Absurdní memento utrpení: Trať smrti drtila životy zajatců

Desítky tisíc mrtvých, stovky mostů, džungle plná smrti. Každý metr je pohřebištěm snů a životů. Stovky táborů po celé délce „Trati smrti“ připomínají krutou realitu.

Většina z nás určitě vybaví válečný film Most přes řeku Kwai. Angličtí váleční zajatci pod vedení plukovníka Nicholse jsou nuceni postavit železniční most. Ten na konci filmu vyhodí i s vlakem do povětří, člověk ani nedýchá a v tom největším napětí se rozjedou titulky. Říkáte si, filmová fikce? Ani náhodou. Tohle je historie, která vás praští do žaludku, i když některé části filmu jsou samozřejmě smýšlené. Málokdo však ví, že tento most je součástí 415 km dlouhé železniční trati s názvem „Trať smrti“ (Death Railway). A právě na tenhle jeden z nejtemnějších a nejdrastičtějších příběhů z období druhé světové války se dnes podíváme.

 

Trať smrti: Stavba železnice si vyžádala desítky tisíc životů

Železnice, která spojuje Thajsko s Barmou, byla postavena během 2. světové války mezi lety 1940 a 1943 pod nátlakem japonských okupantů. Není nutné přiopomínat, že se stala symbolem utrpení a srmti pro více než 100 000 obětí. To je jako když si představíte, že  pracujete 12 hodin v džungli, každý den… a kolem vás umírají lidé, se kterými jste se ještě před malou chvíli smáli. Dělníci a váleční zajatci spali  navíc v základních bambusových chatrčích na špinavých podlahách a dozorci byli neúprosní. 

Celá trasa trati až na 50 kilometrů vedla drsným terénem pokrytým hustou džunglí, kde se vyskytovala malárie. Bylo nutné postavit více než 600 mostů a stovky viaduktů, náspů a zářezů. Jako levnou a postradatelnou pracovní sílu využilo Japonsko hlavně místní obyvatelstvo a válečné zajatce. Až 200 000 Barmánců, Thajců a Tamilů se buď nuceně, nebo za úplatek podílelo na stavbě.

Mezi nimi pracovali i spojenečtí váleční zajatci. Národní muzeum Austrálie uvádí, že těch bylo okolo 60 000. „Byli jsme jen čísla, ne lidé,“ vzpomínal jeden přeživší v archivním rozhovoru. Dělníci umírali tempem 20 mužů denně. Když se tedy díváte na mapu trati, vidíte jen čáru. Ale každý metr je pohřebištěm snů a životů. Jak to vyjádřil australský brigádní generál Arthur Varley: „Japonci si splní svůj plán a nevadí jim, když je čára posetá křížky.“

Death Railway, Japonci a stovky táborů

Celková stavba železnice nezabrala víc než 1 rok a byla dokončena 16. října 1943. Zajímavé je také sledovat, že místo, aby Japonci začali stavět na dvou koncích a setkali se uprostřed, jak je to běžné při stavbě železnic, vytvořili stovky táborů po celé její délce. Po dokončení Japonsko mohlo pokračovat v zásobování svých jednotek v Barmě i přes spojenecké bombardování. Železnice smrti byla totiž od roku 1943 těžce bombardována Spojenci. Do roku 1944 byla její provozní kapacita masivně omezena škodami způsobenými nálety. 

The Burma Railway Memorial - a section of the original “Railway of Death”. Prisoners of war were forced to build the 258 mile track between Rangoon & Bangkok in horrific conditions. 16,000 Allied POWs & 100,000 labourers died in its construction. #FEPOW #LestWeForget #WW2 🙏 pic.twitter.com/TCPSyPlSJ4

— Jane (@JaneFranklin99) August 7, 2025

 

Nelidské podmínky pro pracující si však při stavbě vyžádali přes 16 000 životů válečných zajatců a 90 000 životů civilního obyvatelstva. Takže jistě chápeme, že odtud pochází přezdívka, Trať smrti, pro tuto železnici. Trať ve své původní délce byla uzavřena v roce 1947, avšak dodnes fungují její části jako turistické atrakce.

 

Burma Railway or Death Railway. Between 180,000 and 250,000 civilian labourers and over 60,000 Allied POWs were subjected to forced labour during its construction. More than 12,000 Allied POWs and around 90,000 Southeast Asian civilians died. #WW2 #HISTORY pic.twitter.com/r2ogmcOVzh

— rgpoulussen.bsky.social (@rgpoulussen) March 5, 2023