Rekordní megaprojekt ČSR vykoupený krví. Na druhý nejdelší tunel Slovenska se dnes kašle

Měří neuvěřitelných 3,4 kilometru a drží absolutní historický rekord jako nejdelší dvoukolejný tunel v celém bývalém Československu. Přesto o něm dnes téměř nikdo neví. Bujanovský tunel na východním Slovensku vznikal v 50. letech. Stavba, kterou komunistický režim oslavoval jako triumf, byla ve skutečnosti vykoupena krví.

Zapomenuté železnice: Jaký příběh se skrývá za tmavým portálem vytesaným do skalního masivu Slovenského rudohoří? Bujanovský tunel je impozantní, ale pro mnohé nenápadná stavba na hlavní železniční trati mezi Margecany a Košicemi. Tento druhý nejdelší tunel na Slovensku (a vůbec nejdelší dvoukolejný tunel v bývalém Československu) patří mezi nejzajímavější technická díla na východě země. Vznikl v 50. letech 20. století v rámci budování legendární Trati družby a dodnes tvoří strategickou tepnu spojující východ se zbytkem republiky. Přestože se o něm v médiích píše jen sporadicky, železniční historici ho považují za klíčový milník ve vývoji dopravy. Jeho osud v sobě zrcadlí příběh poválečné industrializace, technického pokroku i současné zanedbané péče o technické dědictví.

Dělníci pracovali v extrémně nebezpečném prostředí

Trasa moderní dvoukolejné trati údolím řeky Hornád vznikala v období prudkého rozvoje těžkého průmyslu. Původní jednokolejná Košicko-bohumínská dráha z 19. století už kapacitně absolutně nestačila poválečným nárokům a socialistickému plánování. Oblast kolem Margecan však projektantům připravila vrásky na čele – terén pod vrchem Bujanov byl plný strmých svahů, úzkých údolí a velmi komplikovaného geologického podloží.

Inženýři proto museli sáhnout po řešení, které bylo na svou dobu mimořádně ambiciózní. Rozhodli se masiv provrtat obřím, více než 3,4 kilometru dlouhým tunelem. Samotná stavba, která začala v roce 1950 pod taktovkou pražského závodu Baraba, byla obrovskou lidskou i technickou zkouškou. Tuneláři museli bojovat s nedostatkem materiálu, zpožděním projektů i tvrdou horninou. Kvůli tlaku na termíny se nakonec ražba zrychlila až díky inovativním metodám, které sem přišli zavést zkušení horníci z Příbrami.

Lidé na stavbě pracovali v permanentním nebezpečí. Čelili závalům, těžkým úrazům a bohužel i úmrtím. Na stavbě tehdy dřely tisíce dělníků, z nichž mnozí pocházeli z chudých regionů Slovenska. Když byl Bujanovský tunel v listopadu 1955 slavnostně předán do užívání, stal se okamžitě symbolem poválečné modernity a triumfu tehdejšího inženýrství.

Strategická spojnice přežila obě světové války i tlak moderní doby

Samotná železniční trasa údolím Hornádu přitom psala dějiny už dávno před stavbou tohoto tunelu. Už původní trať z 19. století radikálně zkrátila cestovní časy a propojila dříve izolované regiony s velkými městy. Pro východní Slovensko znamenala železnice ekonomickou revoluci, která umožnila rychlý transport uhlí, dřeva a železné rudy.

Tento klíčový dopravní koridor musel přečkat i temné kapitoly dějin. Během první i druhé světové války měly zdejší tratě strategický vojenský význam. Za druhé světové války se oblast stala důležitou tepnou pro transporty nacistického Německa, kvůli čemuž byla železnice neustále pod palbou – stávala se terčem spojeneckého bombardování i partyzánských sabotáží. Právě tunely a mosty byly nejstřeženějšími body, protože jejich případné zničení dokázalo ochromit zásobování na celé týdny.

Když po válce stará jednokolejka přestala stačit, stát investoval stovky milionů korun do velkolepé modernizace a elektrifikace. Nový Bujanovský tunel byl sice průběžně upravován a technicky modernizován, do dnešních dnů si však zachoval svůj syrový, monumentální charakter. Pro železniční nadšence představuje fascinující koktejl historické architektury a ostrého provozu. Masivní kamenné portály, všudypřítomné vlhko a dunivá ozvěna projíždějících rychlíků zde vytvářejí neopakovatelnou atmosféru, která dává vzpomenout na zlatou éru železnice.

