foto: Wikimedia commons / CC BY-SA 2.0 /US Army Transportation Corps řada S160
Spojené státy po druhé světové válce, potřebovaly lokomotivu, která by utáhla armádní techniku i civilní náklad po zdecimované evropské železnici. Výsledkem byl model S160 – surový, robustní stroj navržený s jedinou prioritou: rychlostí výroby. Jejich technické nedostatky byly ale až životu nebezpečné.
Po zapojení USA do druhé světové války potřebovali Američané novou lokomotivu pro převoz vojenské techniky i civilního nákladu po zdevastované evropské železnici. Major J. W. Marsh z železniční divize Armádního dopravního sboru (USATC) proto vyvinul model S160, novou verzi svého předchůdce z první světové války. Byl navržen do nouzového válečného provozu a hlavní prioritou byla rychlost výroby. Během čtyř let od roku 1942 jich bylo postaveno 2120 a většina z nich tehdy putovala do Velké Británie.
Po roce 1945 jezdilo 80 amerických jednotek i u nás. Československý vozový park byl po válce ve zbídačeném stavu, proto ministerstvo dopravy rozhodlo o koupi 60 jednotek S160 a pronájmu dvaceti dalších od tehdejší Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu. Lokomotivy u nás dostaly označení 456.1 a vyfasovala je ředitelství v Brně, Olomouci a Bratislavě. Využití našly hlavně v nákladní dopravě. Začátkem šedesátých let už se mašiny řady 456.1 začínaly vyřazovat z provozu nebo byly částečně upravovány, poslední z nich dojela v roce 1973.
Psali jsme
Nezaměstnaný zámečník Antoni Guzy uvěřil nacistickým slibům a stal se loutkou v rukou Hitlerových agentů. Se dvěma kufry trhaviny vtrhl…
Rychlá výroba na úkor konstrukční kvality a bezpečí posádky
Během války byla pro Američany hlavní prioritou u vlaku jeho masová a efektivní výroba, ne už tolik způsobilost pro dlouhodobý provoz. Nároky na rychlou konstrukci si vyžádaly řadu kompromisů, což se projevilo v provozních potížích. Na evropské poměry měla lokomotiva poměrně slabý brzdný účinek kvůli velké vzdálenosti mezi ventilem strojvedoucího a brzdovým válcem. Nápravová ložiska se často přehřívala, hlavně v případě zanedbané údržby, která ve válečném režimu nebyla nijak vzácná.
Závažným nedostatkem S160 bylo použití jediného vodoznaku pro kontrolu množství vody, to byl pro Brity nezvyk. Pokud ventily nebyly úplně otevřené, mohla být posádka uvedena v omyl, že hladina vody je dostatečná, i když ve skutečnosti nebezpečně klesala. Když nedostatek vody způsobil přehřátí stropu topeniště, rozpěrky držící strop bez varování selhaly a kotel explodoval. Během deseti měsíců došlo u tří britských strojů S160 k propadnutí stropu topeniště, první incident v listopadu 1943 nepřežil topič lokomotivy.
Robustní lokomotiva do drsného válečného prostředí
Ani samotný vzhled lokomotivy nebyl příliš elegantní, v podstatě odpovídal tvrdé válečné atmosféře v Evropě. Vůz měl litý rám i kola a velmi surový, robustní vzhled s jednoduchými rovnými tvary a minimem ozdob.
Přední dvě hnací nápravy byly odpruženy nezávisle na zadních dvou, aby byla umožněna jízda po nekvalitních tratích. Konstrukce většího tendru byla odvozena z podobného návrhu pro lokomotivy WD Austerity 2-8-0, přičemž uhelný prostor byl zapuštěn nad vodní nádrž, aby se zlepšil výhled při jízdě pozadu. Ačkoliv je model 2160 označován jako stroj s uspořádáním pojezdu 2-8-0. Lokomotiva však byla speciálně vyvážena tak, že přední dvě sady hnacích kol byly odpruženy nezávisle na zadních dvou, což fakticky vytvářelo uspořádání 2-4-4-0.
Psali jsme
Zatímco ostatní stroje končily pod autogenními hořáky, rychlíkové Mikádo dostalo druhou šanci. Peter Kallo se rozhodl pro téměř nemožnou misi…
Mezinárodní dosah válečné lokomotivy S160
Souběžně s nasazováním stroje S160 v Británii se lokomotivy zapojily i do amerického tažení v severní Africe, vedeného generálem Pattonem. Pohybovaly se po severu kontinentu společně s Pattonovým vojskem, a když se jednotky přesunuly do Itálie, většina jejich vlaků S160 se přesunula s nimi. Svoji roli lokomotivy sehrály ve Francii, kam byly převezeny krátce po spojeneckém vylodění v Normandii v červnu 1944.
Po skončení války byly lokomotivy S160 využívány v řadě dalších států. V Evropě sloužily kromě Československa například i v Rakousku, Německu, Maďarsku, Polsku nebo zmiňované Francii a Itálii. Na podporu obnovy poválečné dopravy byly jednotky S160 nasazeny i Číně a Jižní Koreji nebo v Indii. Lokomotivy z USA po válce zůstaly i v Sovětském svazu, Američani je původně přivezli do Vladivostoku. Po roce 1945 je už Sověti přesunuli nejdřív na Sibiř a později, během korejské války, do Severní Koreje. Ironií osudu tak tyto stroje v průběhu konfliktu využívali Severokorejci i Jihokorejci.
Zdroj: Preserved British Steam Locomotives, valka.online