1848: Exploze Jasona. Kusy létaly 600 metrů. Záhada trvá

foto: Flickr.com / public domain /Výbuch kotle parní lokomotivy (ilustrační foto)

03 / 08 / 2025

Výbuch parní lokomotivy Jason v roce 1848 byl tehdejší největší železniční tragédií v českých zemích. Dosud však nikdo neví, proč přesně k explozi došlo.

Je 27. července roku 1848 – nákladní vlak tažený parní lokomotivou Jason právě míří k hranicím na své pravidelné trase mezi Bohumínem a Vídní. Mašinu řídí strojvedoucí Nischlag, na palubě jsou přítomni mimo jiné čistič Prischka a topiči Frank a Černý. Ani jeden z nich netuší, že dnešní jízda se pro ně zanedlouho stane tou poslední.

Exploze lokomotivy Jason: Čtyři mrtví, dva zranění

Výbuch lokomotivy Jason byl v té době největší železniční tragédií v českých zemích. Dosud neobjasněná exploze usmrtila čtyři lidi a další dva zranila. Strojvedoucí Nischlag a topiči Černý a Frank zemřeli na místě; čistič Prischka utrpěl vážná zranění, kterým dvě hodiny po výbuchu podlehl.

Během exploze byl lehce zraněn i jeden z nakladačů. Druhý, Mandl, se vážně zranil až při záchranných pracích, když ho zasypal náklad. Jeho stav byl natolik kritický, že mu přivolaný kněz udělil poslední pomazání, stejně jako čističi Prischkovi. Mandl však těžká zranění nakonec přežil.

Výbuch lokomotivy Jason mezi stanicemi Hulín a Napajedla v dnešním Zlínském kraji zničil nebo poškodil sedmnáct z celkových čtyřiceti vozů. Exploze byla tak mohutná, že trosky lokomotivy byly nalezeny ve vzdálenosti až 600 metrů od místa výbuchu.

O příčině výbuchu lokomotivy Jason se dosud vedou spory

Přesná příčina výbuchu zůstává neobjasněna, přestože existuje řada teorií. Nejčastěji se mluvilo o závadě na kotli, odpadnutí velkého kusu kotelního kamene, pochybení strojvedoucího či výbuchu třaskavého plynu v kotli. Vyšetřovatelé se tehdy přikláněli k teorii, že byl výbuch způsoben nedostatkem vody v kotli. Mohlo se jednat o poruchu čerpadel, nebo lidský faktor, kdy strojvůdce chybně nastavil vodoznak nádrže. Studená voda proudící do rozžhaveného prázdného kotle měla za následek prudký vývoj velkého množství páry. Ta způsobila tak silný přetlak, že jej kotel nevydržel a explodoval.

Tuto teorii podporují důkazy a svědectví po nehodě, má to ale háček: Kotel v lokomotivě měl totiž pro případy přetlaku integrovanou pojistku, a to olovem vyplněný šroub. Pojistka fungovala tak, že se olovo mělo po poklesu hladiny vody a rozžhavení kotle rozpustit – to by mělo za následek zatopení topeniště vodou, čímž by došlo k prevenci neštěstí. Vyšetřovatelé nicméně šroub nalezli neporušený, což přidává celému případu na záhadnosti. Jisté však je, že tato tragédie lokomotivy Jason měla za následek přehodnocení pokynů na údržbu a používání parních kotlů v lokomotivách.

Explodující lokomotiva podruhé: O čtyřicet let později v Čerčanech

Podobně smutnou bilanci měla nehoda osobního vlaku č. 212, který 18. března 1889 ve večerních hodinách mířil s více než 350 cestujícími z Prahy do Vídně. Nehoda způsobená prasklou ocelovou obrubou kola u jednoho z vozů třetí třídy si vyžádala čtyři oběti a devět dalších zraněných. Poškozený vůz při cestě z kopce nedaleko Čerčan vykolejil a postupně strhával dalších pět – některé z nich také vykolejily a rozdrtily pod sebou cestující. Tragédie by měla ještě fatálnější následky, nebýt včasného zásahu strážníka, který si všiml jisker sršících od kolejí a varoval strojvedoucího. Ten ihned zastavil vlak, čímž zabránil jeho pádu z vysokého náspu na most přes řeku Sázavu.

Vlakové neštěstí u Čerčan se odehrálo krátce poté, co dobový tisk uvedl, že železniční doprava v Rakousku-Uhersku je léta bez smrtelných nehod. O to větší pozornost vyvolal celý případ – jeden z cestujících například kritizoval špatnou výbavu nižších tříd, jelikož ve voze, kde došlo k prvním otřesům, chyběl nouzový signál. Na místo dorazily záchranné vlaky, lékaři i komise c.k. drah. Ještě téhož dne byla trať odklizena a připravena k provozu. Obě neštěstí tak ukazují, jak důležité je technické zabezpečení vlaku, a jeho pravidelná kontrola.