.jpg)
foto: zenijnipluk.mo.gov.cz / public domain /Terezka po novém nátěru (2024)
Legendární vojenská lokomotiva pojmenovaná „Terezka“ po čtyřiceti letech v novém laku ukazuje svou sílu: 64 tun železa, motor K6S230 DR a schopnost táhnout až 2500 tun nákladu.
Je to již více než rok, co stará vojenská lokomotiva leskne v novém nátěru. 40 let byla oprýskáná a pak stačily tři měsíce intenzivní práce, kdy získala zcela novou podobu. Od základní servisní prohlídky přes broušení a odmaštění až po nanesení čerstvého laku. Regenerace, kterou iniciovala Armádní servisní příspěvková organizace (AS-PO), znamenala nejen estetickou obnovu povrchu, ale i obnovení provozních parametrů stroje, který armáda nadále využívá k přepravě techniky a výcviku.
Armáda: Využití k přepravě techniky
Aby se ale lokomotiva mohla znovu lesknout v plné síle, musela její posádka začít takříkajíc od Píky. Nejprve byla provedena kompletní technická kontrola a nutné opravy – čištění, promazání, přetěsnění a další zásahy, které vyžadovaly zapojení specializovaných dílen. U větších oprav se AS-PO opřela o spolupráci s externím dodavatelem, firmou CZ LOKO. Po mechanické a servisní části následovaly práce přímo na vnějším plášti, tedy odmaštění, hrubé i jemné broušení, a nakonec nanášení nového nátěru, který nahradil ten původní z roku 1984. Celý proces si vyžádal nejen zručnost a čas, ale i spoustu barvy a čistidel.
Psali jsme
Legendární Bobina E499.0 vznikla díky švýcarské spolupráci navzdory zásahům Sovětů. Válela na slovenských horských rampách a několik kousků jezdí…
Vojenská lokomotiva: Jarní úklid nejen v depu
Tříměsíční práce si vyžádaly značné množství materiálu i lidské práce. K realizaci byly potřeba desetitisíce korun jen za materiál. Na svém webu uvádí 15. ženijní pluk, že bylo potřeba 55 litrů barvy, 25 litrů odmašťovacího prostředku, desítky štětců a ocelových kartáčů, pět balení utěrek a další pomůcky. Mechanici navíc sáhli i po tradičních fíglech z dřívějších dekád. Na vyleštění měděných a chromovaných částí využili osvědčenou zubní pastu. Trik, který převzali od starších strojvedoucích. Výsledkem nebyla jen čistá a blyštivá lokomotiva, ale také návrat k původnímu vzhledu.
Terezka: Retro kabát s novým leskem
Samotný design nového laku vycházel z historického vizáže lokomotiv železničního vojska. Návrh konečné barevné úpravy připravil školitel strojvedoucích Václav Šafář. Kromě restaurování původního schématu byly na stroj doplněny i symbolické prvky současných „pasažérů“. Těmi jsou znak 15. ženijního pluku a osobní jméno „Terezka“, kterým posádka lokomotivu pojmenovala po dceři místního strojvedoucího.
Lokomotiva stále zůstává důležitým logistickým nástrojem. V provozu slouží k přepravě vojenské techniky na cvičení i na zahraniční mise a zároveň poskytuje zázemí pro praktické nácviky nakládky (vagónování). V nedávné době se právě s její pomocí přepravovala technika z operací v Lotyšsku a asistovala i při přesunech personálu do Polska.
Sice na elektřinu, ale má páru
Nenechme se však zmást roztomile znějícím jménem. „Terezka” je jedním z typů stroje řady 742, které v osmdesátých letech vyrobila ČKD pro potřeby železničního vojska. Jde o robustní stroj vážící přibližně 64 tun, vybavený motorem K6S230 DR, s maximální rychlostí okolo 90 km/h a schopností tažení velmi těžkých nákladů (až 2500 tun). Železniční vojsko bylo zvláštní složkou československé armády.
Železniční pluk získal čestný název „Bachmačský“ jako připomínku legionářských tradic. Název odkazuje na bitvu u Bachmače na Ukrajině v roce 1917, kdy legionářský sbor vytvořil vlastní železniční jednotky. Ty se s mimořádným nasazením postaraly o přepravu celého vojska po tratích zničených ruskou revolucí až do Vladivostoku. Odtud pak legionáře spojenci dopravili loděmi přes Spojené státy zpět do Evropy. Ani po konci války však neztratil železniční pluk na svojí důležitosti.
Psali jsme
Ruský nákladní vlak skončil v plamenech. Klíčová trať na Krym se zablokovala. Ukrajinské drony udeřily s chirurgickou přesností a Moskva…
Poválečné využití železničního pluku
V padesátých a šedesátých letech se železniční vojsko podílelo na největších infrastrukturních stavbách v zemi, mnohdy suplovali civilní stavební firmy a jejich práce měla podobu dřiny i disciplíny. V případě války ale zajišťovali, aby vlaky s vojáky a municí jezdily dál, i kdyby bombardování proměnilo tratě v trosky. Podle historických záznamů a archivů Ministerstva obrany se železniční vojáci podíleli na výstavbě například trati Havlíčkův Brod – Brno. Po zániku železničních vojsk v roce 1993 zůstaly některé z těchto lokomotiv v držení vojenských útvarů a později přešly do užívání organizací jako AS-PO, kde plní speciální úkoly spojené s převozem zásob a výcvikem.
A právě nedávná obnova „Terezky“ dokazuje, že tento odkaz vojenských železničních tradic nezůstává jen v archivech. Pečlivá a pravidelná údržba dokáže prodloužit životnost strojů i bez masivních investic. Pětičlenné týmy techniků a strojvedoucích pracovaly na obnově společně. Od detailního posouzení technického stavu přes manuální práce až po finální estetickou úpravu. Obnova bechyňské mašiny ukázala i jednu obecnou pravdu, a to že všechno funguje tak dobře, jak dlouho se o věc dobře staráme.