Otročina v kabinách a prohnilý systém: Jak silniční lobby drtí železnici a tlačí do éry gigalinerů

Zatímco železnice krvácí pod tíhou poplatků, silniční lobby si agresivním ‚brečením‘ a ohýbáním pravidel vydupala nadvládu. Dopravní trh se změnil v prohnilou džungli, kde řidiči otročí v kabinách a ekologické vlaky likviduje drahá elektřina.

Krvavý souboj o koleje: Proč železnice prohrává?

Na úvod je potřeba připomenout základní pravidlo dopravy a logistiky a to je, že: DOPRAVNÍ TRH je JEDEN. Viz předchozí články. Momentálně jsme v situaci, kdy se silnici ustoupilo kompletně všude, kde to bylo možné, což má za následek krvácení železniční nákladní dopravy a kritickou situaci v níž se nacházíme. Drahá elektřina, DC poplatek (poplatek za dopravní cestu) nízké mýtné na pár km silnic a dálnic + levná nafta a úlevy jsou důsledek a proměnné toho, že železnice skutečně krvácí.

Konec „brečení“ silniční lobby? Mýto na každém kilometru!

EU se rozhodla, že po 20-30 letech silniční doprava začne platit mýtné na 100 % km toho, co ujede, což hodně zamíchá kartami na dopravním trhu ve prospěch železnice. Bude to jedno z nejdůležitějších srovnání podmínek. Záležet ale bude, jak se s tím jednotlivé státy sami poperou a zda to zavedou i přes “brek” silniční lobby. Víme totiž, že lobby prostředí dominuje a preferuje silně zkažené a podkopané prostředí logistiky. Otročina řidičů od naložení palet, jízdy i přes zákaz 561/2006Sb (nařízení EU nařizující doby řízení, přestávky a odpočinky řidičů v nákladní (> 3,5 t) a osobní (nad 9 míst) dopravě) až po následnou vykládku.

Například tohle je ve Španělsku zakázáno. S tím, jak se postupně blíží rok zavedení mýtného na 100 % km silnic a dálnic se otevřela otázka ohledně změn v silniční dopravě o rozměrech a hmotnostech silničních souprav kvůli silničnímu lobby či neznalosti evropských politiků. Momentálně mýtné na dálnicích a silnicích státy zvyšují sami a postupně, ale ke 100% zpoplatnění to má daleko. Nicméně je to i malá pomoc, co jde vidět. (viz zvýšení mýtného ve Francii a Německu).

Česká inspekce tahá za kratší provaz

Vysoké mýto v Rakousku a přísné kontroly pravidel jízd a hmotnosti zapříčinily přesun tranzitu přes ČR, která donedávna vůbec pravidla nekontrolovala. Jediné, co se “pochytalo” byly extrémní případy chycené policií. Momentálně disponujeme INSID (Inspekce silniční dopravy), která se kontrolami zabývá, ale zase nemá adekvátní kapacity. Lze říct, že i přes výraznou práci, co dělá, tak tahá za kratší provaz.  

Gigalinery: Monstra, která nás vytlačí ze silnic

Momentálně probíhá obrovský boj, který může způsobit katastrofu v dopravě takovou, z které nebude možné se jen tak vzpamatovat. Rada EU již po několikáté zkouší schválit nová pravidla pro silniční dopravu a přes silniční lobbisty se do hry dostaly gigalinery. Nelze si odpustit jeden komentář. Silniční doprava nejen u nás, ale také směrem k východu je skutečně “prohnilá”.

Na jedné straně máte dopravce, co kvůli jezdění dle pravidel jsou na pokraji bankrotu, ale netrpí nedostatkem zaměstnanců. Na straně druhé jsou dopravci, jímž pravidla vůbec nic neříkají a zkouší, co si až mohou dovolit. Ale to není vše. Dále tu jsou tzv. nomádské praktiky, kdy řidič je nonstop v kabině a v kamionu v podstatě žije, dostává minimální mzdu nejchudšího státu a jezdí kabotáže jinde, i přes zákaz. Do toho všeho se ví, že v Evropě je o 20% více silničních dopravců, než by mělo být!

