodině 12. na pomoc. Ani to však Polsku nestačilo. Kromě Němců vtrhli 17. září do Polska i Sověti, což vedlo k jeho rychlému obsazení. Někteří historici považují tento teroristický útok za začátek 2. světové války.
Po osvobození v roce 1945 se místo prosperity Polsko dočká komunistické krutovlády.