foto: Gobierno de Argentina, Wikimedia Commons, CC BY 4.0/nákladní vlak Trenes Argentinos Cargas
Kontroverzní argentinský prezident Javier Milei, jehož přístup ke státním nákladům symbolizuje motorová pila, pokračuje v privatizaci železnic.
Argentinská média v posledních týdnech přinášejí protichůdné zprávy o privatizaci státní železniční společnosti Trenes Argentinos Cargas. Některé tituly mluvily o pozastavení procesu, podle nejnovějších informací však privatizace pokračuje – a to v podobě, která by byla v evropských podmínkách nepředstavitelná.
Kritici vlády tvrdí, že její dekret, vydaný v únoru 2025, znamená prodej nejen lokomotiv a vozů, ale také samotných kolejí a související infrastrukturu. To není úplně pravda – ale efekt bude podobný.
Privatizace se sice dopravní cesty přímo netýká, protože ta zůstane ve vlastnictví státu – ale jde o její správu skrze dlouhodobé koncese pro železniční tratě a dílny. Co se prodávat bude, jsou vagony a lokomotivy – po jejich prodeji a uzavření koncesních smluv má být Trenes Argentinos Cargas rozpuštěna a zlikvidována.
Tato státní firma zaměstnává na 4 500 lidí, ročně přepraví přes 8,4 milionu tun zboží – a potřebuje v přepočtu 2,5 miliardy korun na dotacích.
Argentinská privatizace jako lék na dotace
Právě tyto dotace, v kombinaci s faktem, že přes 94 % nákladu se v Argentině přepravuje po silnici, takže železniční doprava vypadá jako marginální problém, jsou trnem v oku prezidentu Mileiovi. Ten totiž v prosinci 2023 nastoupil do úřadu s programem radikálních škrtů. Symbol jeho kampaně – motorová pila – se již promítl do celé státní správy: aerolinky, energetika, státní podniky… a nyní i železnice se mají zbavit „zátěže“ pro veřejné rozpočty. Privatizace Trenes Argentinos Cargas je proto více než jen dopravním opatřením – je ukázkou politického směru, který hledá okamžité úspory.
Na první pohled by nemusel být velký rozdíl v tom, jestli železniční dopravní síť spravuje státní firma, nebo soukromý sektor. Co budí v Argentině pozdvižení, je hlavně rozsah této privatizace. Trenes Argentinos Cargas spravuje tři rozsáhlé sítě (Belgrano, San Martín, Urquiza) a má tak ve správě velké, a hlavně klíčové, části argentinské železniční infrastruktury. Jde o téměř polovinu tamní železniční sítě – 15 z 36 tisíc kilometrů – ale významem je to podstatně víc. Pro porovnání: je to něco podobného, jako kdyby společnost ČD Cargo měla ve správě celý I. železniční koridor (Děčín – Břeclav) a k tomu některý ze zbývajících tří koridorů. A smlouvy jsou dlouhodobé, až do roku 2032.
Psali jsme
Livio Dante Porta byl jedním z mála železničních inženýrů, kteří podporovali parní pohon lokomotiv. Proč v nich spatřoval vhodnější alternativu…
Užívací práva k tratím mění podobu argentinské železnice
Opozice vyčítá Mileiovým privatizačním plánům, že sice možná opravdu povedou k úsporám, ale že neumožní rozvoj železniční dopravy. Součástí koncesí jsou totiž také užívací práva k daným tratím. Ten, kdo tyto koncese získá, tak bude rozhodovat o osudu osobní dopravy na daných tratích – jaké dopravce a za jakých podmínek, pokud vůbec, na trať pustí.
A osobní vlaková doprava, regionální i dálková, v Argentině zoufale potřebuje impulsy k rozvoji. Sice existuje – na rozdíl od sousední Brazílie, kde se snaží vybudovat ji od nuly – ale je v hlubokém útlumu: počet cestujících na argentinských dálkových linkách klesl v roce 2024 meziročně o více než pětinu a osm regionálních spojů bylo zcela zrušeno.
Zda je privatizace správy železniční dopravní cesty dobrý nápad, se teprve ukáže. Příklad ze Spojeného království naznačuje, že spíš ne. Tam vláda v roce 1994 svěřila koleje do správy soukromému sektoru, po sérii tragických nehod je v roce 2002 vrátila pod státní kontrolu a od roku 2014 jsou oficiálně součástí veřejného sektoru. Argentinský model tak připomíná cestu, která se v Evropě ukázala být slepou uličkou.