Železnice v Evropě ví, co je dopravní trh u nás zač a spojila síly. Dvacet železničních organizací se postavilo proti tomu! Dokonce tak, že o vánočních svátcích ČESMAD “brečel” na svém FB profilu s tím, že se železnice nemá plést do věcí, do kterých ji nic není. Což je absurdní a opak je pravdou. Tady nejde totiž o nějakou zanedbatelnou věc, ale o otázku přežití dopravy a účastníků silničního provozu.

Gigalinery jsou dlouhé soupravy, jež mohou fungovat pouze tam, kde se dodržují pravidla a fungují koexistenčně s ostatními dopravními módy, především se železnicí. Tyto země stále ještě existují. Tím místem je Skandinávie, tam když silniční dopravce poruší hmotnost, jízdu, tak přijde o auto a licenci. Zároveň jsou podmínky nastavené takovým způsobem, aby dopravce nebyl schopen s konvojem gigalinerů sebrat vozbu železnici. Například v Dánsku i s gigalinery funguje JVZ a ucelené vlaky se nemusí bát, že by je nahradil konvoj gigalinerů. Mají přesně vymezené trasy, kudy musí jezdit. Ve Skandinávii to funguje celou dobu. Zároveň jde o jediné místo, kde silniční doprava funguje tak, jak má, dodržuje pravidla a nekanibalizuje sebe navzájem.

Skandinávský ráj na železnici vs. česká džungle

Východní dopravci zkouší ve Skandinávii prorazit, ale nedokáží fungovat v souvislosti s dodržováním pravidel. Objeví se, chvíli jsou, pak skončí, takže na ježdění s gigalinery mohou zapomenout. Nutné je si uvědomit, že nejde jen o to, aby dopravní trh fungoval, ale o bezpečnost provozu. Skandinávie je v dopravě jiný svět a troufám si tvrdit, že my jako Česká republika se k ní nikdy nepřiblížíme.Gigalinery tam fungují koexistenčně, jelikož je Skandinávie rozhlohou i obyvateli malá.  V lese se naloží dříví, které se odveze na terminál, tam to převezme vlak o hmotnostech od 1800 t <3200

Jednoduše jinými slovy řečeno, v Narviku naložíte kamčatské kraby, ryby, mušle a ty se rozvezou mezi odběratele po celé Evropě. Bohužel takhle, jak by měla doprava fungovat, mimo Skadinávii nefunguje. Pokud by se gigalinery schválily s tím, že můžou jezdit bez pravidel úplně všude za stávajících podmínek (včetně absence 100 % km mýtného) dojde k ohrožení účastníků silničního provozu. Dále to citelně poškodí železnici, protože konkurovat konvojům gigalinerů pod dopravci, jež jedou nomádství, neplatí zaměstnance ani minimální mzdou, prostě nejde.

Sen o gigalinerech skončí v první zatáčce

Existují věrné komodity, ale i ty budou ohroženy. Zároveň se bude rychle opotřebpvat silniční infrastruktura a dopravci na ní adekvátně nepřispějí. Bude se to platit z daní astronomickými částkami. Zároveň na to není postavená infrastruktura, není kde parkovat, kde se vytočit.  Momentálně gigalinery (jen návěs a tandemový přívěs) mohou jezdit po stanové trase jako MZ (Mimořádná zásilka) a je to pár ks na D1 přes noc a den kvůli zpoždění a dojetí. Už tak s tím jsou problémy. Proto je potřeba se nad tím opravdu zamyslet a zarazit tlak silniční lobby. Ta o tom zřejmě sní, že tím zaneřádí veškerou infrastrukturu, která tu ani není.

Není možnost s nimi jezdit ani pro obsluhu terminálů tak, jak to funguje ve Skandinávii. Když o tom slyšel logistik ze severu, jež pravidla zná, dodržuje a soupravy provozuje, tak říkal, že je to jen sen, co tlačí, ale když zkusí vyjet ven z místa nakládky, nedojedou daleko. Skončí před prvním okruhem a sjezdem, protože soupravy potřebují upravenou infrastrukturu, aby bylo možné s tím projet. Nehledě toho, že je to pro všechny ohrožující.

Závěrem lze konstatovat, že skandinávskými zeměmi se můžeme inspirovat, ale bohužel dohnat je, není možné, protože nemáme kapacity silnici ohlídat, a to ani za předpokladu, že se budeme snažit. 

Autor: BR2159