Bujanovský tunel:  V zahraničí tahák pro turisty, na Slovensku opomíjené dědictví

Slovensko se pyšní mimořádně hustou sítí železničních tunelů, z nichž velká část vznikla ještě za Rakouska-Uherska a další v průběhu 20. století. V porovnání se západní Evropou však země výrazně pokulhává v tom, jak toto technické bohatství prezentuje veřejnosti. Zatímco ve Švýcarsku, Rakousku nebo Itálii se ze starých železničních staveb staly vyhledávané turistické atrakce, na Slovensku často chátrají na okraji zájmu. Bujanovský tunel je typickým příkladem technické památky, o které vědí v podstatě jen místní a skalní železniční fanoušci.

Příklady zpoza hranic přitom ukazují, že nostalgie táhne. Ve Švýcarsku najdete tematická muzea přímo uvnitř horských masivů, Rakušané pořádají zážitkové jízdy parních vlaků skrz alpské průsmyky a v České republice se z řady starých tratí staly populární výletní cíle. Potenciál Slovenského rudohoří je přitom obrovský. Technická díla v okolí Margecan, Telgártu či Harmance jsou architektonickými skvosty, přesto se o nich mluví minimálně.

Bujanovský tunel fascinuje i svou polohou

Stavba je zasazena do nádherné scenérie Černé hory a Slovenského rudohoří, což je jeden z nejméně objevených a nejčistších regionů v zemi. Okolí tunelu lemují dramatické skalní útvary, hluboké lesy a úchvatné výhledy na meandry Hornádu. Fotografové a milovníci železniční nostalgie sem jezdí lovit snímky moderních vlaků, které mizí v temnotě historického portálu. Hlavně během podzimních mlh nebo v zasněžené zimní krajině má toto místo neuvěřitelně sugestivní, téměř filmovou atmosféru.

Udržet takto staré tunely v kondici je ovšem pro železničáře stále tvrdší oříšek

Problémem jsou neustálé průsaky vody, degradace zdiva i fakt, že dnešní soupravy jsou těžší a jezdí podstatně rychleji než v době vzniku tunelu. Podobný střet zájmů řeší celá Evropa – v Německu či Francii se pravidelně vedou ostré debaty mezi ochránci technických památek a dopravními plánovači, kteří tlačí na modernizaci koridorů za každou cenu.

Slovensko stojí před podobnou otázkou. Zatímco některé lokálky už zanikly, Bujanovský tunel má to štěstí, že leží na hlavní, extrémně vytížené trati. To mu sice dává život, ale nikoliv automatickou záruku do budoucna. Případný tlak na stavbu zcela nových, rychlostních koridorů by mohl historické dílo odsunout na vedlejší kolej. I proto odborníci volají po tom, aby byla stavba oficiálně uznána jako významná technická pamiatka a získala vyšší ochranu.

V České republice dokázali z historie udělat byznys

Při pohledu přes hranice je vidět jasný rozdíl. České dráhy i Správa železnic zvládly z mnoha viaduktů, tunelů a starých nádraží udělat silné turistické magnety, které plní stránky lifestylových magazínů a hrají v dokumentárních filmech. Slovensko tento trumf v rukávu zatím trestuhodně přehlíží, ačkoliv nostalgie po starých vlacích a fascinace lidským umem zažívá v celé Evropě obrovský boom.

Není to jen obyčejná díra ve skále

Pro lidi z okolních obcí je tunel naprosto přirozenou součástí domova. Pro celé generace místních byl dunivý zvuk projíždějících vlaků každodenní kulisou. Železnice jim dávala obživu, jistotu a spojení se světem. V dobách, kdy automobilová doprava teprve startovala, byla nádraží tepajícím srdcem společenského života. Dnes, v éře dálnic, se význam železnice občas neprávem podceňuje, ačkoliv Evropa z ekologických důvodů její obrovský strategický význam znovu objevuje.

Evropská unie posílá miliardy eur do modernizace ekologických tratí. Na Slovensku se investice soustředí hlavně na západní koridory, zatímco regionální tratě na východě často zůstávají na okraji zájmu. Příběh Bujanovského tunelu je tak i příběhem o budoucnosti dopravy ve střední Evropě. Přežije v ostrém provozu další desetiletí, nebo ho jednou nahradí moderní betonový tubus?

Jedna věc je jistá. Bujanovský tunel není jen obyčejnou dírou ve skále. Je to hmatatelný svědek více než sedmdesáti let moderních dějin, lidského potu a technologického pokroku. Každý vlak, který jím dnes projede, pokračuje po stopách, které zde zanechaly generace dělníků a inženýrů. V zemi, kde se na technickou historii až příliš často zapomíná, zůstává tento tunel tichou, monumentální připomínkou toho, že železnice jsou fascinující součástí národního dědictví.

Zdroje: zsr.sk, vlaky.net, railtrains.sk, vhu.sk, pamiatky.sk, historicrail.com, spravazeleznic.cz, cd.cz, eurailpress.de