foto: Wikimedia/ Peoples Pictorial (Public Domain), «????», Public domain, via Wikimedia Commons/Yongding rieka (1952)

Celý svět obdivuje moderní asijskou dopravu. Její základy položil stavitelský génius Zhan Tianyou. Přečtěte si příběh chlapce, který změnil čínskou infrastrukturu jednou pro vždy!

Nový díl seriálu Železniční velikáni nás zavede do daleké Číny, kde se podíváme na příběh muže, který ponese jméno Zhan Tianyou. Chlapec, který využije vládní program ke studiu v USA, muž, který se stane skutečným otcem čínské železnice a stařec, jehož si budou vážit odborné kruhy na mnoha místech ve světě.

Zrod čínského tygra

Píše se duben roku 1861 a my se nacházíme v daleké Číně, konkrétně ve městě Guangzhou (Canton). To se nachází na jihovýchodním okraji Číny v oblasti Namhoi (dnešní Guangdong), nedaleko od hranice s Vietnamem. Právě zde totiž přichází na svět chlapec, který ponese jméno Zhan Tianyou. V tomto období se Čína nachází téměř 250 let pod vládou dynastie Čching. Její vláda bude charakterizována rozšiřováním čínského území až do hranic, které budou značně připomínat jeho moderní podobu.

Tomuto rozmachu „utne tipec“ jiná expanze, a to ta koloniální. Dynastie Čching nedokáže vojensky čelit technologické převaze evropských mocností, a byť se celá Čína nikdy kolonizovanou zemí nestane, povede převaha kolonialistů na kontinentu spolu s nespokojeností domácího obyvatelstva až k sinchajské revoluci, v jejímž důsledku se roku 1912 vzdá trůnu poslední císař Pchu I a dojde k vyhlášení Čínské republiky.

V oblasti železnice a průmyslu obecně je kolem roku 1860 Čína stejně jako naprostá většina Asie velmi pozadu za prosperující Evropou a Amerikou. Bez nadsázky se dá říci, že čínské průmyslové revoluci prakticky chybí pára. První zaznamenaná železniční trať v Číně bude 600 metrů dlouhá. Nechá ji roku 1865 postavit britský obchodník před branou města Xuanwumen, aby zde demonstroval potenciál železniční technologie. Čchingská vláda o ni však stejně jako o vše britské nemá zájem a nechá ji demontovat.

První železnicí, která bude uvedena do komerčního provozu, je 9,25 mil (14,89 km) dlouhá Woosungská železnice ze Šanghaje do Woosungu a bude otevřena roku 1876. I tuto trať postaví Britové bez souhlasu vlády dynastie Čching, jež svůj postoj vůči železnici nezmění a opět ji nechá demontovat. Až do porážky Číny v první čínsko-japonské válce zůstala vláda vůči výstavbě železnic nepřátelská. Po ní se ale situace obrátí, a tak od roku 1895 začne vláda udělovat železniční koncese cizincům. To je i pro nás ideální čas vrátit se zpět za hlavním hrdinou našeho příběhu.

Na studia do USA

Pro celou Zhanovu kariéru bude nesmírně důležitý rok 1872, kdy je jako 11letý nadějný syn podnikatele vybrán v rámci vládního programu čínské vzdělávací mise ke studiu v USA. Tam absolvuje veškeré vzdělání od toho základního na škole v New Havenu až po to univerzitní, které získá na slavné Yaelově univerzitě, kde se bude zabývat stavebním inženýrstvím a stavbou železničních tratí. Ty jsou, jak už jsme se zmínili dříve, v Číně velmi kontroverzním tématem, jemuž se však již blýská na lepší zítřky.

Podle plánu se po konci studia vrátí Zhan zpět do rodné Číny. Zde ho však čeká tvrdý střet s realitou. Čínské úřednictvo stejně jako většina populace hledí na „americké studenty“ jako na „nečínské“, neboť přijali během svých studií mnoho amerických zvyklostí, které jsou něčím, co si v odlehlé Číně její obyvatelé nedovedli představit a vysvětlit ani v těch nejdivočejších snech. Ať jde o hraní baseballu nebo o prosté nošení košile s kalhotami místo tradičních hábitů, setkává se Zhan i jeho spolužáci s nepochopením a odloučením od tradiční společnosti. Tomu nakonec podlehne i samotná vláda, která místo toho, aby využila jejich zkušeností nabytých v zahraničí, vyšle studenty pracovat jako překladatele nebo do armády. Zde opět nahraje Zhanovi všemocná Štěstěna. Je přiřazen k námořnictvu, to je však zcela zničeno během války s Francií, a tak se před Zhanem otevírá nové příležitost. Je mu totiž umožněno stát se tím, o čem kdysi ve Spojených státech snil. Železničním inženýrem.

Otcem čínské železnice

Pro nabytí prvních praktických zkušeností je přijat na výstavbu železnice mezi městem Tianjin na severovýchodě Číny a uhelnými doly v oblasti Tangshan. Tuto trať bude projektovat britský inženýr Kinder, k němuž se Zhan připojí nejprve jako inženýrský praktikant. Rychle však prokáže zkušenosti nabyté v USA a je povýšen nejprve na pozici inženýra a následně i oblastního inženýra. Pracemi na železnici, která bude postupně rozšířena až na pekingsko-mukdenskou trať, stráví Zhan dlouhých 12 let.

Roku 1902 se před Zhana postaví nová výzva. Čínský císař se rozhodne vybudovat speciální trať pro císařovnu vdovu Cixi, aby mohla navštěvovat hrobky svých předků. Hlavním kandidátem na inženýra této trati je již zmíněný britský inženýr Kinder. Díky vlivu Francie na císařském dvoře se ale nakonec dá přednost Zhanovi, který je pro francouzskou stranu mnohem přijatelnější variantou než britský inženýr. Císařský dvůr bude s odvedenou prací nadmíru spokojen a před Zhanem se tak otevřou další možnosti.

Další příležitost na sebe nenechá dlouho čekat. Píše se rok 1905 a čínská vláda rozhodne o stavbě trati, která spojí Peking s obchodním městem Kalgan na severu Číny. Kvůli významu této stavby je rozhodnuto, že se bude jednat o první železnici na území Číny, která bude postavena bez pomoci cizích států. Prakticky jediným vhodným kandidátem pro řízení stavby je tak Zhan, který je na pozici hlavního inženýra také vybrán. Zhan příležitost k nesmazatelnému zápisu do národní historie využije nevídaným způsobem, když stavbu dokončí v dvouročním předstihu oproti původnímu plánu a ještě se bez problémů vejde do stanoveného rozpočtu. Famózně se mu povede vypořádat i s komplikovaným reliéfem, který překlene tunely i mosty.

Roku 1909 bude Zhan jako výraz uznání celoživotního díla zvolen členem Severobritské akademie umění a Americké společnosti stavebních inženýrů, bude zakládajícím členem Čínského institutu inženýrů a roku 1916 mu Hongkongská univerzita udělí čestný doktorát. Zhan zemře v roce 1919 ve věku 57 let ve městě Hankow. V oznámení o jeho smrti, které napíší jeho američtí kolegové, je přiléhavě nazván otcem čínských železnic.

Zdroj: Chinaculture.org; CGTN.org