foto: Flickr.com/ Jan Saudek/PDM 1.0 DEED/Protetujúci zamestnanci British Railways proti Beechingovej reforme
Dnes si přiblížíme příběh muže, který se od nuly vypracoval až na špičku v britském byznysu. Zároveň hrál klíčovou roli v transformaci železničního sektoru a pokořil tehdejší automobilovou dominanci. Jaký odkaz tento příběh přináší pro současnou Českou republiku?
Chci být fyzikem
Je duben roku 1913 a my se nacházím ve Spojeném království, konkrétně ve městě Sheerness na ostrově Sheppey na jihovýchodě Anglie. Richard přichází na svět jako 2. z celkově 4 dětí reportéra novin Kent Messenger Huberta Josiaha Beechinga Jeho matkou je učitelka v místní škole. Krátce po Richardově narození se rodina přestěhuje do nedalekého Maidstonu. Richard bude spolu se svými bratry navštěvovat místní základní školu zřizovanou anglikánskou církví. Následně v Madstonu absolvuje i střední školu a na univerzitu se vydá do Londýna. Zde navštěvuje Imperial College of Science & Technology, kde spolu se svým bratrem studuje fyziku. Jeho další 2 bratři budou studovat na univerzitě v Cambridge.
Po dokončení studií zůstane Richard na škole, kde získá pod vedením sira George Thomsona doktorát. V dalších letech se bude Richard zabývat výzkumem v oblasti strojírenství, metalurgie a fyziky. Krom úspěchů ve výzkumu se k Richardovi nakloní štěstí i v osobním životě. Roku 1938 se ožení s Ellou Margaret Tileyovou, kterou zná již od školních let. Zpočátku se společně usadí v Solihullu a zůstanou spolu až do konce Richardova života. Jejich vztahu budou chybět jen děti, které spolu nikdy nebudou mít.
Strmý růst
Krátce po svatbě a po začátku 2. světové války změní Richard zaměstnavatele, odchází z firmy Firth Brown Steels na ministerstvo zásobování, kde bude pracovat v oddělení konstrukce výzbroje a výzkumu ve Fort Halsteadu. Jeho vedoucím bude Frank Smith, bývalý zaměstnanec společnosti Imperial Chemical Industries (ICI). Právě Frank bude hrát v Richardově příběhu velmi důležitou roli. Po konci války se vrátí do ICI, kam s sebou vezme roku 1948 i našeho Richarda. Zde vydrží asi 18 měsíců pracovat na výrobních linkách různých výrobků, jako jsou zipy, barvy a kožené tkaniny, s cílem zvýšit efektivitu a snížit výrobní náklady. Poté bude díky své výborné práci jmenován členem rady pro terylen a následně členem představenstva divize ICI Fibres.
Pak už to jde ráz naráz, roku 1953 odchází Richard do Kanady, kde bude pověřen odpovědností za závody v Ontariu. Richardova hvězda bude růst i v dalších letech po návratu domů. Díky známostem, kterých nabyl během války, se postupně vypracuje až na člena představenstva ICI. Zároveň to postupně dotáhne až na pozici technického ředitele ICI a krátce bude dokonce i ředitelem vývoje společnosti ICI.
Psali jsme
Spojené státy byly jednou z prvních zemí, kde se naplno rozjel byznys s restauračními vozy, který si dnes od železnice jen těžko dokážeme…
Čas na záchranu britské železnice
Další životní zlom přijde roku 1961, kdy je jmenován britským parlamentem předsedou správní rady britských železnic. Zároveň se stane předsedou Britské dopravní komise. Hlavním tématem železnice této doby je především zlepšení situace společnosti British Railway. Aby se mohl plně věnovat úkolům pro britskou železnici, dostane Richard od společnosti ICI 5letou dovolenou. Britská železnice v posledních letech vede neúspěšný boj s konkurencí v podobě automobilové dopravy, které dává stále více lidí přednost, a železnice tak ztrácí své cestující. Tím pádem se společnost British Railway dostává do stále větších finančních problémů.
Richard si vezme svůj úkol vytvořit ziskovou železnici k srdci. Navzdory odporu mnoha sil, především levicových, navrhne zrušení velké části tratí na britském území s prostým cílem zvýšit její efektivitu. Richardovy plány ukončí Labouristé, kteří se dostanou rou 1965 k moci a Richard se tak vrátí do společnosti ICI. Celková vlna rušení tratí bude však i nadále pokračovat. Dle Richardových návrhů do roku 1975 se ztenčí britská železniční síť 33 800 km a 6000 stanic na 19 300 km a 2000 stanic. Tyto reformy, které vejdou do historie pod jménem Breeching Cuts, umožní železnici získat peníze, které bude moci využít k další modernizaci. V zásadě ji tyto reformy zachrání v bitvě o cestující se silniční dopravou, neboť bude moci díky modernizaci zkracovat jízdní doby, což umožní její větší konkurenceschopnost. Nutné je však podotknout, že definitivního nárůstu cestujících se britská železnice dočká až během 90. let
20. století, tedy v období její privatizace. Část tratí zrušených Richardem bude ale nakonec přeci jen s postupem času obnovena.
Po návratu do ICI bude Richard jmenován ředitelem pro styk se zemědělskou divizí. V roce 1966-1968 se stane místopředsedou představenstva ICI. V dalších letech bude Richard Beeching za svůj přínos pro britskou společnost náležitě oceněn. Mimo jiné bude jmenován baronem Beechingem z East Grinsteadu v hrabství Sussex. V následujících letech povede ještě několik dalších společností, aby následně odešel na odpočinek. Richard Beeching zemře roku 1985 v nemocnici Queen Victoria Hospital v East Grinsteadu.
Tím je zakončen příběh muže, který se prakticky z ničeho dostal až na vrchol jedné velké britské společnosti. Mimo to bude hrát klíčovou roli v záchranně společnosti British Railway, kterou zachránní před rostoucí konkurencí individuální automobilové dopravy. Mnozí budou proti jeho rušení tratí protestovat, další ho budou obviňovat, že jednal v zájmu různých lobby. Faktem však zůstává, že díky jeho škrtům zůstala britská železnice jednou z nejlepších na světě. Možná bychom se nad jeho kroky mohli dnes zamyslet i my v České republice. Železnici na to máme hustou dost.
Zdroje: NewtworkRail